Ruiny Las Noches

Aizen Sousuke

Hueco Mundo bývalo bezútěšným místem dávno před mým příchodem. Nic než písečná pustina po které se hemžily stovky ubohých hollow za účelem dát význam své nicotné existenci. Mírně mě rozesmutnilo, že v tomto ohledu se od mého odchodu nic nezměnilo. Pokoušel jsem se dát jejich životům vyšší účel, ale zdálo se, že má snaha více méně padla na naúrodnou půdu.
'Zannen da na.' prolétlo mi hlavou když jsem se procházel tím, co kdysi bývalo severním křídlem Las noches. Nyní tu nezbylo nic než polorozpadlé ruiny trčící z písečných dun vzhůru k indigovým nebesům ozdobeným střídrným srpkem měsíce, který se stejně jako krajina kolem nikdy neměnil.
Již za dob, kdy tomuto místu vládl samozvaný král Hueco Mundo, obyčejní hollow se mu vyhýbaly obloukem. Od mého odchodu se zdálo, že to platí dvojnásob. Přál bych si však, aby totéž platilo i pro výpravy ze Soul Society, které se zřejmě nedokázaly udržet na uzdě, když se jim nabídl přístup do světa arrancarů. Nenechali téměř kámen na kameni, snad krom jádra mého paláce. Ačkoli to bylo možná tím, že přístup k němu byl pro ně až příliš složitý, ikdyby tam nasnáze bylo něco, co by je mohlo zajímat. Ve svých komnatách preferuji soukromí.
Pousmál jsem se sám pro sebe nad představou takového kapitána dvanácté divize, který by se tam pokoušel proniknout. Bylo to ale jen velice krátké rozptýlení, než jsem konečně našel ideální místo.
Uprostřed něčeho, co ještě alespoň trochu připoménalo stavbu jsem se posadil a tasil asauchi, které jsem si položil na klín před sebe a zavřel oči.
Tentokrát jsem si byl jistý, že se mi jinzen podaří.

"Tak přece jsi přišel." ozval se hlas někde v koutku mé mysli.
Znovu jsem oči otevřel jenom proto, abych se přesvědčil že jsem se skutečně ocitl někde úplně jinde. Místo zborcených zdí napůl pohřbených v písku teď přede mnou stál docela malý chlapec.
Jeho tvář, částečně skrytá pod světlounce zelenými vlasy spadajícími mu jako závoj přes čelo, byla bez výrazu, avšak jeho oči byly upřené na mě. Dvě hluboké studny vířící indigově-ametystové temnoty, které mě hrozily vtáhnout do propasti věčnosti. Čelil jsem tomu pohledu a odolával.
"Hougyoku ka?" promluvil jsem po chvíli a rozhlédl se kolem. "Kyouka Suigetsu wa?"
Ačkoli jistým způsobem nostalgické, místo, kde jsem se nacházel již nebylo tím vnitřním světem, který jsem si pamatoval. Oslepující světlo jakoby se střetávalo na obzoru s téměř hmatatelnou temnotou, která se vlnila kolem nás jako rozbouřený noční oceán. Pod našima nohama však byla hladina klidná.
"Inai." odvětil Hougyoku na pozadí té kakofonie barev a nevypadalo to, že by měl v úmyslu téma nějak rozvádět.
"Sou ka." uznal jsem po chvíli přemílání teorií. "Pozřel jsi jeho podstatu společně se zbytkem mé duše." Byla to stejně tak domněnka jako fakt, na kterém jsem své teorie zakládal. Proto mě další slova Hougyoku mírně překvapila.
"Chigau." odvětil bezvýrazně a výraz jeho chlapecké tváře jakoby poznamenal smutek. "Jen s tebou nechce mít už nic společného, když ses ho sám vzdal."
Chvíle překvapení nad nepravděpodobným vývojem situace byla stejně rychle pryč, jako přišla a já se přistihl, že se mi po tváři rozlila obvyklá maska úsměvu aniž bych si to uvědomoval. Za ta léta pro mě byla stejně přirozená jako dýchání. "Jaká škoda. Ačkoli nemohu říct, že mne to nenapadlo. Přeci jen přiznávám, že jsem se dopustil několika miskalkulací."
Hougyoku mlčel, avšak rozvířená temnota kolem nás jakoby se rozšířila a dala rychleji do pohybu.
"Velice dobře jsi věděl, jaká je cena toho spojit se se mnou. Varoval jsem tě, že nic není zadarmo. Dal jsem ti moc, po které jsi tak toužil. Poskytl jsem ti příležitost najít sobě rovného, kterého jsi celý život hledal. Ale přesto ve tvém srdci dál zůstává ta stejná prázdnota, kterou sis přál vyplnit, je to tak?" na chvíli se odmlčel, ale nečekal na odpověď. "Dodržel jsem podmínky naší dohody, ačkoli to znamenalo sledovat, jak se vzdáváš své vlastní budoucnosti. A přesto tu přede mnou stojíš a chceš to vše podstoupit znovu?"
Tentokrát už jsem si byl vědom toho, že se můj úsměv rozšířil. Zavřel jsem na okamžik oči a povzdechl si, než jsem se znovu zadíval do tváře Hougyoku, jehož pohled mě provrtával skrz naskrz. "Sasuga da na. Dokážeš ve mě číst jako v otevřené knize."
Mírně se zamračil, ale v jeho pohledu byla spíše lítost. "Atarimae darou. Tvá mysl je má mysl. Tvé srdce a duše jsou odrazem mých." několika kroky překonal vzdálenost mezi námi a jeho drobná ručka spočinula na mé hrudi v místě, kde pod látkou spočívala jeho fyzická schránka. "Jsme jedna bytost, přede mnou nemůžeš nis skrývat ani předstírat. Chci to ale slyšel tvými vlastními slovy, ať si uvědomíš co po mě vlastně žádáš." nadechl se a dal ruku dolů. "Proč jsi sem přišel?"

__________________________________________________________________________________________________________________________________________

Mini japonský slovníček :3

Zannen da na = Jaká škoda
Hougyoku ka? = To jsi ty, Hougyoku?
Kyouka Suigetsu wa? = Kde je Kyouka Suigetsu?
Inai = Není tu.
Sou ka = Chápu
Chigau = Tak tomu není
Sasuga da na = Jak jsem očekával
Atarimae darou = To je snad samozřejmé