Akuma„Haaaaah!“ vřískl Akuma a prohrábl si hyperaktivně vlasy,
„co to bylo tam venku!? Chci to vědět!“ opřel si levačku v bok a pravačkou se zamyšleně podrbal na kostěné bradě, upíraje pohled do modrého prázdna nad ním.
Ne že by tím směrem nutně byl Gensei nebo Soul Society. Spíš to bylo prosté zajeté gesto, vycházející ze vzestupného uspořádání „peklo, svět, nebe.“
„Vážně to chci vědět, gaaaaaah!“ zaječel znovu dopáleně Akuma a otočil se čelem k nekonečnu tvořenému z bílých bloků pod nim, jelikož se vznášel ve vzduchu nad nimi.
Proháněly se jimi mraky Kushanādů, ze kterých si to jeden mířil přímo k němu.
Jeho žluté oči ho sledovaly jako mířidla odstřelovače a jeho obrovské ruce se po něm dychtivě natahovaly.
„Huš zmetku!“ okřikl ho nevrle Akuma a uťal mu jednu ruku svým zrezavělým mečem, když se ten Kushanāda dostal příliš blízko.
Z rány pekelné stvůry vystříkla krev proudem, ale to ji nezastavilo. Měla přece ještě druhou ruku, a tu neváhala použít. Nicméně i ta brzo plachtila vzduchem mezi bílé bloky Prvního Stupně pod nimi.
„Jestli mě neřekneš co to bylo tam venku, tak zdechni!“ zabručel Akuma na Kushanādu, odrazil se, a když se dostal dostatečně blízko, rozsekl stvůře obří lebku vejpůl. Tento počin ji konečně zastavil a ona se zřítila mezi bílé bloky pod ní, stejně jako předtím její končetiny.
Akumova potyčka s pekelným strážcem ale přilákala pozornost. Brzo se na něho upíralo podstatně větší množství žlutých teček, než dvě.
„Gyahahahaaaaa! Už zase!? Vážně!? Vás to pořád baví, že jo!?“ rozchechtal se Akuma smíchem, ze kterého tuhla Togabitům na doslech krev v žilách, jelikož si ho většina z nich už asociovala s něčím horším než byli Kushanādové.
Smích ale ustál tak rychle jak propukl a Akuma se vrhl mezi Kushanādy.
Jak dlouho ten boj trval? To mu bylo jedno. Čas pro něho byl jen slovo.
„Tak fájn, zasloužili ste si tó. Jen do mě!“ dostal ze sebe Akuma. Bílé bloky široko daleko už měly do bílé daleko. Byly krvavě rudé, a ověnčené Kushanādy. Ať už celými těly, končetinami, kusy masa, nebo vnitřnostmi. Tahle oblast Prvního Stupně se proměnila v jatka. Ty byly ale konečně u konce.
Jakmile Akuma domluvil, zdánlivě nekonečné hejno Kushanādů kolem něho se na něj znovu vrhlo. Pekelní strážci se doslova rvali o to, kdo si bude moci kousnout dřív. Jak se totiž ukázalo, ten šťastlivec co byl první mu ukousl hlavu. Zbytek těla následoval, ovšem každé sousto patřilo jiné stvůře.
Rutina.
>>
The Fourth Level of The Hell 
