Kasárny 5. divize

Zde se nacházíte v zóně 5. divize.

Watanabe Ayaka

Uběhla jen malá chvíle poté, co jsem vyslala pekelného motýla, aby mé divizi předal zprávu. K mému překvapení tam stáli téměř všichni. Na mé náladě to ale stejně moc nepřidalo. To, že jsem se před chvílí ztrapnila před nejvyššímu hlavami Gotei 13 jsem nechala plavat, ať si mají obrázek jaký chtějí. Teď mě trápil spíše náš uprchlík. Zahleděla jsem se na všechny přítomné a postupně věnovala pohled každému z nich. Krátce jsem zavřela oči a tiše se nadechla. Pak už jsem jen spustila. Jak už všichni víte, na naší půdě nedávno proběhla válka. Nikdo netuší, co se přesně stalo. Máme teď několik priorit. A to obnovit Soul Society, zjistit příčinu války a chytit... Aizena... Při vyslovení jeho jména jsem trochu znejistila a podívala se dolů. Nechtěla jsem ale na sobě nechat znát šrámy minulosti, a tak jsem pokračovala. Byla jsem pověřena vydat se do Gensei spolu s dalšími dvěma kapitány. Vezmu s sebou Mitsuki. Třetí, čtvrtý a pátý důstojník zatím mou divizi povedou. Otočila jsem se a dala se na odchod. Moc se mi to rozvádět nechtělo, už jen při pomyšlení, kdo je náš protivník. Mitsuki, pojď se mnou...

Mitsuki Miyako

Stála jsem mezi obyčejnými členy divize a rozhlížela se kolem. Připadala jsem si jako dítě, které se ztratilo někde v obchodě. Byla jsem jen maličký modrý flek mezi dospělými. Občas jsem dokonce zaslechla nějakou narážku. No jo no jo.. mně se ten rozdíl ve výšce taky nelíbí.. a co, bože.. Když přišla Aya-nyan-taichou, krátce přejela všechny pohledem a spustila nějaké ... řeči.. snažila jsem se poslouchat, ale na nebi se zrovna nesl nádherný mráček ve tvaru poníka. Zpozorněla jsem teprve, když řekla jméno "Aizen". Tak tohle rozhodně není dobrý... Potom, co jsem zaslechla spojení svého jména a Gensei, mě Žvýkačka pobídla, ať jdu s ní. Následovala jsem jí tedy a v hlavě se mi nesly myšlenky o tom, jak tohle vše skončí..

Watanabe Ayaka

Vylítla jsem ven jak řízená střela. Kvůli jménu, které jsem před chvíli vyslovila, se ve mně nahromadilo spoustu vzteku. Nemůžu vystát jenom tu myšlenku, že my jsme stále tady a sotva opravujeme Soul Society, mezitím, co si ten dacan běhá na svobodě... Šla jsem po dřevěné podlaze s dost velkou vervou, to dupání by uslyšel i mrtvej. Mitsuki, jdeme ještě ke mně do kanceláře, pak vyrážíme... Pořád jsem přemýšlela nad celou touhle situací. Nesnášim ho... Nesnášim ty jeho manýry, falešný úsměv... Nemohla jsem se dokonce zbavit pocitu, že i on má prsty v té válce.

Mitsuki Miyako

Žvýkačka vyrazila směr kancelář a dřevěná podlaha pod jejíma nohama vydávala dunivé zvuky. Trochu vyjeveně jsem na ní koukala. Vypadala naštvaně.. Dobře, to je slabé slovo. Přímo zuřila. Taichou.. Chápu, že máte vztek.. počkat, vlastně ne, nechápu.. neměla byste mít důvod. Pokud tedy nesnášíte tuhle práci a vyhovovalo vám lítat po divizi s koštětem v ruce.. to bych pochopila, taková změna může náladu změnit během chvilky.. Ale změna je život, takže byste si to neměla tolik brát k srdci... Pokud chcete, můžeme si to koště vzít s sebou.. ah, chtěla jsem jen říct, že vztek je třeba si vybít, ale nemusíte nám kvůli němu rozmlátit podlahu... Blížili jsme se ke kanceláři a já si v hlavě představila, jak se Žvýkačka komicky vřítí do místnosti, odhazujíc dveře na protější stěnu, kde se roztříští na milion třísek.

Watanabe Ayaka

Zastavila jsem se a zatnula ruku v pěst. Víš, pravda je, že mi dost lezeš na nervy. Ale i přes to mi připadá, že mám potřebu ti být oporou a věřit ti. Tahle slova se navzájem vylučovala, ale říkala jsem to tak, jak jsem to cítila. Teď máme vážně málo času a zbytečnosti by se řešit neměly. Ale nejspíš bych ti měla vysvětlit, proč se takhle chovám. Trochu jsem se pootočila a zadívala se na oblohu, hned na to jsem začala vyprávět.

Jako malá jsem žila v Zaraki. Tu čtvrť jsem přímo nesnášela, nesnášela jsem pohled na krev, pohled na trpící duše. Ten pocit, že ta krvežíznivá monstra s krycím názvem "lidé" vraždí každého na potkání. Malé děti, ženy, všechny. Ty potvory ohánějící se katanou do všech stran zbožňovali jek trpících a to, jak cítili jejich strach. Den, co den jsem doufala, že se tomuhle utrpení vyhnu, když se za mnou jednou objevil muž s pohledem plným touhy zabíjet. V tu chvíli jsem nevěděla, co mám dělat, mé nohy ale začaly sami od sebe utíkat. Donesly mě však do slepé uličky a já už neměla kam utéct. Myslela jsem, že to je konec, že jsem definitivně skončila. Tenkrát se ale přede mnou objevil muž další. Široká ramena, vyzařovala z něj síla. Mé oči krom toho zachytily jen ten moment, kdy můj pronásledovatel padl k zemi, mrtvý. Celá roztřesená jsem padla svému zachránci do náruče. Brečela jsem, nemohla jsem přestat. Toho dne se mě ujal a začal se o mě starat. Chvíli mě trénoval, dokonce mě přihlásil na akademii. Obdivovala jsem ho. Těšila jsem se na každý den, který jsem s ním mohla strávit. Pochválil mě, když jsem se naučila něco nového. Pak se ale něco přihodilo. Využila jsem jeho pomoci, připravil mi bojiště plné nepřátel, díky jeho zanpakutou, která byla schopna vytvářet iluze. Ale... nebyly to iluze. Byly to živé, nevinné duše. Zabila jsem je. Cítila jsem se hrozně. Připadala jsem si jako nejvíce opovrženíhodný tvor na zemi. Ten muž to ale udělal schválně. Využil mě, abych za něj odvedla špinavou práci. Potřeboval co nejvíce duší, aby nakrmil... svůj pokus. Nemohla jsem tomu uvěřit a zpočátku jsem ani nebyla schopna proti němu pozvednout ostří. Mé zaváhání ale byla chyba. Podél hrudi mi svou katanou udělal hluboký šrám... Odhrnula jsem část shihakushou, abych Mitsuki ukázala svou tenkou jizvu. Pak už jsem ho nikdy neviděla... Někdo, kdo byl světlem mého života, zmizel. Jméno toho muže je... Aizen Sousuke... Dokončila jsem a odmlčela se.

Mitsuki Miyako

Žvýkačka začala mluvit o své minulosti a já si nemohla pomoct, než při nudném začátku čučet kamsi do stropu. Nedovedu lidi dlouho poslouchat, pokud mě to nezaujme, no... co se dá dělat.. Když však přišlo na část, kdy se dostala do slepé uličky, dychtivě jsem jí začala naslouchat. Znělo to zajímavě.. Jak pokračovala, vzpomínala jsem na svou minulost a našla v sobě pochopení. Myšlenky na minulost byly moc silné.. snažila jsem se udržet, abych nepadla na kolena a plakala jako malá holka. Plácla jsem proto to první, co mě napadlo. Ta jizva není tak špatná, svým způsobem je to sexy. Hned jsem si uvědomila, jakou blbost jsem vypustila z úst a rychle pokračovala. Unm, chápu, že to bylo bolestivé a proč jste naštvaná, taichou.. měly bychom jít, nemáme moc času, ne? Sama jste říkala, že bychom neměly řešit zbytečnosti.. Další špatný krok. Ehe, chci říct.. unm.. raději jsem už mlčela a pospíchala dál ke kanceláři. Tohle nedopdane dobře..

Watanabe Ayaka

Tušila jsem, že tě to nebude zajímat, pousmála jsem se nad tím. Sledovala jsem, jak rychle cupitá a hned na to za ní křikla. Mitsuki! Opravdu nemáme čas na tyhle věci, nepůjdeme rovnou k Senkaimonu? Znáš Kuchikiho a ostatní kapitány, jak bývají nevrlí, přeci si ještě nechceme poslechnout přednášku a dochvilnosti a očekávané spolehlivosti vyšších důstojníků! mávla jsem jejím směrem. Tohle měla vlastně chápat jako rozkaz, takže by se měla zase otočit a následovat mě. Vyrazila jsem směrem pryč z divize.

>>>Senkaimon

Mitsuki Miyako

Eeerm... okay. Raději jsem si nedovolila nic jiného než souhlasit.. otočila jsem se na patě a dohnala žvýkačku, která už stihla vystřelit směr .. pryč.

>>>Senkaimon