Dangai - Mezisvět

Mezisvět oddělující Soul Society a Gensei. Uvnitř je tma a jednou za čas se zde může objevit dost otravný Čistič.

Benjiro Kuchiki – Kapitán 6. divize

<<< Severní brána

Benjiro prošel bránou, s trojicí dam za zády, a vstoupil do Dangaie.
Ač byl tento svět sebenepříjemnější, s Benjirem to evidentně nic nedělalo, jelikož si to tmavým tunelem kráčel dál, jakoby byli stále v Soul Society.
Po chvíli konečně došel na jeho konec, před ním se otevřela brána do Reálného Světa a poté co jí prošel ho opět zalily sluneční paprsky.
Byli v Genseii.

>>> Gensei - okolí Karakury

Watanabe Ayaka

<<< Severní brána

Šla jsem v těsném závěsu za Kuchikim. Ten jako obvykle mlčel. To ticho mě přímo deptalo, a tak jsem promluvila. Na můj mobil ještě žádné rozkazy nepřišli, očekávám, že u tebe to nebude jiné, vytáhla jsem svůj komunikátor a podívala se na display. Asi chtějí počkat, až dorazíme do Gensei. I když jsem se ptala přímo jeho, čekala jsem jen suché "ano, nic mi nepřišlo".
Netrvalo dlouho a viděla jsem 'světlo na konci tunelu', jak by někteří řekli. Jenom doufám, že to není světlo vlaku a my čtyři blbci, co stojí na kolejích... V mysli jsem narážela na Uklízeče, naštěstí jsem ale pravdu neměla. Opravdu jsme byli v Gensei.

>>> Gensei - okolí Karakury

Takahashi Keiko

<<< Severní brána

Kráčala v tesnom závese za kapitánom, keby si nedala pozor, postúpala by mu po nohách, a hoci ju tá predstava aj trošku pobavila, nemala v pláne schytať ďalšie poučné reči. Cesta tunelom na ňu nijak nezapôsobila, pretože vedela, že na konci ju čaká niečo oveľa krajšie a keď konečne vstúpili do Gensei, s pootvorenými ústami sa rozhliadla naokolo bez toho, aby sa pozerala pred seba, až ju zastavila prekážka a to kapitánov chrbát.
"Hups," uškrnula sa opäť s tým svojim nevinným výrazom v tvári a radšej ustúpila o krok dozadu. "Gomen ne, Kuchiki-taichou," jemne sa uklonila, hoci nevyzerala, že jej to nejak trhá žili.
"Taak, čo teraz?" rozhliadla sa naokolo, akoby očakávala, že ju osvieti.

>>> Gensei - okolí Karakury

Mitsuki Miyako

<<< Severní brána

Sunula jsem se za kapitánkou a znuděně se rozhlížela po okolních... stěnách, pokud se to tak dá nazývat, dangai. V duchu jsem přemýšlela nad možností, jak by celá tato akce mohla dopadnout. Neměla jsem z toho dobrý pocit. Od chvíle, co jsem vkročila do dangai, se mi v hlavě míhaly špatné myšlenky a žaludek jsem měla jako na vodě. Kdybych se neznala, řekla bych, že mám strach. Jenže to mě nevystihovalo.. ano, můžu být srab, ale záleží na situaci. Za normálních okolností bych misi uvítala jako příjemné oživení nudných dnů, avšak dnes to bylo zkrátka jiné. Blížili jsme se ke světlu, které představovalo vstup do gensei, a můj žaludek se podivně sevřel. Vstoupila jsem do světla slunečních paprsků, které si hravě pohrávaly mezi mraky, a při pohledu do oslňující záře, po delší době strávené ve tmě, zvedla ruce, abych si uchránila oči. Po chvilce mžourání do světa zalitého světlem jsem slunci konečně přivykla a rozhlédla se po okolních budovách. To bychom měli.. teď ta horší část.

>>> Gensei - okolí Karakury

Maekawa Shichirou

<<< Gensei - Karakura, okrsek Honchou

Cesta skrz Dangai mi připadala jako nekoečná věčnost. Měl jsem toho v hlavě tolik, že jsem si v tom nedokázal udělat pořádek ať jsem dělal co jsem dělal.

>>> Soul Society - Senkaimon

<<< Gensei - Karakura, okrsek Honchou

Kuchiki Benjiro – Kapitán 6. divize

Benjiro kráčel za čtveřicí dvou kapitánů a dvou vice-kapitánů, tiše jako vždy. Na lidi kolem sebe musel občas, vlastně snad drtivou většinu času, působit jako nějaká loutka bez emocí. Jeho výraz jich byl obvykle prostý, stejně jako teď.
V hlavě se mu myšlenky ale honily nejspíše stejně divoce, jako Shichirovi.
Jak se celá tahle mise vyvinula bylo za hranice podivnosti. Podivná individua s neznámým reiatsu, Aizen... Bylo zde tolik otazníků.
Benjiro krátce zavřel oči a po chvíli je znovu otevřel. Ač by to z jeho pohledu poznal jen málokdo, byl teď podstatně klidnější. Přinutil se přestat přemýšlet o věcech, o kterých to v této situaci nemělo cenu, roztřídil je a zařadil do různých míst v mysli, a uvolnil se. Odpovědi přijdou samy až nastane ta pravá chvíle. A pro tu musel být připravený, nikoliv roztěkáný kvůli zmatku ve vlastní hlavě.

>>> Soul Society – Senkaimon

Takahashi Keiko

Kráčala za kapitánom, pomalým krokom, podpierajúc Ayu. Misia nebola taká, ako si predstavovala a celkovo z toho celého bola dosť zmätená, vôbec nevedela, čo si o tom myslieť, v hlave mala tak veľa myšlienok a otázok.
"To je v poriadku," pousmiala sa na kapitánku, keď sa jej poďakovala. "Nemusíte mi ďakovať." Spravila by to predsa pre kohokoľvek z nich, nebolo to nič hrdinské.

Watanabe Ayaka

<<< Gensei - Karakura, okrsek Honchou

Jen jsem na Keiko kývla. Nebyla jsem schopná přinutit se ani k tomu hranému úsměvu. Nějak na mě dopadly emoce a já si v hlavě přehrávala uplynulý a zcela nesmyslný boj. Ovládl mě vztek, vzpomínky a zpřetrhané pouto k tomu muži.
Všichni byli zticha. Nejspíše se snažili udělat si v hlavě pořádek a vyhodnotit situaci. Každého musely ovládnout pochyby o tom, zda opravdu budou muset spolupracovat s Aizenem, stejně jako mě.
Netrvalo dlouho a přibližovali jsme se k Senkaimonu. Spatřila jsem světlo a zkrátka za ním šla. Pravda byla, že bez Keiko bych asi nebyla schopná udržet se na nohách.

>>> Soul Society - Senkaimon