Bleach RPG Forum
 
PříjemPortálCalendarFAQHledatSeznam uživatelůUživatelské skupinyRegistracePřihlášení

Share | 
 

 Akuma

Goto down 
AutorZpráva
Jaden

avatar

Počet příspěvků : 100
Points : 118
Reputation : 0
Join date : 29. 03. 13
Character sheet
Admin Level:
Player level: Kapitán 6. divize

PříspěvekPředmět: Akuma    Tue Sep 03, 2013 8:09 pm

Známý pod jménem: Akuma

Věk: zhruba 2000 let

Pohlaví: Muž

Rasa: Togabito

Vzhled:


Povaha:
Blázen. Tak by ho popsal snad každý, kdo s ním kdy přišel do styku. Akuma se chová rozmařile a ledabyle, jakoby mu na ničem nesešlo. Ostatně, nemá už co ztratit. V jednu chvíli se dokáže smát na celé kolo, až z toho tuhne krev v žilách, a v druhou může zase mlčet jako hrob. Libuje si v tom nejčernějším humoru, nehledě na situaci. Neváží si a nerespektuje absolutně nikoho. Jakmile si něco umane, jde za tím přes mrtvoly i Kushanādy. Jeho duše byla černá už když žil, a v pekle se stala skoro definicí hříchů a zla. Není divu, když je jeho motem obrácené desatero.
Přátelství je pro něj cizí slovo, stejně jako strach. Jediné co pro něho existuje je zábava jakéhokoliv druhu. Nejlépe uhelně černá, na něčí účet. V pekle zemřel už tolikrát tak ukrutnou smrtí a prošel všemi jeho úrovněmi, že se nebojí ničeho. Smrt, v jakékoliv podobě, je pro něj tak přirozená jako pro člověka dýchání.


Věci oblíbené či nenáviděné:
Akuma má spoustu druhů zábavy. Neustále bojuje s Kushanādama a posouvá limity vlastních schopností. Vyžívá se v utrpení a bolesti. Mučí a zabíjí ostatní Togabito, někdy hůř než samotní Kushanādové. Když se mu podaří vymanit se ze sevření pekla a vtrhnout do reálného světa, unáší lidi, duše, hollow, shinigami, zkrátka kohokoliv kdo se namane zpátky do pekla a sleduje jak pomalu umírají a jsou zde uvězněni navěky věků. Někdy se i sám prostě nechá sežrat Kushanādama. Bolest a utrpení jsou jeho jediní přátelé, kteří mu ještě připomínají jeho vlastní existenci. K smrti nenávidí nudu. Jak sám říká, tak ta jediná by ho mohla skutečně definitivně zabít.

Theme:


Hlas:


Příběh:
Tomuto Togabitovi nebylo jeho současné jméno dáno ani jeho rodiči, ani jím samotným. Dali mu ho ostatní Togabito. Podle nich totiž dokonale vystihuje to, čím je.
„Démonem“ ale nebyl vždy. Předtím než byl Togabito jménem Akuma uvržen do pekla, musel všechny ty hříchy za které teď piká, nejprve vykonat.
Žil na počátku našeho letopočtu, v císařské Číně. Temnota v srdci mu byla zdá se dána do kolébky. Syn rolnice a lapky, který si Akumovu matku při vypalování její vesnice prostě vzal, vyrůstal na panství jednoho z feudálních pánů provincie, ve které se narodil. Zde sloužil jako sluha a dvorní šašek. Nenechte se ale zmílit, zdejší feudální pán měl totiž zvrhlý smysl pro humor. Mučení chlapce praktikami jako bylo vkládání žhavých uhlíků do bot či pokusy typu „Kolik ran bičem se na tak malá záda asi vejde, aby byly jednotlivé rány pořád rozeznatelné?“ byl druh zábavy, ve kterém si mladíkův pán liboval.
Smířen se svým osudem se jedné noci tento hoch chystal sáhnout si na život aby unikl tomuto utrpení, když tu si něco uvědomil. Proč on? Proč by měl zemřít on? On se přece prohřešil jen tím, že se narodil do této zatracené doby a země, tak proč by se měl zabít, zatím co jeho trýznitel bude dál vesele žít a holdovat všemu čeho si zamane? To ON si zaslouží zemřít, to ON by měl pocítit chlad čepele ve svém žaludku!
Jakmile si tohle mladík uvědomil, jeho osud byl jasný, stejně jako osud jeho pána. Ještě té noci se vzplížil trýzněný sluha do ložnice svého pána a bez zaváhání mu podřízl hrdlo. To bylo ale málo. Bolest, vpálená hluboko do jeho vědomí, mu při pohledu na klidně ležící mrtvolu toho proklatého feudála nedopřávala klidu.
„Proč se nesměješ? Utrpení je přece zábava! Chceš víc!?“ zesílil mladíkův stisk kolem rukojeti dýky tak, že mu naběhly na hřbetě ruky křečové žíly.
Jeho ruka se kmitla v měsíčním světle a mladík bodal a páral a řezal a krájel. Z těla jeho pána nezbylo k ránu skoro nic, co by ještě připomínalo člověka.
Vyčerpaný svou kratičkou rolí smrtonoše se mladík z posledních sil dostal ze sídla svého bývalého pána, a na cestě únavou usnul. Onen zásadní moment v jeho životě, který by konečně obrátil jeho osud k dobru, však nepřišel. Místo něho se objevila skupina vyvrhelů a lapků kteří zesláblého hocha na cestě našli, a jeho peklo začala nanovo, možná ještě horší.
Zvrat přišel až po několika dlouhých letech utrpení, kdy mladý hoch zabil vůdce banditů co se ho „ujali“, a nastoupil na jeho místo. Normální život v klidu a míru domova, včetně domova, pro něho bylo však tabu. Rodinu neměl. Jeho matka byla nejspíš už dávno mrtvá. Takže teď bylo na něm, jak naloží s divokou kartou, co se mu ocitla v rukou. A on s ní naložil tak, jak ho osud naučil.
Kde byla všechna ta zábava, co mu byla doposud odpírána? Kde bylo to jídlo, pití, šaty, sluhové a ženy? Pokud před ním to vše svět ukryl, hodlal si to vzít. Měl navěky trpět? Smůla osude, karta se obrátila. Teď budou trpět jiní a on se bude bavit.
Netrvalo dlouho a hoch nevědomky následoval šlépěje svého otce. Vůně hořící slámy a lidského masa mu byla brzo dobře známá, jako kuchaři vůně rozmarýnu. Jeho jazyk brzo ochutnal vše, na čem jeho oči spočinuly. Neřest střídala neřest, mamon pohltil mladíkovu duši a ta začala hnít jako čerstvá zdechlina.
Když jeho nešťastný život konečně došel konce na šibenici, byla mu zvědavými občany rozpárána hruď a vyňato srdce, aby se přesvědčili zda bylo skutečně tak černé a schnilé jak se říkalo.
Toto ale nebyl konec.
Byl to teprve začátek konce. Nekonečného konce věků tohoto muže.
Když znovu otevřel oči, byl nejprve zmatený. Těšil se na prázdnotu, která ho zbaví tíhy všech prohřešků kterých se dopustil. Ta ale nepřišla. Dobrá, pak tedy otevřel oči a znovu se nadechl, což byla chyba.
Jeden nádech mu téměř vypálil plíce a pohled, který se mu naskytl, hovořil jasně.
To pravé peklo teprve začalo.
Několik dní přežíval. Hůř než liška na honu. Sledoval, jak ostatní Togabito požírají Kushanādové zaživa, dokud nepřišla řada i na něj. Jestli si doteď myslel, že zná utrpení, žil v omylu.
Pravé utrpení totiž spočívalo v tom, že se neutále opakovalo. Pořád. Bez ustání.
Takže osud vyhrál? Muž, odsouzený k utrpení, v něm měl žít navěky věků?
Ne.
Ne dokud nezkusil všechno! Jednoho dne se vzepřel Kushanādům a postavil se jim. Jen proto, aby znovu zemřel.
Když byl ale znovuzrozen, něco se změnilo.
Cítil v sobě bublat a drát se na povrch jakousi novou sílu. Že by si z něho osud utahoval planými nadějemi?
Nicméně nevyužít této síly prostě nešlo. Tento pekelník se znovu a znovu stavěl na odpor bolestivé smrti z rukou Kushanādů dokud jednoho dne neuspěl. Ubránil se. Vzápětí byl sice vysílený znovu pozřen jiným Kushanādou, ale tomu prvnímu se ubránil.
Jenže co dál? Jeho boj s peklem neměl nikdy skončit a on si to uvědomoval. Co se dalo dělat?
Jen to, co uměl nejlépe. Přetrpět to, najít zalíbení ve smrti, a sdílet své pocity s ostatními, přesně tak jak činil když ještě žil.
Brzo si na praktiky pekla zvykl a přijal je za své. Až tak, že mu přestávaly stačit. Smrt a utrpení se staly jeho jedinými přáteli a společníky, bez kterých by ani nevěřil ve svou vlastní existenci. Jeho tělo se přizpůsobilo jeho duši. Ztratilo svou lidskost.
Z jeho tváře vyprchal život a zůstala pouze kost, a jeho oči, nyní prázdné a černé důlky v lebce, byly konečně skutečným oknem do jeho duše.
Peklem prošel Akuma, přezdívka kterou mu ostatní Togabito dali a která v pekle vyvolávala větší hrůzu než stín Kushanādů, odshora dolů a zpět, nespočetněkrát, až v sobě začal pociťovat jakousi prázdnotu.
Přestával snad existovat? Ztrácela jeho existence snad i v pekle smysl? Z utrpení a bolesti se stal stereotyp. Nudný stereotyp. To nemohl připustit! Peklo mu začalo být malé. Začal lačnit po návratu do reálného světa a objevení nebe. Kde nebylo peklo, musela být jedna z těchto dvou věcí. A v nich duše. Duše neznalé potěšení ze smrti.
Peklo se stalo pro Akumu v podstatě definicí ráje. A o něj se musel se všemi podělit. Jenže jak to udělat? Unést všechny duše do pekla by bylo zdlouhavé a nezáživné. Co raději peklo rozšířit?
Prorazit bránu pekla se pokusil několikrát, ale sám na to nestačil.
Potřeboval sílu.
Ve chvíli, kdy v reálném světě probíhal rozhodující souboj zla a dobra se k Akumovi konečně obrátil osud čelem a usmál se na něho celým svým zkaženým chrupem. Ta síla, která pronikla až do pekla, by mohla stačit. Mohl by to být klíč k odemčení brány pekelné a rozpoutání pekla nejprve v reálném světě, a poté i v nebi.
Tomu se musí Akuma podívat na zoubek zblízka.

Schopnosti:

Kráčející umrlec:
Krev Akumova těla už dávno vyschla. Byl už tolikrát pozřen Kushanādama, že mu ji vypili do poslední kapky. Smrt a utrpení se staly jeho nejlepšími přáteli, takže na něho obyčejná zranění nepůsobí.
Pekelná výheň se stala jeho druhou matkou a chřtán Kushanādů jeho druhým otcem, takže budete na zpopelnění téhle mrtvoly potřebovat víc než jen plynovou troubu a sirky, stejně jako vám chvilku zabere než servete maso z jeho kostí.
Tudíž, obyčejnější ohnivé útoky ho popálí, ale z boje ho rozhodně nevyřadí. Stejně tak se budete muset do výpadů zbraněmi pořádně opřít, abyste ho připravili o nějakou končetinu.
Jestli se ho chcete skutečně zbavit, musíte mu useknout hlavu, nebo z něho vyloženě nadělat fašírku. Jedině tak budete mít pokoj alespoň do té doby, než v pekle znovu ožije.
Krom toho, ač je jeho styl v podstatě dost primitivní, si Akuma vyvinul za ty dlouhé roky v pekle sílu a rychlost srovnatelné i s těmi nejšpičatějšími špičkami mezi shinigami. Tak se na něm podepsalo nedobrovolné zocelování mocností pekelných.

Svoboda podsvětí:
Z pekelných řetězů, představujících pro většinu Togabito příslib věčných muk, se stala pro Akumu zábavná hračka, pokud ho za ně tedy právě netahá nějaký Kushanāda. Jelikož jsou téměř nezničitelné, využívá je při boji ke spoutání nepřítele, k obraně tak že je nastavuje do ran nepřátel, či přímo k útoku tak, jak se jen řetěz k útočení využít dá.

Zhmotněné Utrpení - Ryoukunou:
Další Akumovou hračkou, která se mu zjevila jakmile dosáhl při boji s Kushanādama určité úrovně, je jeho zrezavělý meč, který nevyužívá Akuma jinak, než byste čekali, jeho zvrhlé hrátky s orgány vyjímaje.
Akumův meč přetne bez větších problémů i tělo Kushanādy, a Zanpakutou Shinigami je víc než rovnocenným soupeřem.
Mizí a objevuje se jak se Akumovi zachce, jelikož je jeho součástí. I když je zničen, může se znovu zhmotnit přímo v jeho majitelově dlani.

Lebka věků:
Narozdíl od jiných bytostí je Akumova hlava jeho nejsilnější částí těla. Jeho lebka je snad stejně bytelná jako samotné pekelné řetězy. Stala se jakousi symbolikou smrti. Je něčím, co tu prostě vždy bylo a bude. A krom toho má jednu velice zajímavou vlastnost. Dokáže pohlcovat a neutralizovat veškerou duševní energii, které se dotkne. Pokud tedy na Akumu zaútočíte například nějakým Kidou či Kidou riatsem posíleným útokem tak nešťastně, že ho trefíte do hlavy, zmizí jako kapka v moři.

Okno do duše:
Nikdy se nedívejte Akumovi zblízka do očí. Pohled do jeho prázdných očních ďůlků vám totiž dovolí nahlédnout do jeho duše. Duše, která má za sebou bezmála 2000 let jatek, smilstva, utrpení, bolesti, a smrti. Po takovém pohledu se slabší jedinci zblázní, ti odolnější se zhroutí na hranici šílenství, a ti silnější zůstanou dobrých pár minut zkoprnělí hrůzou.

Esence pekla:
Jak jste už jistě poznali, Akuma není zrovna oblíbený společník. A to z nejednoho důvodu. Jedním je také fakt, že z něho vyzařuje esence pekla, která se za tu dobu co v něm strávil stala jeho součástí.
Na jedince zběhlé v užívání reiatsu nepůsobí nijak vážně. Pachuť smrti v ústech, těžký balvan v žaludku, třesot, studený pot, husí kůže... Na obyčejné lidi působí ale mnohem hůř. Jste-li člověk, držte se od tohoto Togabito co nejdál. Krom toho, že je většina lidí bez sebe strachy stanou-li Akumovi tváří v lebku, může se jim také přihodit, že si je peklo bude chtít vzít zpátky spolu s ním.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Juicy

avatar

Počet příspěvků : 54
Points : 74
Reputation : 0
Join date : 14. 04. 13 Age : 21
Location : Heaven

Character sheet
Admin Level: Character & Point Master
Player level: Kapitánka 2. divize, velitelka Onmitsukidou, hlava klanu Shihouin, kapitánka 5 .divize, zástupkyně kapitána 9. divize, Primera Espada, 1. Fracción Tercia Espada, Fullbringer, Quincy, Togabito

PříspěvekPředmět: Re: Akuma    Wed Sep 11, 2013 8:25 pm

Um, takže~.. husto krutopřísně pekelný! ˘^˘ xD
Samozřejmě POVOLENO, už jsem ti pověděla, jak je ta postava epická, tak to snad nemusim rozvádět. ^^
DMC rulez! ˘^˘ xD

_________________
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi http://juicieness.weebly.com
 
Akuma
Návrat nahoru 
Strana 1 z 1

Povolení tohoto fóra:Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru
Mirai no Chance - Bleach RPG forum :: Text RPG :: Mirai no Chance *PŘEDĚLÁVKA~* :: Postavy :: Togabito-
Přejdi na: