Základna Fullbringerů

Midou

Po inpaktu jsem okamžitě začal využívat duší vzduchu okolo mě abych co nejvíce při letu zpomalil a tak jsem hned po proražení zdi zastavil a nezničil tak celou místnost ve které jsem se ocitl. Po pár sekundách jsem setřel z obličeje krev která my vytékala z úst a mírně jsem si odkašlal. Ale, ale... tohle lidská síla opravdu nebude... ale jestli hledal tyto shinigami tak jedním z nich také nebude. Nemá v srdci ani díru... ani řetěz... co seš zač chlape?
Podíval jsem se z díry ve zdi ale zjistil jsem že si zjevně liboval v tom nechávat se zasáhnout od někoho jiného, jen ne ode mě. Pokud se vyhnul mé pěsti tak se určitě mohl vyhnout u tomu paprsku... předpokládáme-li že jeho stav způsobil ten paprsek. Nějak jsem si nebyl jistý protože jsem v ten moment měl moc práce s tím snažit se neprorazit celou řadu domů. Teď jsem však měl jistou vzdálenost a mohl jsem pozorovat co Touka a ta malá budou dělat.

Matsuda Touka

Šlo to ráz na ráz. Blonďák dostal ránu jak z děla a totálně poničil přední část jednoho domu. Dívka mezitím udělala z neznámého chlípníka nanuk. Chvilku jsem na ni zírala. Kvůli tomu pocitu, co jsem měla z maskovaného chlápka, jsem si ani nevšimla, že i ona je vlastně fullbringer.
Rozběhla se ke svému dílu hodnému ledové královny a začala okolo zmateně poskakovat. Normálně by mi to připadalo roztomilé, ale ne po tom, co se stalo Blonďákovi.
Taky se mi nezdálo, že by se někdo s takovýmhle reiatsu mohl nechat tak lehce dostat. Hned jsem byla na nohou. Co blázníš?! Vůbec se k němu nepřibližuj!! křikla jsem.

Yoshino & Yoshinon

Vůbec jsem nevěděla co dělat. Pořád jsem skákala okolo kostky ledu ale to už na mě volala slečna co mě předtím zachránila. Každý normální člověk by asi okamžitě zmizel od ledu svojí největší rychlostí ale mě se spíše ještě více zamotala hlava protože zmražení toho kdo byl uvnitř byla má vlna.
Nakonec to dopadla že jsem si před ledem dřepla, přetáhla si kapuci přes hlavu kapuci a začala se mírně klepat protože jsem očekávala že my slečna začne nadávat. Omlouvám se... já nechtěla... opravdu se omlouvám! pořád jsem opakovala svojí omluvu a Yoshinon se jen bezmocně a zmateně rozhlížel okolo do čeho že jsme to vlastně takhle po hlavě vlétly. Pokud jsem ale napadla nevinného člověka tak si to nejspíše nikdy neodpustím.

Midou

Nějakou dobu jsem pozoroval jednání holky s loutkou a čekal jsem až se dostane z dosahu mého cíle ale došla my trpělivost dříve než se tak stalo. Postupně jsem začal vypouštět ze svého těla reiatsu a okolní vzduch se tak stal teplejším. A brzy se dostal na teplotu kterou jsem potřeboval. Skrz plamenného ducha Ifríta sesílám na zem rozsudek pekelný, Nechť jeho plameny tvoří světlo pro noví den. Flow of Flames! okolo ledu se pomalu začal formovat kruh lávy který ledové vězení začal pomalu, ale jistě rozpouštět.
Pokud je čarodějnice chráněna svou magií, tak jí bude třeba ukázat plamennou cestu... haah co je tenhle týpek vůbec zač? Natáhl jsem směrem k smrťákovi ruku a zformoval jsem před sebou ohnivou kouli ve velikosti člověka která se obalila lávou z kruhu a následně jsem jí vyslal přímo proti zbytku ledu do kterého narazila a explodovala. Pokud tohle nebude mít žádný účinek tak tu máme menší problém...

Matsuda Touka

Pozorovala jsem dívku a pomrkávala. Byla chudák celá zmatená a pobíhala okolo. Rozběhla jsem se kní.
Vzduch zhoustl a začal se zahřívat. Zastavila jsem se i dívky a rozhlédla se. Blonďák stál před troskami domu, který před chvilkou zničil vlastním tělem, natáhl ruku a před ní se začala tvořit ohnivá koule.
Příšerně jsem se lekla a se srdcem v krku popadla holčičku i s plyšákem do náruče. Co nejvíce jsem se odrazila a dostala z dosahu Blonďákova útoku. Ocitla jsem se asi tak šest metrů od cíle a s dívkou v náručí se rozkřičela. Ty palice Blonďatá, jsi normální? Tos nemohl aspoň něco říct? Vždyť jsi jí málem zabil!!

Akuma

Ledovec s Akumou uvnitř se ani nehnul. Skopičiny Yoshino a její omluvy to nezměnily, a nic se nestalo ani tehdy, když se kolem něho začala zvedat lávová stěna a proti němu se vyřítila ohnivá koule.
Touka strhla Yoshino stranou právě včas, jelikož se ledovec po zásahu ohnivou koulí proměnil v lávový beztvarý chuchvalec.
„Gyaaaaaaaaaah!“ vyskočilo z toho žhnoucího peklíčka cosi za neustavičného jekotu. „Itetetetetetete!“ začal Akuma okamžitě válet sudy jako o život, aby se mu podařilo uhasit sám sebe.
„Khaaa...! Nepřeháníte to s těma skotskejma střikama trochu!?“ zaječel na Midoua s Yoshino dopáleně, když se mu podařilo konečně uhasit poslední plamínek.
Jeho černý plášť byl dost ohořelý a odhaloval tak na jeho těle několik omrzlin střídajících se s popáleninami. I jeho maska byla dost ošlehaná plameny a trochu sešlá.

Yoshino & Yoshinon

Prakticky nic jsem nevnímala, ale ať by se člověk snažil jakkoli tak takováhle změna v mém okolí se prostě nezaznamenat nedala. Jen jsem mírně vyhlédla zespodu své kapuci a jediné co jsem uviděla byli plameny. Yoshinon začal prováděl přirozenou reakci na něco takového a to byla změna fullbringu, než se však něco stačilo udát tak mě slečna popadla do náručí a hbitě se dostala od místa které se proměnila v explodující vulkán. Dál už jsem jen na nyní naštvanou slečnu zírala s udiveným pohledem jak křičela na svého kamaráda. Pweh, tohle byl další těsný zářez! Dnešek se jen stává nebezpečnějším a nebezpečnějším! Na poznámku loutky jsem však nereagovala a dál jsem obdivovala rychlost a zdatnost své zachránkyně.

Taniyama Marika

Takže, tady ho máme, konstatovala jsem jinak úplně jasnou věc.
Stáli jsme s Shichim na střeše jednoho domu a zírali dolů na opláštěného chlápka, tu spoušť, co nadělal a na tři děti. Podle typu jejich reiatsu a schpností jsem je odhadovala na fullbringery. Tedy alespoň takhle byli v záznamech popsáni. Všichni tři vypadali, že jsou proti pláštěnci.
Soutaichou nás sem poslal s tím, že se do Gensei dostala zvláštní bytost, podobná, s jakou bojovali Kuchiki-san a Watanabe-san. Tentokrát sem šli rovnou dva kapitáni.
Ze záhybu kosode jsem vytáhla jehlici a jedním pohybem si s ní smotala vlasy do jakéhosi roztřepeného drdolu. Takže navrhuju tohle, řekla jsem Shichimu. Půjdu mu po krku, ty budeš koukat, co svede a něco vymyslíš. Vlastně jsem ani nečekala na diskuzi a rovnou seskočila dolů. Přistála jsem pár metrů před tím úkazem s velkým reiatsu a těsně před černovlasou dívkou s dítětem v ruce. Pootočila jsem se na ně. Heleď, nemohla bys vzít to děcko a ohniváka někam stranou? Potřebujem si tu něco vyřídit, oznámila jsem dívce a vrátila se k podivínovi. Prohlédla jsem si ho od hlavy k patě a zpátky a nakonec se rozhodla zkusit nejdřív mluvit. Tedy, nadělals tu pěknou paseku. Myslíš, že bys mi mohl sdělit, odkud jsi vylezl? Levou ruku jsem měla opřenou o rukojeť katany a sledovala jsem každý jeho pohyb.

Midou

Zklamaně jsem pohlédl na Touku a povzdechl jsem si. Kdyby jsi nebyla schopna uhnout ani tak pomalému útoku tak by jsi nebyla hodna být oslovována fullbringerem. s tím jsem se otočil za sebe. Vznikla tu celkem slušná párty... Když nově příchozí seskočila a začala si povídat s naší kamarádkou zde a tady tak jsem se protáhl a připravil se. Co takhle ještě jeden úder než se tu začnete sekat na malé kousky? Pár chlapíků se zbraněmi byli těžko soupeřem. Měl jsem neskutečnou chuť vidět něco hořet na uhel... něco živého.

Maekawa Shichirou

Nestihl jsem říct ani buu a už byla dole. Soutaichou měl svérázný smysl pro humor že sem poslal právě nás dva společně. Buď to anebo to nikdo jiný nevzal a jak znám Mariku, uvrtala nás do toho ona sama svou horlivostí. Nedivil bych se tomu.
Tu ženskou mi byl Oni dlužen. Pomyslel jsem si s pomyslnou kapičkou na spánku. Jak jsme se my dva mohli dát dohromady mi najednou nedávalo smysl.
Každopádně jsem se už dávno naučil se s ní nehádat, takže jsem prostě jen udělal co řekla a zůstal na svém pozorovacím místečku, zatímco dole párty evidentně pokračovala.
"Hlavně zase neudělej žádnou blbost." zamumlal jsi si pro sebe stejně jako k Marice a v duchu se připravoval zasáhnout kdyby bylo třeba.

Tainaka Erin

Stále schoulená do klubíčka jsem přemýšlela nad tím, co se stalo. Nechápala jsem, proč mi to pořád vrtá hlavou a nasadila si masku i před sebou samou. Chm, koho to zajímá? Konec konců mi do toho nic není, sebrala jsem se a znovu se zvedla. Není to něco, co by mě mělo trápit, mluvila jsem dál sama na sebe v opuštěné místností. Tón mého hlasu byl stále ironický až do chvíle, kdy jsem znovu ucítila to veliké reiatsu, které se tu jednou už určitě potulovala. S ním následoval i pokles mě reiatsu známého. Tohle... trhla jsem sebou a vyrazila směrem ke dveřím. Nevěděla jsem, proč tohle dělám. Ten, kdo byl přece zraněný byl někdo, o kom jsem si teď myslela, že mě nezajímá. Snažila jsem se běžet, co nejrychleji to šlo. Blížila jsem se. Chtěla jsem přijít ještě včas.
Když jsem dorazila na místo, bylo tu celkem pět postav. Dvě z nich jsem znala, dále tu přibyla nějak drobná dívka stejného reiatsu jako já, jeden maskovaný muž a jedna další osoba, jež jsem nedokázala pořádně zařadit. Nepotřebovala jsem vědět moc, vlastně jsem zjistila, že mě nezajímalo nic jiného, než zjistit, zda je ten dotyčný v pořádku. Přejela jsem si jej pohledem a zjistila, že není v ohrožení života, ačkoliv je zraněný. Z neznámého důvodu se mi ulevilo.
I tak jsem se ale znova rozběhla, nevnímajíc okolní děj. Hej, dala jsem o sobě vědět, jelikož jsem stále neznala jeho jméno, abych ho mohla oslovit. Ještě jsem se otočila na Touku. Co se tu děje? rozhlédla jsem se přitom znovu okolo.
Bez dalšího čekání jsem se prostě jen proměnila, abych mohla vyléčit zranění toho kluka. Junjou Tenshi...
Aniž bych se ho vůbec zeptala, přiblížila jsem se k němu a začala jej léčit.

Akuma

Na scéně se objevila další dvojice postav, a k Akumově radosti, žen.
„Waaaah~! Taková fešanda~!“ vyhrkl pekelník rozjařeně když si prohlédl Mariku, „a polonahej andílek? No to né~!“ přejel pohledem na Erin léčící Midoua.
Když na něho Marika promluvila, zničehonic se ale odmlčel a narovnal se. Působil teď o dost vážněji.
A najednou si to zničehonic vykročil přímo k ní. Vycházkovou chůzí, nenaznačující nic.
Zvedl pravačku, zabloudil s ní pod plášť co za jeho chůze docela pěkně vlál, a buhví odkud vytáhl kovorý rozkládací hřeben, kterým si následně upravil černé vlasy, a zastavil se u Mariky.
„Čáu... Jak ti kvete pšenka kotě? Já sem ňákej Akuma, a sem tu na dovče... Však to znáš... Relax, procházky na čerstvym vzduchu. Nejlíp za nějakýho úcházejícího doprovodu... Co ty na to? Nechtěla by ses se mnou vydat na cestu rájem? Hm?“ nahodil tón tolik typický pro frajery, kteří si dovedou obmotat většinu holek kolem prstu jen svým pohledem.
Zbytek osazenstva okázale ignoroval, jakoby tu k ničemu předtím vůbec nedošlo.

Matsuda Touka

Ty! zahudrovala jsem směrem k Blonďákovi mávajíc před sebou pěstí.

Spoiler:

Malá dívka se stále pohupovala v mém područí.
V téhle póze jsem sice zůstala, ale můj výraz se změnil dost rapidně. Donutil mě k tomu děsivý řev, který očividně patřil úchylovi v plášti.
Vyvalila jsem oči a hlasitě polkla. To snad... hlesla jsem. Takže žije... Jsme v háji... Roztřásla jsem se. Proti někomu takovému jsme neměli šanci. Tedy... já určitě ne. Proč jsem sem vůbec chodila? Stejně jsem tu zbytečně.
Heleď, nemohla bys vzít to děcko a ohniváka někam stranou? Potřebujem si tu něco vyřídit.
Zmateně jsem se probrala ze zasnění a spatřila před sebou dívku v povědomém obleku. Takový nosili shinigami. Znamenalo to, že jsme v bezpečí? Ucítila jsem menší úlevu a také, jak mi odmrzávají nohy.
Konečně jsem si uvědomila, co dívka řekla, kývla a spěšně se rozeběhla k Blonďákovi. Mezitím dorazila i Erin. Vůbec netuším, ale támhle to asi nebude klaďas, informovala jsem ji a kývla na úchyla. Doběhly jsme k Blonďákovi a Erin ho začala léčit. Otočila jsem se na shinigami a úchyla a trochu znervózněla. Můž v kápi se k dívce začal přibližovat a něco říkal. Ona nevypadala, že by se chystala něco udělat.
Oba měli reiatsu na velmi podobné úrovni. Vůbec jsem netušila, co se teď bude dít.

Midou

Lehce jsem přivřel oči a sledoval jsem Akumu. Jak nudnej jen můžeš být... Zhluboka jsem se nadechl o okolo pekelníka který si flirtoval s dalšíma podivínama se objevila duhová stěna. Wall of flames~ u úsměvem jsem protáhl jméno techniky kterou jsem právě použil. Láva která zde bylo před chvílí byla stále v účinku, ale někdo kdo má moc práce s hledáním ženského pohlaví si prostě nevšimne.
Odstrčil jsem Erin na stranu a praštil jsem rukou do země tak že samotný asfalt prasknul. A také se začal roztékat... protlačil jsem totiž skrz rozmlácenou zem která byla výsledkem naší předchozí šarády svůj oheň a udělal jsem pod Akumou menší vulkán který právě vybouchl a naplnil barevnou bariéru uvnitř které byl pořádnou dávkou plamenů a lávy. Tohle začíná být únavný...

Wakatsuki Airi

V části Karakury, kde se momentálně nacházel snad dým reiatsu různého druhu, se otevřel výstup z Dangaie, který mě sem konečně přivedl. Velící kapitán mi mohl oznámit dřív, že mám jít s těmihle dvěma kapitány, vážně.
Shlédla jsem dolu a v několika vteřinách zhodnotila situaci. Při tomhle všem se nedivím, že na původně obyčejnou obchůzku poslal tak vysoké důstojníky. Nejspíš se to tu dost zvrtlo. Co ale bylo víc zajímavější, byl ten muž s maskou.
Maekawa-taichou, přistoupila jsem k němu a na pozdrav se jako obvykle lehce uklonila. Soutaichou mě za vámi dodatečně poslal, oznámila jsem a hned pokračovala. Máme nějaké informace a té věci tam na zemi? označila jsem to neidentifikovatelné stvoření jako nějakou neživou věc a hloubavým pohledem jej zkoumala.
Zdálo se, že zatím má vše Taniyama-taichou pod kontrolou a tak není potřeba zasahovat. I přesto se mi tu ale nechtělo jen tak postávat. Se založenýma rukama na prsou jsem však zůstala tak, jak doteď a čekala, jak se věci vyvinou.

Maekawa Shichirou

Otočil jsem se, když jsem za sebou ucítil příval nového a relativně povědomého reiatsu, ale to už jeho majitelka stanula vedle mě.
"Těch věcí je tam poměrně hodně a málokterá stojí za zmínku." odpověděl jsem s mírným úsměškem. "Ale pokud myslíte tu s maskou a pláštěm, pak se obávám že velice málo."
Povzdechl jsem si a promnul si kořen nosu. "Jeho reiatsu je na úrovni kapitána, ale je na něm divných tolik věcí, že nevím kde začít. Podle stavby reiatsu a vzhledu bych usuzoval že se jedná o Jigoku no Togabito, ačkoli na úplně jiné úrovni nnež ti, se kterými jsme měli tu čest. A  podkladů pro mé domněnky je velice málo. Byl bych rád, kdybych si ho mohl vzít do laboratoře a přesvědčit se více do detailů."

Taniyama Marika

Zamračila jsem se. Zdálo se, že pláštěnec nebyl až takový hňup, jako se prve jevil. Ani jsem se nehnula, jen v jednu chvíli jsem ještě více zpozorněla, jak vytahoval hřeben. Zastavil se u mě a spustil. Ukázalo se, že mé předchozí zdání bylo jen zdání.
Přesto jsem ho nesměla za žádnou cenu podcenit. Jeho reiatsu bylo na úrovni kapitána.
I takhle z blízka jsem viděla jen jeho masku. Hloubala jsem, co může být zač. Neodpověděl jsi mi na otázku, upozornila jsem ho a povytáhla obočí. Víš co? Tak já ti nejdřív odpovím na tu tvojí. Ne, nikam nejdu. Koketně jsem mrkla. Takže, kde ses tu vzal?
Ucítila jsem záchvěv reiatsu. Jen na malinkou vteřinu mě napadl Shichi. Vždycky měl problém, když se ke mě přiblížil cizí chlap, tak jsem si dovedla představit, jak bezhlavě skáče do boje, což nebyla jeho práce ale moje. Pak jsem začala uvažovat vážně a vyloučila i toho přede mnou. Takové reiatsu on neměl. Zbýval ten ohnivák, protože okolo začalo být pěkné horko.
Okolo nás - mě a pláštěnce - se začala tvořit duhová stěna a v ní nebylo zrovna příjemně. Musela jsem ji rychle rozbít a pláštěnce vzít s sebou. Nemohla jsem dovolit, aby se náš objev hned tak rychle rozbil. Napřáhla jsem ruku ke stropu bariéry. S tím náramkem od Shichiho bych to měla zvládnout i s pomocí kidou. Hadou no 33: Soukatsui!

Midou

Byl jsem lehce zklamán když se v mé bariéře objevila prasklina. Pravda byla že se jednalo u jeden z mích silnějších útoků takže by hado samotné nestačilo. Erupce kterou jsem však vyvolal uvnitř práci dokončila a tak se bariéra rozpadla a z ní vypadla lehce ožehlá kapitánka a co se týkalo pekelníka... už jsem se ani nestaral. . . . Nasadil jsem si svojí kapuci a v tichosti jsem se jednoduše obrátil a rozpochodoval se zcela opačným směrem. Po chvíli jsem se však ještě zastavil a otočil jsem se na Erin. Midou... Po jednom slově jsem se opět rozešel cestou kterou jsem přišel. Jak hloupé...

Akuma

„Slečna dělá u kolotočů? Ten vohňostroj byl fakt pěknej!“ pokýval uznale Akuma hlavou když se Marika pokusila prorazit Midouovu bariéru svým hadou, ale to už jim začala pod nohama praskat zem, a bariéra pořád stála.
„Hmmm?“ koukl se Akuma pod sebe, akorát když se ze země pod nimi vyřítily plameny a láva, a zaplnily celý vnitřek bariéry.
Ta ale nepovolila a nepraskla, jak nejspíše měla. Plameny a láva totiž začaly mizet uprostřed bariéry dřív než jí a jejímu osazenstvu stačily nějak uškodit, jako když vytáhnete špunt v napuštěné vaně, dokud po nich už nebylo ani stopy. Jak se ukázalo, mizely Akumovi pod jeho maskou, kterou teď držel v ruce kousek stranou od své tváře, která teď zdánlivě vysávala všechen ten spalující útok co byl určen k jejich zpopelnění, a tak ji ani nikdo z přítomných nemohl přes tu lávu a oheň vidět.
Co ale mohli všichni cítit byl obrovský nárůst reiatsu a duševního tlaku s ním spojeným, přesně v tu chvíli, kdy si Akuma na moment sejmul masku. Pocit, co mohli ti tři mít, když se s tímhle jedince poprvé potkali, pocit zoufalství, strachu, balvanu v žaludku, a husí kůže, teď mohli všichni přítomní cítit několikanásobně silněji. Tedy, až do té chvíle, dokud si Akuma svou masku opět nenasadil, hned jak s pohlcováním mladíkova útoku skončil. Pak se totiž všechno zase vrátilo do „normálu“, v jakém to bylo před pár vteřinami.
Pekelník pak uvnitř Midouovi bariéry jen zvedl pravou nohu jako kdyby se chystál vykročit na pořádně velký schod, a vyrazil s ní dopředu, čímž onu duhovou bariéru prokopl jako skleněnou tabuli, jejíž zbytky se chvilku na to definitivně rozptýlily.
„Kde jsme to skončili...?“ obrátil se Akuma zpátky na Mariku a prohrábl si prsty vlasy, „... Počkat! Ne!? Proč ne!? No tak broskvičkooo~! Nedělej zagorkuuuu~!“ došlo mu že byl vlastně odpálkován, zoufale rozhodil rukou a začal kolem Mariky poskakovat jako cvičená opice.

Tainaka Erin

Když kolem mě blonďák prošel a jedním slovem mi něco sdělil, pootočila jsem se k němu. Konečně jsem se totiž dozvěděla jeho jméno. Bylo to tak nějak znenadání, takže jsem byla trochu překvapená. Midou...
Nebyla jsem si jistá, jestli za ním jít nebo ne. Nebo jestli ho ještě zastavit a vyléčit zbylá zranění. Měla jsem teď v hlavě docela zmatek a hlavně jsem nevěděla, kam skočit dřív, protože se v okolí stále zdržovalo nebezpečí - maskovaný muž.
Hned, jak jsem na tohle pomyslela, jako by mi vyslal signál, že je nám opravdu velkým nebezpečím. Se strhnutím masky se zvedla vlna reiatsu. Až doteď jsem cítila, že je silný, ale najednou jsem ho zařadila někam úplně jinam. Zrůda... Z ničeho nic se mi zamotala hlava a málem jsem ztratila rovnováhu. Z očí mi sršel snad jen čirý strach. Chvilku jsem se nemohla ani pomohnout a snažila se dát si důvod jít pryč a zbavit se strachu. A také jak odsud dostat třeba Touku a tu malou holku. I když teď ta osoba nevykazovala žádné známky boje, bylo tu dusno. Ještě víc dusno, než když jsem před chvílí přiběhla a léčila Midouova nehezká zranění.



Midou. Zranění. Nebezpečí. A tenhle chlápek. V hlavě mi to secvakávalo podobně jako když si nějaký robot uspořádává data na paměti. Došlo mi, že on je důvodem všeho toho bordelu tady.
Strastiplný výraz vystřídala zloba a já se konečně znovu pohnula. Neměla jsem ale v plánu odcházet pryč. A to kvůli nesmírné chuti nakopat tý zrůdě zadek. Takže tohle všechno je tvoje práce? řekla jsem už s úplným klidem a zvedla ze země povalující se tyč, která ještě před nějakou tou hodinou nejspíš byla součástí některé z těhlechl trosek a tvořila něčí stavení.
Znovu jsem se proměnila, tentokrát na padlého anděla, který je rozhodně víc bojeschopný, než tohle mé mírumilovné já v čistě bílých stuhách. Akuma Tenshi. (vzhled)
Na to jsem prosvištěla kolem shinigami ženy jako by se nechumelilo a ohnala se tyčí po té neznámé bytosti.

Taniyama Marika

Shi-shimatta! Stěna nepraskla a co víc, naplnila se žhavými plameny. Nenapadala mě jediná možnost, jak plamenům uniknout. Podivín na tom byl očividně jinak. Bariérou otřásl obrovský duševní tlak, až se mi zamotala hlava a zvedl žaludek. Horko vzápětí úplně zmizelo a nezpůsobilo újmu na zdraví ani jednomu z nás. Spěšně jsem si podivína znovu prohlédla. Netušila jsem, co se stalo, ale na něm se nic nezměnilo. I když... jednu věc jsem našla. Měl položenou ruku na masce, jakoby si ji upevňoval na obličeji. Musel si ji sundat.
Zvedl nohu a prostě do zdi kopl. Ta se rozsypala, jakoby se nechumelilo. Vyvalila jsem oči a párkrát zamrkala, mezitím co se tahle bytost znovu dala do flirtování. Nějak jsem ho neposlouchala.
Ne, tohle nebyl člověk. Jeho reiatsu se nepodobalo ani hollow a tudíž ani fullbringerovi. A shinigamimu už vůbec ne. Bylo odporné a hrůzu nahánějící. Ještě teď jsem cítila husí kůži.
Má pravačka už čekala připravená na rukojeti zanpakutou. Ty jsi... hříšník z pekla?
Než jsem se však na cokoliv zmohla, proběhla okolo mě dívka s platinovými vlasy. Zaměstnaná zkoumáním reiatsu bytosti v plášti jsem si jí nevšimla. Kruci-! Ta holka se snad zbláznila! Okamžitě jsem se rozběhla za ní.

Midou

Už jsem pomalu odcházel ale zastavil mě krásný libový pocit. Okamžitě jsem se otočil směrem ke své bariéře ze které začalo vycházet enormní reiatsu které přímo hrálo na mou strunu a zároveň mě drželo na místě tak že jsem nedokázal udělat jediný krok směrem kterým reiatsu přicházelo. Ale! Takže v sobě nějakou skutečnou sílu opravdu máš! usmál jsem se, ale to se rychle změnilo když se Erin rozhodla vzít akci. A jak už to tak vypadalo tak brala svojí nádhernou taktiku, přímočarý let na nepřítele který jí může jednoduše se svojí podrážkou zplacatět obličej. Možná z toho však bude něco zajímavého když už tu máme takovou audienci.

Alice

Už nějakou dobu jsem se bezcílně potulovala městem a jediná zábava bylo sledovat okolní bezdomovce kteří se snaží vydělat něco tím že občas zahraní na nějaký hudební nástroj nebo předvedou cirkusácký kousek. Divím se že v tomto městě neumírají lidé nudou... dokonce už i všechny prázdné jsem zničila...
Téměř okamžitě co jsem dokončila větu která byla určena pouze pro mě a mé druhé já jsem ucítila pořádnou vlnu reiatsu které překvapivě přicházela z poměrně blízkého místa. Pod zástěrou Wonderland's cape jsem se tedy vydala za novými objevy. Alespoň my tedy z této pozice připadalo, že jsem takové reiatsu ještě nikdy necítila. A co by kdo neřekl, vskutku jsem narazila na něco velice zajímavého. Početná skupina fullbringerů proti něčemu co vypadalo jako smíšenina prázdného s shinigami. Z nedaleké střechy jsem tedy pozorovala, alespoň dokud jeden z fullbringerů neprorazil zeď a málem strhl celý dům. Dokonce netrvalo ani dlouhé než se objevili samotní shinigami a další fullbringerka. A dokonce i kapitánská úroveň... fufufufu~
Po další chvíli pozorování mé druhé polovině konečně došla trpělivost a s menším zvlněním vzduchu mohl najednou hříšník pocítit jak jeho hruď protlo nemalé reiatsu kopí. Waho~ vypadá to že Lance of Wonders přistálo. S úsměvem na tváři jsem seskočila z budovy na které jsem byla a roztomile jsem se usmála na ostatní.

Maekawa Shichirou

Chuť sám se přesvědčit nejlépe hned na místě o svých domněnkách se zvětšovala úměrně s tím jak se to maskované individuum pokoušelo flirtovat s Marikou sotva se tam objevila. Byl jsem sice vděčný za to, že tentokrát už přímo odmítala, ne jako posledně, ale vypadalo to že pekelník je nejen silný ale i otravně vytrvalý.
Už jsem toho začínal mít tak tak, když se situace ještě víc zamotala a já napůl přípravený vyrazit jsem zůstal přimrznutý na místě vlnou reiatsu, která se přehnala přes okolí. Měl jsem pocit, jakoby se mě dotkla sama smrt, ačkoli jsem byl defakto posmrti už dávno. Dýchání bylo těžší a tělo jakoby mě neposlouchalo pod tlakem duševní energie, která přicházela přímo z té ohnivé spouště uprostřed veškerého dění.
Reiatsu Mariky jsem měl pod dohledem, takže jsem věděl, že v nebezpečí není, ale přesto se necházela v místě, kde jsem ji viděl opravdu nerad.
"Co to u krále duší je?" zamumlal jsem si pro sebe téměř bez dechu.
Trvalo to jen malou chvíli, ale byl jsem si jistý, že takový humbuk musel být cítit až do Hueco Mundo.
Vynadal jsem si do idiotů ve chvíli kdy mě ta myšlenka napadla a právem, protože netrvalo dlouho a stalo přesně to, čeho jsem se bál...

Aizen Sousuke

Vkročil jsem do Garganty, abych se vynořil nad veškerým děním, které se mezitím trochu vyvinulo. Má laboratoř v Las Noches zaznamenala enormní nárust reiatsu tak podivného, že mohlo patřit snad jen jedinému tvoru. Někomu, kdo by neměl vůbec existovat a o kom jsem doufal, že se nikdy neobjeví. Teď se ale zdálo že marně, proto jsem se rozhodl přesvědčit se sám.
Jak se ukázalo, kromě zanedbatelných reiatsu lidí, kteří se považovali za něco více než jim dovolavala jejich jepičí existence se na scéně vyskytovala dvojice kapitánů Gotei 13 a samozřejmě objekt mého zájmu.
Kapitánka třetí divize se zdála být jako vždy vržena hlavou napřed do akce, zatímco její společník si mě všimnul téměř okamžitě. Jako asi jediný.
S úsměvem jsem mu pokynul, zatímco mě počastoval pohledem který byl směsicí mírného podráždění, nervozity a údivu. Vypadalo to téměř jakoby mě očekával.
Ten mě teď však nezajímal. Klidně jsem se prosmýkl kolem a do bezpečné vzdálenosti od tvora s podivným reiatsu, které mě sem přivedlo, jehož právě proklálo zářivé kopí. Rozhodl jsem mlčenlivě sledovat jak se situace vyvine, protože jestli jsem se domníval správně -a já se nikdy nemýlil- takový útok neměl naprosto žádnou šaci mu ublížit.