1. mise - Hlídání bran Seireitei (Shihouin, Hachiru)

...

Shihouin Yuuki

<<<Zasedací místnost pro kapitány

Vyšla jsem z kasáren jedničky a zastavila se. Dala jsem si ruku v bok a chvíli přemýšlela. Zdá se, že se věci začali brát vážně. Asi bych se taky měla přestat flákat, pousmála jsem se a rozešla se dál. Libový pobavený výraz však vystřídala vážná tvář. Vlastně ani není divu, když Aizen vzal roha a navíc... je tu všude kolem divné reiatsu. Přimhouřila jsem oči a koutkem oka koukla na oblohu. Dokonce i ta mi přišla jiná, než obvykle. Ten pocit, že nikdo nevěděl, komu ta neznámá síla okolo patří, byl zarážející a každého se chopila alespoň trocha bezmoci.
Pokračovala jsem dál a snažila se změnit tok svých myšlenek. Takhle deprimující smýšlení se mi ani trochu nepodobalo. I když se možná jen vrací mé staré já. Nejspíš jsem moc dlouho abstinovala, Nee-sama... Normálně bych se nad tím zasmála nebo tomu možná ani nevěnovala pozornost. Ale momentální situace Soul Society mi asi zatemnila mozek. Zhluboka jsem se nadechla a nechala odplout všechno špatné. Rázem ze mě opadlo všechno negativní a já zase dokázala být sama sebou. Kruci, táhni s tim. Nebudeš přece ledovej čumák jak Kuchiki, zvlnila rty v úšklebek.
Takže... zpět do práce. Stařík zaúkoloval i mojí maličkost... zmírnila jsem tempo, až jsem nakonec přestala pokračovat v chůzi. Byla jsem na místě, kam jsem byla poslána. Vzpomněla jsem si na slova velícího, když jsem na schůzi zůstala o něco déle, mezitím co ostatní odešli plnit své mise. Půjdeš hlídat bránu společně s Hachiro a Kyatto. Ti dva nebyli na srazu, ale určitě dostali zprávu od Pekelného Motýla. S tím mi podal papírek s místem, kde jsem se s těmi dvěma měla setkat.
Vycouvala jsem z myšlenkových pochodů, opřela se o blízkou zíďku a povzdychla si. Nemám ráda čekání... V tu ránu jsem zpozorovala někoho přicházet z dálky. Vysoká, mužná a štíhlá, ale zato nejspíš dobře vypracovaná postava. Rudé vlasy, světlé oči a uvolněný výraz ve tváři. Zahvízdla jsem si pod vousy a zařadila ho na seznam "k mání". Směle jsem vykročila jeho směrem a když už jsem byla v dostatečné blízkosti, zaujala jsem smyslný postoj a podívala se mu do očí. Jsem kapitánka dvojky a velitelka Onmitsukidou, Shihouin Yuuki. Těší mě, kapitáne sedmičky.

Hachiro Zuta



Procházel jsem se po Seireitei a přemýšlel o tom, když jsem byl ještě dítě. Po nějaké chvíli jsem se zastavil, poškrábal se na hlavě a krátce se zasmál. Jo, to byly časy... Měl bych přemýšlet o závažnějších věcech a ne o minulosti, co bylo, to bylo. S tím už nikdo nic neudělá. Pokračoval jsem v chůzi a něco nesrozumitelného jsem si začal mumlat... Co to- Povzdechl jsem si. Připadalo mi, jako by kolem mě bylo nějaké divné reiatsu. Jen se mi to zdá.. Zrychlil jsem chůzi a přestal na to myslet. Po chvíli ke mně doletěl pekelný motýl. Tam? Dobře. Mám se setkat s Shihouin a Kyatto. Vyčistil jsem si hlavu a okamžitě jsem vyrazil na místo. Šel jsem volným krokem. Co že to po nás vlastně chtějí..? No to je jedno. Blížil jsem se k místu setkání. Spatřil jsem osobu, která si mě už všimla a šla směrem ke mně. Byla to žena, tmavě fialové vlasy, hnědo-žluté oči a nepopsatelný výraz ve tváři. Koukla se mi do očí a představila se. Hachiro Zuta. Potěšení je na mé straně.

Shihouin Yuuki

Hó~, docela suché přivítání, politovala jsem v duchu, že jsem ze sebe vydala tolik energie aniž bych dostala podobnou odezvu, na povrchu jsem si ale zachovala stejný výraz jako doposud. Přestala jsem házet očka a trochu se pootočila. Vypadá to, že si Kyatto dává hodně na čas, nadhodila jsem lehce otráveně. ...což jí není podobné. Předešlý pohled vystřídal pohled plný obav, naznačující, že mám špatné tušení. K našemu stavu bych se ani nedivila, kdyby se přihodilo pár dalších věcí.
Krátce jsem zavřela oči a opět se snažila naladit na svou vlnu. Moje výpadky a předtuchy o špatných událostech byly čím dál častější. Stařík z neznámého důvodu chce, abychom hlídali jen Severní bránu. Nijak se mi k tomu nevyjádřil, takže to zjevně nechtěl víc rozebírat, vysvětlila jsem a založila si ruce na prsou.
Každopádně musíme jít. Kyatto se k nám přidá... ujistila jsem ho rozešla se k místu určení. ...pokud to bude možné... doplnila jsem vevnitř.

Hachiro Zuta


    Stál jsem klidně a poslechl jsem si vše, co mi Shihouin řekla. Proč jen Severní brána? pomyslel jsem si. Že by to bylo kvůli tomu..? Přemýšlel jsem nad tím, jestli se svěřit s tím, co jsem cítil. Když jí to řeknu, asi udělám nejlíp. Taichou, asi se mi to jen zdálo, ale po cestě sem, jsem cítil nějaké zvláštní reiatsu. Zamyslel jsem se, co jsem vlastně řekl. Zapomeňte na to, jsem jen naivní.
    Nasadil jsem svůj obvyklí výraz a pomalu vyrazil k Severní bráně. Po pár krocích jsem se zastavil a opřel o zeď. Co to se mnou dneska je? Normálně bych nic takového neřekl. Potřebuju si vyčistit hlavu. šeptl jsem. Koukl jsem se na Shihouin a zeptal se. Jdete?

Když došli k Severní bráně, vše se zdálo být docela v pořádku. Až na jedno známé reiryoku, které se nebezpečně podobalo tomu, které patřilo Kyatto. Dokonce mohli vidět, jak se ve vzduchu mihl bílý flek, avšak do vteřiny po něm, ani reiryoku, nebyla jediná stopa.

Shihouin Yuuki

Jít? Kam? obrátila jsem se na něj s trochu nechápavým výraze, už nějakou tu minutu stojící přímo u obrovské brány rozdělující Seireitei a Rukongai. Člověče, ty jsi vážně nějak mimo, sledovala jsem ho a tápavě ho sjížděla pohledem nejřív nahoru, a pak dolů. Zdálo se, že se asi vážně necítí ve své kůži, stejně tak jako já a spoustu jiných zde.
V tu ránu jsem sebou trhla a rychle se otočila podle osy země. Jen na vteřinku nebo dvě jsem spatřila bílou skvrnu, jejíž krátká přítomnost byla doprovázena reiryoku, které zcela určitě patřilo kapitánce desítky. Myslela jsem, že už se připojí k naší skromné skupince a bude hlídat s námi, ale připadalo mi divné, že se tu jen probleskla a nikde víc žádné stopy.

Hachiro Zuta


Vlastně ani nevím, jen se mi zdálo... no to je jedno. Sjel jsem zády po zdi a klekl si. Otočil jsem hlavu na Shihouin. Je to vážně tak vidět? Co si myslím? Jasně že je! Chvíli jsem na ní jen tak koukal a z jejího pohledu jsem se snažil přijít na to, co si teď myslí, bezúspěšně.
Najednou sebou trhla a otočila se. Hned mě tyhle myšlenky opustili, soustředil jsem se jen na to, na co se dívá. Zachytil jsem reiryoku kapitánky Kyatto a nachvíli jsem spatřil bílou šmouhu. Asi po dvou sekundách to bylo pryč. Něco se tu děje, už delší dobu... Šeptl jsem si pro sebe.  Ale dneska je to jiné než jindy.
Začal jsem podrobněji přemýšlet, proč jen Severní brána. Také kam a proč Kyatto tak narychlo zmizela.

Shihouin Yuuki

Těkala jsem očima z místa na místo a nevěděla, co bude dál. Jistě, reiryoku dávno záhadně zmizelo, stejné jako jeho vlastník. Ale něco mi tu nehrálo. Proč by Kyatto kolem nás proběhla a utekla za bránu? Něco se muselo stát.
Trochu rozklepaná jsem se začala dávat do kupy a z bojového postoje jsem přešla do své obvyklé pózy. Musíme to okamžitě nahlásit velícímu kapitánovi. Ať už to bylo cokoliv... nebude to taková Kyatto jako dřív, říkala jsem trochu nabroušeně a svírala rukojeť své zanpakutou. Nebo máš jiný plán? tázala jsem se a podívala se na něj.

Hachiro Zuta


Napadlo mě jen, že stařík k tomu musel mít nějaký důvod, ale nevěděl jsem jaký. Hmm. Zamyslel jsem se. Pomalu a se zamyšleným pohlem, jsem si stoupl. Podíval se na Shihouin a chtěl promluvit. Ona ovšem začala mluvit první.
Říct to staříkovi ? Asi to nebude nejhorší nápad, ale chci si to vyšetřit po svém. Chvíli jsem koukal na nebe a snažil se přijít na způsob, jak jí to nenápadně říct. Co takhle, kdybys to šla říct staříkovi a já se podíval, kam šla Kyatto ? Nebo jí alespoň zkusil najít. Tohle jí není podobné. Otočil jsem se a pomalou chůzí se vydal směrem, kterým pravděpodobně Kyatto zmizela.

Shihouin Yuuki

Ani náhodou, probleskla jsem se před něj pomocí Shunpo a zastoupila mu cestu. S vážným výrazem v tváři jsem se mu podívalo přímo do očí. Víš o tom, že jsme tu původně měli být tři, i když ani to není dost. Na misi v Rukongai šlo pět Shinigami a do Gensei čtyři s tím, že jim přišel na pomoc ještě Maekawa. Možná, že jsme tady za branami v bezpečí, ale ona už je dávno za ní. Bylo by víc, než riskantní nechat jednoho kapitána, aby tam šel a jednal na vlastní pěst. Zvláště když bylo to reiatsu úplně jiné... nebo jsi to nepoznal? To, že Kyatto neměla reiatsu shinigamiho jasně odpovídá tomu, že se tu děje něco odpornýho a ona už není naší součástí, jsi si toho vědom? Pořád jsem ho propalovala pohledem. Ať už to na mě bylo sebevíc divné, při situacích, které nevíme, jak řešit, je lepší být opatrná.

Najednou přiletěl Pekelný motýl.
Kapitánům druhé, sedmé a desáté divize: vraťte se do svých kasáren a vyčkejte, dokud nedostanete rozkaz přijít do zasedací místnosti. Mezitím prosím Vás; Shihouin-taichou a Hachiro-taichou, senzamte se se svými zástupci, před chvílí nastoupili do funkce.

Shihouin Yuuki

V moment, kdy přiletěl motýl, jsem polevila v ostražitosti. Bylo m jasné, že by Hachiro nevzal roha po tom, co slyšel. Oba jsme teď měli jít do svých divizí.
Otočila jsem se k odchodu. Takže na srazu kapitánů, sedmičko, mávla jsem dvěma prsty odhlavy v rozloučení a za pomocí bleskového kroku zmizela a pokračovala tam, kam mě poslali.

>>> Kasárny 2. divize

Hachiro Zuta


Když jsem pomalu odcházel, objevila se přede mnou a začala řvát. Zastavil jsem se,poškrábal se na hlavě a řekl. Chápu to, jen jsem- V tu ránu přiletěl pekelný motýl a podal informace.
No~ , to mění situaci. Nasadil jsem vážný výraz a čekal na reakci Shihouin. Ta po chvilce zmizela pomocí shunpo. Taky bych se měl vrátit, tady už se nic dít nebude. Pomalu jsem se vydal směrem, kterým jsem měl jít. Na krátkou chvíli jsem ještě otočil hlavu a zmizel pomocí shunpo.

>>> Kasárny 7. divize