The Fourth Level of The Hell

„Mehehehehehé~... Tak jak to provedem?“ pustil Akuma řetěz a ten i s Asurou kterou na něm sebou vlekl se zařinčením dopadl na zem vedle Arisu. Lebkoun přitom naprosto prapodivně mával rukou ve vzduchu před sebou, když tu se uprostřed onoho pohybu zarazil, jakoby si něco uvědomil. „Počkat, aby si mohl člověk ďábelsky mnout ruce, potřebuje na to ruce DVĚ!“ vyhrkl najednou Akuma jakoby mu někdo řekl, že dárky nenosí ježíšek, „kyaaaaa! Asuro! Ty svi*ě! Tys mě to úplně zkazila!“ zaječel dopáleně na Asuru a zabodl proti ní ten jediný ukazováček, co mu ještě zůstal.
„Teď si ani nebudu moct pořádně pohrát s těma balónkama Arisu-chan, ale jen napůl! Kusoooo~!“ zakvílel zkroušeně Akuma a prohrábl si při tom levačkou zoufale vlasy.
„Tak za trest z tebe uděláme stůl!“ rozhodl nakonec a přitáhl si Asuru za řetězy zpátky k sobě.
Svázal jí jimi kolena k sobě tak, aby mezi nimi bylo trošku místa a ona držela stabilitu potom, co jí hodil na zem břichem dolů a donutil pokrčit nohy. Ruce jí vzájemně překřížil za zády, vytrhl z břicha Arisu svůj meč, a ten Asuře následně vrazil do zad skrz obě zápěstí až po rukojeť někam do úrovně kostrče, čímž jí ruce na zádech zafixoval.
„Hmm, to by šlo... jako z Ikey,“ prohlédl si své dílo zaujatě kritickým okem spisovatele sadomaso kamasutry. Asura, klečící na kolenou, s rukama připíchnutýma k zádům, opřená vepředu o vlastní hlavu. Čepel meče jí trčela z břicha, zatím co jeho rukojeť, posetá malými hřeby, jí čouhala ze zad. Dílo hodné někoho jako je Akuma.
„A teď k druhé části skládačky...“ obrátil se lebkoun s hvězdičkami v očích na Arisu. Akuma přešel k polámané a zraněné ženě, chytl ji znovu pod krkem, a celkem nevybíravě ji vysadil na Asuřina záda, jakoby to byl nějaký kůň.
A posadil ji přímo na onu rukojeť, co první pekelnici trčela ze zad. Poté si znovu trochu poodstoupil, aby si prohlédl své dílo. Podle jeho výrazu, který byl znát i na holé lebce, bylo jasné, že je se svým dílem spokojený.
„Tak jo holky! Odteď máte povolený jen citoslovce! Khaaaahahahahaaaaa!“ zachechtal se Akuma ďábelsky.
Co se dělo poté snad nelze detailně popsat ani po desáté na nějakém lechtivém televizním kanále.
Pro oblečení při tom nebylo místo, a tak se také rychle odporoučelo do pryč.
Díky konstrukci rukojeti Akumova meče se mohla Arisu na vlastní kůži přesvědčit, zda spadá krev do kategorie přírodních lubrikantů či nikoliv. A podobně na tom byla i Asura, díky čepeli toho samého meče v jejích zádech.
Sám Akuma se poté ukázal být velmi talentovaným jedincem, kterému svět jen nedal šanci se projevit.
Za jeho smysl pro rytmus by se nemusel stydět nejeden muzikant metalového žánru, a za jeho zručnost co se rukou, respektive ruky, týče, zase žádný profesionální pekař, zaobírající se především hněcením toho nejhouževnatějšího těsta.
Kdyby to celé někdo natáčel, nejspíše by to muselo být přes černobílý film a bez zvuku, aby si to vůbec mohl někdy nějaký smrtelník pustit a přežít to, nehledě na to, že by tím strávil nejspíše celý život. V pekle ten čas přeci jen nehrál takovou roli a když se člověk „baví“, plyne jako voda.
Nakonec ale i tato vrcholně zvrhlá podívaná došla konce.
„Někdy si spolu musíme jít zase zasportovat, holky! S váma člověk vážně potí krev! Teda... vy potíte krev! Kheheheheeeee!“ prohlásil spokojeně Akuma, když si oblékl poslední část svého oděvu kterou byla jeho černá kravata, a přejel pohledem Asuru s Arisu, které vypadaly hůř než kdyby je někdo donutil vyposlechnout dvakrát po sobě diskografii nejmenovaného pop-music idolu mládeže, s německým, zvířecím příjemním.
Když si Akuma vzal zpátky svůj meč Ryoukunou, celý od krve a jiných tělních tekutin, a místo do pouzdra si ho vrazil do boku, načež jeho meč prostě zmizel, stejně jako se na začátku prostě objevil. Otočil se k dvojici „použitých“ Togabito zády, zhmotnil si černobílou masku na „obličeji“ i s černým pláštěm, kterým se zahalil, zvedl levačku do vzduchu a prohodil k dvojici: „Ja ne, broskvičky!“ načež se před ním v modrých plamenech otevřela tahem jeho ruky brána, vedoucí z pekla, a on v ní za jeho osobitého smíchu zmizel.