1. mise - Kontrola Rukongaie (Namikaze, Wakatsuki, Senri, Taniyama, Itou)

...

Taniyama Marika
<< Severní brána

Zastavila jsem se a otočila. Tak, jak to uděláme? zeptala jsem se a dostala tik do oka.
Senri-san, utrousila jsem tiše a sledovala ji, jak se sluchátky na uších nevnímá. Přišla jsem k ní a jedno jí sundala. Omlouvám se, že vyrušuji, ale ještě jsme se nerozdělili, oznámila jsem jí s hraným úsměvem, kterým jsem se pokusila zakrýt dopálení - autorská práva tohoto výrazu patří Ichimaru-taichou.

Senri Akane

Bezmyšlenkovitě jsem následovala Taniyamu až se z toho stala pouze chůze kupředu při které jsem již nikoho nevnímala ani zrakem. To co mě probralo byl hlas kapitánky která nejspíše nebyla zrovna nejšťastnější. Bude stačit když ukážete prstem a já se pokusím postarat o zbytek... tak nějak jsem totiž neměla náladu na nějaké složité přemýšlení o tom jak nás rozdělit co nejefektivněji nebo kam bych vůbec měla jít. Navíc jak Taniyama tak i ten druhý kapitán jehož jméno my již vypadlo u sebe měli posily což já ne. Bylo vcelku jasné, že tedy skončím sama někde v krajinách na které i bůh zapomněl a možná my to tak i vyhovovalo.

Namikaze Shisui

Šel jsem sice chvíli za Senri-chan a Taniyama-chan, ale stále jsem je měl na dohled. Po pár krocích jsem se však zastavil a rozhodl se počkat na Airi-chan. Přeci jen by bylo nezdvořilé oddálit se a ani nepočkat. Kapitánky spolu šly stále dál. Senri-chan, Taniyama-chan, počkejme na podkapitány, ať se nám tu neztratěj... Zvolal jsem na ně a rozhodl se alespoň na vteřinu lehnout na blízký trávník. Vyvalil jsem se tam a opět koukal na oblohu. Co mě na tom pořád baví? Ptal jsem se sám sebe, zavřel oči a představoval si, že už jsme zase zpět.

Wakatsuki Airi

Prošla jsem kolem svého kapitána a ani na něj nečekala. Být Vámi, tak jdu dál, než nás ztratíte. Znáte svůj orientační smysl, vlastně nesmysl, prohodila jsem, když jsem ho zrovna míjela. V půli cesty jsem se zastavila, přeci jen jsem se nehodlala pro toho spáče vracet. Navrhuji, abych šla se svým kapitánem. Přeci jen já znám jeho techniky, stejně jako on ty mé. Aspoň většinu. Taniyama-taichou a Itou by měli jít spolu. Senri-taichou, Vy si vyberte, zda půjdete s někým z nás nebo jestli chcete prozkoumávat sama. Zrovna já jsem nebyla v pozici, kdybych někomu mohla rozkazovat, i kvůli své hodnosti. Přesto se ale nezbavím svých velitelských sklonů a tendenci rozdávat úkoly. A vy, ačkoliv jste vysokého postu, kapitáne. Neměl byste jiné oslovovat takhle důvěrně, pokud Vás moc neznají, pokárala jsem ho. Mně samotné by to bylo nepříjemné.

Taniyama Marika

Povytáhla jsem obočí. Jeden čekal na rozkazy, druhý... Otočila jsem se za Namikazeho-san voláním a zatavila se. Dala jsem ruce v bok a povzdychla si. Připadám si jako učitelka ve školce...
Druhý? Druhý ležel na trávě. Z dálky by nás prostě nikdo nikdy neodhadl na shinigami kapitánské úrovně, nebýt našeho reiatsu.
Masahiro a Airi-chan razili kousek za námi a oba kapitána prostě obešli. Ta dívka mi zase vykouzlila úsměv. Ti dva to spolu navzájem musí mít složitý...
Líbila se mi - měla zdravou drzost. Přesto ji bylo třeba trošičku zarazit. Tohle chování jí mohlo také škaredě ublížit. Zajímalo by mě, kdy to Namikazeho-san napadne...
Děkuji za návrh, Ai... totiž Wakatsuki-san. raději jsem jí řekla příjmením vzhledem k tomu, jak si na to zřejmě potrpěla. Je pravda, že kapitánův zástupce zná nejlépe schopnosti svého nadřízeného a je tomu samozřejmě i naopak, ale existují nějaká další pravidla, která toto logické uvážení převyšují. Právě proto jsem se ptala ostatních, jinak by bylo rozdělení už předem dané, vysvětlovala jsem. Existuje nepsaný zákon, který však kvůli vážnosti bývalého velícího kapitána Yamamota Genryuusaie Shigekuniho zůstal platný přes dva tisíce let a my, nezkušení shinigami, nemáme nejmenší právo na to, to měnit. Onen zákon říká, zjednodušeně... Nikdo ze čtvrté divize nesmí být postaven do první linie.
Pohlédla jsem na Senri-san. Tohle ovšem není válka, jde jen o obyčejný průzkum. Přesto ale byste u sebe měla někoho mít.

Namikaze Shisui

Můj klidný odpočinek narušila Airi-chan, která mi začala předhazovat, jak bych se měl chovat. Poté začala s klidem organizovat rozdělení týmu a vše okolo toho. To si dneska něco šlehla? Pomalu jsem se zvedl a dokráčel k ostatním. Jak již uvedla Taniyama-chan, s kapitánkou by někdo býti měl. Navrhoval bych se teda rozdělit buď do dvou skupin, kde by se Senri-chan přidala k jednomu z týmu, který Airi-chan navrhla, nebo aby vytvořil jeden z kapitánů samostatnou jednotku a jeho podkapitán by byl s kapitánkou 4. Nemyslím si sice, že by to Senri-chan nezvládla, ale měli bychom aspoň tímhle respektovat zákony, nad kterými si Genryuusai namáhal mozkové závity. Ono popravdě by mi nevadilo být sám, mohl bych se stavit koupit to Pocky, což by mi podkapitánka určitě nedovolila. Neprošel by mi určitě ani argument, že se po Pocky líp pracuje...už jsem to ostatně použil několikrát jako výmluvu, když mě načapala, jak si "půjčuju" jedny z její ledničky u ní v pracovně.

Itou Masahiro

<< Severní brána

Tak jsem se konečně probral, po tom co jsem tak nějak byl duchem mimo a zaslechl jsem nápady na rozdělení. Taniyama-Taichou pokud se do toho mohu vmísit, klidně by jste mohla jít s Akane-Taichou, popravdě bych byl rád kdybych mohl jít sám. Pokud by to tedy šlo. Přeci jenom bych měl alespoň možnost trochu ukázat co ve mně je. A taky bych mohl trochu klidněji přemýšlet, kdybych nemusel dávat pozor abych se zbytku neztratil. Prosím mohu jít sám já... Taichou?.

Senri Akane

Opravdu jsem chtěla navrhnout, že půjdu sama... rozhodnutí ostatních se však zdálo až příliš silné. Mírně jsem si povzdychla a otráveně jsem sledovala celou konverzaci... cítila jsem se z ní ne zrovna příjemně jelikož jsem opravdu nesnášela když někdo rozhodoval o něčem takovém. Připadala jsem si jako by se my vysmívali... Když už tu mluvíte o nepsaných pravidel... posílat více-kapitána o samotě by také mohlo být stejné jako jej posílat na smrt. Nakonec tato mise byla svěřena třem kapitánům a pro to zde jistě bude důvod. I přes jejich argumenty jsem si však chtěla prosadit své. Na obličeji se my pro změnu objevil úsměv který by někdo mohl popsat až skoro ďábelský. Ale máte pravdu... sama nikdy nebojuji v první linii. I když teď nikoho nevidíte, i já si sebou přivedla posily. Kapitáni by se měli raději držet na straně svých zástupců a nestrachovat se o jednu z třinácti nejsilnějších osob v Soul Socielty.
Bylo samozřejmé že jako noví kapitáni jsme neznali schopnosti těch druhých. Byla jsem si však jista, že moje zanpakuto se od těch jejich velice liší... a to tím, že bojuje za mě. A také by jste měli vědět, že nikdo v mé přítomnosti nevydrží příliš dlouho. Kdokoli by šel se mnou by toho mohl později litovat.
To všechno jsem řekla, ale nakonec my nepřipadalo že by mě nechali jít samotnou tak jsem se alespoň nakonec pokusila být chytrá a vynést na povrch nějakou strategii či plán... i když to nakonec nebylo nic moc. V každém případě by měli jít dva kapitáni se zástupcem a jeden sám... nikoli samotný zástupce. Třeba se mnou alespoň půjde někdo kdo udělá všechnu práci za mě...

Namikaze Shisui

Všichni jsme se hojně zapojovali ve vymýšlení návrhů a přebíjeli nápady jek své, tak i ostatních. V tom se do návrhování zapojil i fukutaichou 3. divize s nápadem, že půjde sám. Než jsem stačil zareagovat, Senri-chan už mu hbitě odpověděla. Doslova mi citovala slova na jazyku, aspoň do té doby, než nás začala přesvědčovat o tom, že to sama dokáže. Nedivím se jí. Taky by mi vadilo. Souhlasím s vámi, kapitánko. Podkapitán by se vskutku neměl pohybovat sám. Zvlášť když je tu tolik kapitánů. Pokud by to nevadilo tady Airi-chan, a neměl-li by námitky ani nikdo ze 3.divize, mohla byste se přidat ke mě a mé podkapitánce. Když najednou chtěli jít všichni sami, už by se mi to špatně ukecávalo. Takhle se aspoň nebudu muset v případě nutnosti tolik namáhat, a práce bude o to jednodušší.

Taniyama Marika

Chvilku jsem Masahira pozorovala a snažila se pochopit ten vtip. Nepochopila.
Otevřela jsem ústa, ale Senri-san mě předběhla a vyjádřila přesně to, co jsem chtěla.
Obrátila jsem se tedy k Namikazemu-san. Nad tím už jsem také přemýšlela, jenže je tu jeden problém. Ta místa s podivným reiatsu jsou tři. Názorně jsem číslo ukázala na prstech, aby bylo jasno.
Kámen úrazu je prostě takový, že si Senri-san měla s sebou vzít zástupce...
Povzdychla jsem si. Senri-san prostě nemůže jít sama a tečka. Kapitán léčitelské divize je po velícím kapitánovi nejhůře nahraditelný vysoký důstojník.

Wakatsuki Airi

Upřeně jsem sledovala konverzaci, která tu probíhala. V hlavě mi létaly různé myšlenky. Netrvalo dlouho a pokaždé ji někdo vyslovil, jako by mi četl v hlavě. Ačkoliv bylo jasné, že odpovědi na tahle různá témata budeme sdílet všichni stejně.
Jak už Senri-taichou řekla. Pustit zástupce samotného je velké riziko. Jsem stejné hodnosti a upřímně by mě tohle ani nenapadlo. Řekla jsem to s naprosto vážnou tváří, bez jakéhokoli výsměchu. Možná to vyznělo trochu zvláštně, jako bych se na něj povyšovala, ale rozhodně tomu tak nebylo. Každý by si měl uvědomit své schopnosti a jak s nimi může zajít daleko.
Ovšemže by mi to nevadilo, navázala jsem na svého kapitána. A ikdyž je možná fakt, že by kapitánka neměla jít sama, připadá mi, že na Senri-taichou moc naléháme. Mně osobně by to bylo proti srsti a cítila bych se potupeně. Jestli opravdu chtěla jít sama, pak rozhodnutí závisí na ní, založila jsem si ruce na prsa. Tohle je ale jen můj názor, jelikož jste na stejné úrovni a máte stejná práva. Nejspíš jsem byla až moc upřímná.

Itou Masahiro

Asi ano máte pravdu Akane-Taichou. Poslat mně samotného by bylo nezodpovědné. Shisui-Taichou navrhl aby šla kapitánka 4.Divize s ním a jeho více kapitánkou. Tak to vypadá že půjdeme spolu Taichou. Pravil jsem a poohlédl se na svou kapitánku. Při tom jsem jaksi divně až šklebivě pousmál. Na druhou stranu my dva se známe a známe naše schopnosti, takže to je lepší, něž abych šel třeba s Shisui-Taichou. Při tom jsem už zase myslel, kdy už budeme konečně doma. A v tu chvíli jsem si uvědomil. Taichou?? říkala jste 3 reiatsu??? Tak jsem z toho blázen, už i já jsem se zamotal sám v mých myšlenkách. Měl bych zase začít meditovat. Okamžitě až přijdu domů zažnu meditovat. Nechci si teď hrát na velitele, ale jak tak přemýšlím naše rozložení by mělo být Já a Taniyama-Taichou, Akane-taichou a Airi-San a sám by měl jít Shisui-Taichou. Nevím jestli je to přesné rozložení sil, omlouvám se Taichou, ale myslím že Shisui-Taichou je z nás nejsilnější. A proto by měl jít sám.

Senri Akane

A tak jsem jednou opět sledovala mozky v akci. A nejvíce zábavné bylo to, že teď každý navrhoval prakticky něco jiného. Z jednoho vypadlo, že se rozdělíme na skupiny po třech a dvou, další řekla že mám právo jít samotná, další stále trvala že nesmím a zbytek se snažil vymyslet něco chytřejšího. Nějak se my toho nechtělo zúčastňoval, ale již to opravdu chtělo udělat další krok. Když jsou tato místo tři tak předpokládám, že nemůžeme jednoduše zůstat po hromadě a navštívit je jedno po druhém hm? Rozhodně by to ušetřilo spoustu nervů i když by to zabralo více času. Něco takového asi ale nebylo za dané situace možné jinak by jsme se tady takhle nehádali. A z toho co jsem zatím slyšela byl nápad zástupce kapitánky 3. divize jehož jméno my z taktéž vypadlo z hlavy jelikož to řekl stylem "mělo být já..." a z toho jsem jméno opravdu nevyčetla. S tímhle pouze ztrácíme můj drahocenný čas... a také vám tady nechci oponovat Taniyama-san takže půjdu s jedním ze zástupců... otázkou je kdo sebere onu odvahu a připojí se ke mne.

Všem kapitánům přišla SMS.

Od: Výzkumné středisko 12. divize - oddělení lokace
Pro: Kapitán 9. divize Namikaze Shisui
Text zprávy: Lokace místa výskytu neidentifikovatelných reishi zjištěna. Místo určení: 78. okrsek jižní Rukongaie Inuzuri. Souřadnice zadány*.
POZOR! TOTO JE PŘEDEM GENEROVANÁ ZPRÁVA. NEODPOVÍDEJTE NA NI.

Od: Výzkumné středisko 12. divize - oddělení lokace
Pro: Kapitán 4. divize Senri Akane
Text zprávy: Lokace místa výskytu neidentifikovatelných reishi zjištěna. Místo určení: 1. okrsek západní Rukongaie Junrinan. Souřadnice zadány*.
POZOR! TOTO JE PŘEDEM GENEROVANÁ ZPRÁVA. NEODPOVÍDEJTE NA NI.

Od: Výzkumné středisko 12. divize - oddělení lokace
Pro: Kapitán 3. divize Taniyama Marika
Text zprávy: Lokace místa výskytu neidentifikovatelných reishi zjištěna. Místo určení: 64. okrsek východní Rukongaie Sabitsura. Souřadnice zadány*.
POZOR! TOTO JE PŘEDEM GENEROVANÁ ZPRÁVA. NEODPOVÍDEJTE NA NI.

*pozn. admina: Nějak nevím, jak to tam s těma souřadnicema funguje. Tvařte se prosím, že tam jsou napsaný. Ooki ni. xD Ichi~♥

Taniyama Marika

Ha? zeptala jsem se neuvěřitelně inteligentně a kapitánsky v jednom. Říkáš to tak, jak kdybych tě samotného posílala já, Masahiro... Potom prakticky zopakoval to, co jsme už jednou řešili. Tenhle kluk byl poslední dobou pěkně zmatený.
Víš, Masahiro, šeptla jsem směrem k němu. O tom zde již dobrou půl hodinu hovoříme.
Pak jsem se narovnala a zadívala se na Senri-san. Jop, to asi nepůjde. Mezi tím, co bychom byli na jednom místě, by na tom druhém mohl někdo být zabit. To nepřicházelo v úvahu.
V kosode mi zapípal telefon, až jsem trochu nadskočila. Přečetla jsem si zprávu. Povitáhla jsem obočí. Jaká to náhoda.
Takže rozhodnuto. Jdu já s Masahirem, Senri-san s Wakatsuki-san a Namikaze-san půjde sám. Jdem, Masahiro.
Ještě jsem se otočila na Senri-san. Omlouvám se, jestli to vyznělo, jako že vám tu nikdo nevěří. Tak to není ani v nejmenším.
A rozběhla jsem se.

Ach jo... Senri-san se má. Nemusí se trmácet nijak daleko. My jdeme do Sabitsuri... povídala jsem jen tak do prázdna. Už jsme běželi nějakou tu chvilku. Zírala jsem spíš do nebe, než pod nohy, ale i tak jsem neplánovala zakopnout.
Nasadila jsem zkrachovalý výraz. Zrovna tam se mi nechtělo...

Wakatsuki Airi

Jen jsem koukala, kde co lítá. Už jsem nehodlala podávat další návrhy, stejně jich tu už tak bylo dost. Nechám ty ostatní mozky se vynasnažit. Všem kapitánům nakonec zazvonili mobily a nejspíš dostaly přesné instrukce. Teď už se muselo jednat rychle, proto Taniyama-taichou vynesla konečné rozhodnutí ohledně skupin.
Byla jsem přidělena k Senri-taichou. Moc ji neznám a myslím, že je to nevýhoda. I tak mi to ale nevadí. Hlavně, když můj kapitán nebude nikoho otravovat, upřímně vím, jaké je být v jeho přítomnosti. Připadá mi ale, že čtvrtá kapitánka mě nemá moc v lásce, kvůli tomu... špehování.
Jednoduše jsem se otočila a vydala se naším směrem. Doufám, že budeme dobře spolupracovat, Senri-taichou, pousmála jsem se. Pokud si ale nebudete vážit mě a mých schopností jen kvůli té maličkosti, myslím, že nebudeme dobře vycházet. To už jsem řekla s trochu vážnějším výrazem.

Senri Akane

Než stačil někdo zareagovat na to co jsem řekla tak jsem uslyšela zapípání mého mobilu. Vážně bych si měla nastavit nějaký vhodnější zvuk než tohle... Po přečtení zprávy se na mé tváři objevil úšklebek. Vypadá to, že místo určení je téměř za rohem... S pohledem na najednou otrávenou kapitánku trojku se my opravdu najednou zvedla nálada. Také to všechno již rozhodla a vůbec téměř vším co před tím řekla my připomínala velitelský typ člověka který mohl být občas až nepříjemně arogantní. Dle mého mínění to však zatím vypadalo, že je možná a nejspíše nejspolehlivější a nejmoudřejší kapitánkou v Gotei 13.
Pomalu jsem se otočila na mojí novou společnici a zapojila jsem veškeré mozkové závity na to abych si vzpomněla na její jméno. Zástupkyně deváté divize Airi-san... že? Řekla jsem to mírně nejistě a doufala jsem že se neurazí... Příště více poslouchání a méně ignorování... Nemyslím, že mě to jako osobu nějak trápí... pouze jsem udivena, že nezakročil dě... ehm... vrchní kapitán. A naše vycházení nejspíše bude podle toho... jaký respekt dokážete mít ke kapitánce zcela jiné divize a ke starší senilní osobě. S tím posledním jsem se mírně usmála a opět si nasadila sluchátka, tentokrát však pouze s takovou hlasitostí abych jí rozuměla až bude něco říkat. Směr 1. okrsek západního Rukongaie Junrinan... hezky pomalu a jistě. S pevnějším uchycením slunečníku jsem se vydala hned za Airi která ve předu vypadala jako by se ujmula vedení.

Itou Masahiro

Rychle jsem se nadechl a vykřikl. Kapitánko zpomalte prosím, nemusíme přeci tolik chvátat. Sem sice rychlejší, ale i přes to jí teď nestačím. Příště musím víc spát a ne jenom papírovat. Prosím... přeci jenom nemám dost sil na to abych běžel naplno. Ještě jsem dodal a málem jsem upadl. Sakra kámen, nemůžu se tolik soustředit, když jsem tak unavený. Musím se alespoň něčeho napít, jinak vás nebudu stíhat. Odpusťte mi, ale toho papírování bylo přeci jenom hodně a já se moc nevyspal. Rozhlédl se a dodal. Ale je to moje chyba, příště se musím chovat zodpovědněji.

Namizaze Shisui

Než jsem byl schopen vytáhnout mobil a přečíst si zprávu, už bylo rozhodnuto o týmech. Já? Sám? Pocky, za chvíli jsem u tebe! Pousmál jsem se. Zvedl jsem oči od displaye telefonu, ale všichni byli již otočeni zády a spěchali směrem ke svým místům. Zastavil jsem se, a zvolal: Tak teda hodně štěstí... Načež jsem se teda taky rozhodl dopravit se na místo. Hmm...Airi-chan asi zrovna nevadilo, že nebude se mnou. S plnou hlavou myšlenek, co budu dělat až se zase vrátím, jsem klidným krokem začal směřovat k 78. okrsku jižního Rukongaie Inuzuri.

Taniyama Marika

Unavený? podivila jsem se, když jsem zaslechla jeho volání. Uvědomila jsem si, že poslední dobou vážně moc nespal. To nebylo správné. Malé děti by měli spát ze všech nejvíc.
Ách jo, pronesla jsem s krátkým přivřením očí, v mžiku se otočila na patě a vyrazila naproti Masahirovi. Doskočila jsem na větev těsně před něj, zase se obrátila a nechala ho padnout mi na záda. Rukama jsem ho podepřela a vyrazila. Příště nebudeš lakomý a podělíš se o to papírování se mnou, jop? Byla to řečnická otázka, tak jsem ani nečekala odpověď.
Za pár minut jsme byli na místě a já nechala Masahira slézt. Zalovila jsem v brašničce, kterou jsem sebou měla a hodila mu krabičku s džusem. Dárek z Gensei, vysvětlila jsem a začala se rozhlížet.
Vzduch byl těžší a normální duše by tu určitě omdlela. Také proto tu možná nikdo nebyl. Stařík měl pravdu. Tohle bylo vážně divné. Vůbec se mi tu nelíbilo.

Itou Masahiro

Ah.. povzdechl jsem. To jsem vážně nečekal, že by mně kapitánka nesla. Cítím se tak trapně a zároveň příjemně nechápu to. Děkuji kapitánko. Vykoktal jsem ze sebe, když mě položila a hodila mi džus. Ještě než jsem začal pít, tak jsem se rozhlédl a ucítil to. Nějaké silné reiatsu. Pomyslel jsem si. Ten vzduch je opravdu hustý. Kapitánko cítíte to taky??? ten vzduch je plný reiatsu. Samozřejmě to byla jen otázka na ujištění, je více než jisté že to kapitánka cítí také. Upřímně doufám že to zmizí. Vykoktal jsem ze sebe a vstal jsem. ještě jsem se rozhlédl a pak řekl. Jsem OK, můžeme pokračovat. Ještě než kapitánka vyběhla jsem se rozhlédl a s křivím úsměvem prones: Doufám že mi teď budete stačit kapitánko, jsme jako znovuzrozený. A k tomu jsem dodal potichu. A to jen díky vám, děkuji.

Wakatsuki Airi

Zdálo se, že čtvrtou kapitánu nijak zvlášť netrápilo to, co se tenkrát stalo a nejspíš to už ani nehodlala řešit. A ať už byla jakákoli, dokud mě opravdu nijak nenaštve, budu milá. Taková nálada ze mě vlastně sálá na stovky metrů, pokud mě někdo hodně nerozhněvá nebo mě nepřekvapí nějakou nepříjemností. Rozhodla jsem se s ní spolupracovat a být jí nápomocná. Chtěla jsem jí říct vše o svých schopnostech, aby mě během boje popřípadě mohla použít. Zastoupila jsem jí cestu a věnovala jí jeden přívětivý úsměv.

Jméno mé zanpakutou je Mizuki, vodní podstata. V Shikai formě má tři schopnosti; útok, obranu a paralyzace. Útok se nazývá 'Kachuu', ten pošle proti nepříteli vodní vír. Obrana se nazývá 'Mizukabe' - její schopnost je vytvořit vodní zeď. A do třetice - 'Keimusho', schopnost této techniky je uzavřít protivníka do vodního vězení, zasažený se nemůže moc pohybovat. Po celou dobu vysvětlování jsem si držela úsměv. Poté jsem položila ruku na jílec. Pokud se Vám v boji budou hodit mé síly, jen mi vydejte rozkaz.

Senri Akane

Tak nějak jsem nečekala, že si přede mě prakticky stoupne aby si mohla popovídat. Přes muziku jsem jí poslouchala tak napůl a své schopnosti my opravdu nijak do podrobna vysvětlovat nemusela. Nakonec byla její zanpakuto krásně naladěný kido typ a já jakožto kapitánka divize která se zaměřovala především na používání kido věděla na jakém principu její schopnosti budou fungovat hned jak my řekla jaký je jejich účel. Vskutku... zajímavé. Má zanpakuto je mírně složitější na ústní ukázku. Je to mnohem lehčí předvést v akci... pokud narazíme na nepřítele toho hodného, nebo pokud to bude situace vyžadovat... Tím jsem ukončila naší konverzaci, nebo alespoň svojí část a pokračovala jsem v naší cestě. Opravdu netrvalo dlouho než jsme dorazily na dané místo... a zcela určitě to bylo ono už jen podle duševního tlaku všude okolo. Tohle je pravá duchařská atmosféra... kdybych nebyla už pár desítek let po smrti a momentálně bych nestála v "říši mrtvých" tak bych nejspíše snad i měla strach. I když v době svého života jsem všechny tyhle věci většinou dokázala nějak vědecky objasnit... škoda, že teď je celá má existence proti věděckým vysvětlením nadpřirozených jevů...

Jakmile Shisui dorazil do Inuzuri, spatřil na okraji brečet malou holčičku. Ta ho hned zmerčila a přiběhla k němu. "Pane, pane! Zmizela mi maminka!!"
Tam, kam dorazily Akane a Airi by se vzduch dal krájet. A co bylo divnější, poletovali tam pekelní motýli.
Marika a Masahiro dorazili do Sabitsuri a nával oné duševní síly na sebe nedal dlouho čekat. Pokud se člověk dobře zadíval na jedno určité místo, vzduch se tam tetelil.