1. mise - Kontrola Rukongaie (Namikaze, Wakatsuki, Senri, Taniyama, Itou)

Taniyama Marika

Není zač, usmála jsem se na něj. Jestli si myslel, že jsem ho neslyšela, tak jsem ho právě vyvedla z omylu. Levačku jsem položila na svou zbraň a rozešla se po ulici. Pomalu se stmívalo a venku už nikdo prakticky nebyl. Náhle jsem za jednou zborceninou zahlédla podivnost. Rozběhla jsem se a zastavila se asi pět metrů před ní. Tetelil se tam vzduch.
Tak nějak jsem tušila, že Masahiro půjde za mnou, takže jsem pravačkou upažila, aby se zastavil. Hlavně na to nesahej, varovala jsem ho.

Itou Masahiro

Kapitánka se rozběhla ani jsem netušil kam. Dobře vy chcete závodit?! Řekl jsem si a rozběhl se. Když tu najednou něco asi 15 metrů před námi poletuje ve vzduchu. Co to sakra je, udivil jsem se. V tu chvíli, když jsme byly skoro u toho, se kapitánka zastavila a mávla na mě. Okamžitě jsem zastavil, ale málem jsem do ní vrazil. Co to je kapitánko?? Optal jsem se a chtěl jsem se toho dotknout, když v tu chvíli mně kapitánka zastavila.

Taniyama Marika

Jak se k tomu tak přibližoval, popadla jsem ho za límec a strhla zpátky. Masahiro, zábava skončila už támhle, informovala jsem přísným hlasem a s ještě přísnějším výrazem jsem ukázala na místo, kde jsem před chvílí stála.
Vůbec se mi to nelíbilo. Jakoby ten tetelící se vzduch byl předzvěstí něčeho hrozného. Právě odsud unikalo ono divné reiatsu. A sem tam...
Zalapala jsem po dechu a couvla. Co to... Ucítila jsem známé reiatsu, jen jsem ho nedokázala zařadit. Jakoby mi něco zatemělo mozek.

Itou Masahiro

Co to??? Tohle reiatsu... je mi povědomé, ale jak ho znám? Co kapitánka vypadá nějak vystrašeně, co se to děje? Kapitánko co se děje? Jste v pořádku? Sakra proč si nemůžu vybavit komu patří tohle reiatsu?! Ale to není tak důležité, hlavní se to co se děje s kapitánkou. Kapitánko prosím vás uklidněte se, já si také nemůžu vzpomenout koho je to reiatsu.

Taniyama Marika

Zastihla jsem se, jak nadutě zírám do prázdna. Navíc se zdálo, že to mého zástupce docela vyděsilo.
Párkrát jsem zamrkala a posmála se. Masahiro, oslovila jsem ho a položila mu ruku na rameno. Já jsem klidná. To ty tu šílíš, řekla jsem a vytáhla z kosode telefon. Takže, co bych měla udělat teď? Našla jsem v seznamu kapitána dvanáctky a hledala něco, čím bych zavolala. Ach ta technika.
Nakonec jsem tlačítko našla a přiložila si mobil k uchu.

Senri Akane

Párkrát jsem se podívala doprava a doleva jako bych stála na přechodu a posadila jsem se na nejbližší kámen co tu byl. Tak pekelní motýli huh... Airi-san... dokázala by jste určit jejich účel? Pokud v sobě měli nějaké důležité správy pro... kohokoli koho doprovázeli tak by jste snad mohli i něco zjistit. A pokud měli sloužit k převodu mezi Soul Socielty a Lidským světem tak by to mohlo znamenat hned několik věcí. Byli tyhle věci ještě k něčemu...? Roková muzika ve sluchátkách my zrovna moc koncentrace nedovolovala ale nakonec jsem ve své hlavě stejně došla k závěru že tohle byli jediné dva účely pekelných motýlů v Soul Socielty. Vyšetřoval tu někdo před náma? Tahle myšlenka ve mě vyvolala nepříjemný pocit jakoby mě někdo sledoval z dáli. Jednou rukou jsem si chytla zanpakuto a druhou jsem nastavila jako bych v ní něco držela. Tsukuru, Sen Ikimono - Sōzō
V natažené ruce se my zformoval krásně barevný pták míně připomínající papouška ale s pár rozdíly. Podívej se okolo po čemkoli podezřelém nebo živém. S tím se pták rozletěl a začal kroužit okolo tohoto zpropadeného místa a postupně se vzdaloval.

Wakatsuki Airi

Pekelní motýli mají za úkol dvě věci, a to přesně ty, které jste už řekla. Nevidím jiný důvod, proč by tu měli být... A proto se mi to nelíbí... Tentokrát jsem s vážným výrazem ve tváři kalkulovala situaci. Pekelní motýli... V takovémhle množství. Nedělají to, co by dělat měli, jen tak tu poletují. Bylo zbytečné přemýšlet nad tím, jestli je tu něco špatně. Tady bylo zcela určitě něco špatně.
Před námi tu nikdo nebyl, odpověděla jsem a položila ruku na svou zanpakutou. K mému překvapení kapitánka nejspíše vyvolala tu svou. Chvíli jsem pozorovala to krásné stvoření snad všech barev světa. Hned jsem však přestala snít a rozešla se k houfu motýlů. Rozumím...

Pták proletěl nejbližší okolí a jak se vzdaloval od obou shinigami, začal nacházet i nějaké ty obyčejné duše. Divné reiaryoku tam mizelo a tlak zeslaboval, až nakonec nebyl cítit vůbec. Vypadalo to na lokální problém. Zdálo se, že ženy budou muset pár motýlů chytit a přinést je do soul society.
Když se Airi k jednomu ze stvoření přiblížila, projel jí závat známého reiryoku. Jen nešlo rozpoznat.

Maekawa Shichirou

Naprosto pohroužený do svých vlastních myšlenek mě povědomé klinknutí hovoru samozřejmě téměř vyděsilo k smrti. Než jsem ale i v duchu stačil začít nadávat komukoli kdo si odvážil mě rušit, už mi oči spočinuly na jejím jméně.
Můj prvotní instinkt bylo samozřejmě vrátit se zpět k práci, takže několik vteřín mi prsty unikaly směrem k talčítku "Ignorovat". Pak jsem si ale vzpomněl že je vlastně krize a že soutaichou by mě nejspíš sežvýkal zaživa kdybych to udělal.
S odevzdaným výrazem, který vystřídal pulsující žilku na mém spánku jsem si povzdech a hovor přijal. Snažil jsem se přitom znít co nejmileji.
"Zdravím Vás, Taniyama-taichou." odpověděl jsem s úsměvem když se mi přec celý monitor objevil obličej kapitánky třetí divize. "Předpokládám že voláte ohledně výsledků vašeho pátrání?"

Taniyama Marika

Zírala jsem na display z bezprostřední blízkosti a najednou se na něm ukázal kapitán dvanáctky. Jo tak takhle to funguje... napadlo mě v duchu a mobil jsem od sebe oddálila. Zdravím, Maekawa-taichou, ehehe! Dobře, momentálně jsem nebyla v rozpoložení na nějaké vtípky, ale nemohla jsem si dovolit zachovávat paniku.
Jop, volám kvůli výsledkům. Jsme už na místě a našli jsme tu vážně zajímavou věc. Telefon jsem namířila proti úkazu. Na jednom místečku se tu tetelí vzduch a co víc, ucítila jsem tu povědomé reiatsu. Závan byl bohužel tak krátký, že jsem ho nestihla rozpoznat.

Maekawa Shichirou

Chvíli jsem zíral na to, jak se mi přes celý centrální monitor přibližuje něco, co se až podezřele podobá interdimenzionální trhlině. Kvalita obrazu díky blízkosti k anomálii také nebyla nejlepší.
Co si myslí že jsem? Chodící trikordér?
"Bohužel Vám nepomohu, pokud mi neposkytnete více detailů. Pokud možno, prosil bych abyste se rozhlédla kolem a pokusila se najít cokoli, co tam nepatří." na chvíli jsem se odmlčel a přemýšlel, jestli mám vyslovit své teorie. "To, co před vámi je vypadá jako trhlina mezi světy. Pokud je tomu tak, museli byste zjistit kam vede, bohužel je stále přiliš úzká na to aby se to dalo poznat pouhým okem. Jde však pouze o mé domněnky, v podstatě to může být cokoli."
Povzdechl jsem si. Ikdyž jsem měl v hlavě spoustu věcí, mé vědecké já mě nabádalo abych to prozkoumal osobně. Problém byl v tom že jsem se nemohl hnout z místa. Rozkazy. Tch...
"Možná kdybyste se odvážila se toho dotknout bychom zjistili více?" navrhl jsem opatrně. Pokud se jí něco stane, aspoň dostanu nějaké výsledky z pitvy.

Taniyama Marika[/color]

Nejdříve mě zaujalo spojení "brána mezi světy". To se zase Soul Society a Gensei hodlají spojit? Nebo Hueco Mundo a Soul Society? honilo se mi hlavou.
Při další větě, respektive otázce jsem dostala mírný tik do oka. Maekawa-san domluvil a já povytáhla obočí. "Koukám, že člen divize Kurotsuchiho-taichou se pozná," konstatovala jsem.
Začala jsem brouzdat očima po okolí a nakonec jsem našla, co jsem chtěla - ulomenou větev. Sebrala jsem ji ze země a natáhla k té věci. Jakmile jsem tam kousek zastrčila, větev sebou cukla a uvolnila se. Prohlédla jsem si a zjistila, že je o něco kratší. Tik se vrátil. "Takže," načala jsem. "Právě jste chtěl, abych se dotkla něčeho, co má učinky jako Kurohitsugi?"

Maekawa Shichirou

I na takovou vzdálenost se zdálo že hovory přenášejí nejenom informace ale také tiky.
"Řekl jsem dotknout, neřekl jsem čím. To že Vás jako první napadlo použít holou ruku už není můj problém." odvětil jsem poněkud chladněji než jsem měl v úmyslu. Amatéři...
"Nicméně," nabral jsem opět původní sebekontrolu. "Alespoň jsme zjistili že fyzická konfrontace není dobrý nápad. Bohužel vzhledem k tomu, že já jsem tady a Vy jste tam, jsou mé možnosti omezené na Vaše pozorovací schopnosti a důvtip." odkašlal jsem si. "To reiatsu, o kterém jste předtím mluvila... vyzařovalo z té trhliny, nebo odněkud jinud?"

Taniyama Marika[/i]



Dobře, uznávám, že chyba byla na mé straně. Zrovna jsem chtěla utrousit omluvu, nebo něco podobného, ale Maekawa-san mi nedal šanci.

Spoiler:

Och, jistě, zahučela jsem. Pak jsem si povzdechla a vrátila se k normálnímu tónu řeči.
Zdá se, že z té trhliny, potvrdila jsem.
Stále mi v hlavě vrtalo, čí reiatsu to mohlo být. A proč tam vůbec bylo.

Maekawa Shichirou

Zamyšleně jsem se zamračil a pohodlně se opřel do křesla. Bylo několik způsobů jak získat alespoň nějaké informace, nicméně většina z nich vyžadovala buďto mou přítomnost, speciální vybavení a nebo obsahovala jistou dávku nebezpečí. Podle toho, co jsem o něm slyšel by mě soutaichou nakopnul tak, že bych proletěl skrz Garganta až do Hueco Mundo, kdyby se mu někteří s mých kolegů vrátili poškození mou vinou.
"Hm..." pokývl jsem hlavou sám pro sebe a pak se vrátil pohledem zpět ke kapitánce. "Taniyama-taichou, potřeboval bych abyste se pokusila vylsat slabý proužek svého reiatsu skrz. Nemusíte se ničeho obávat, nebezpečné to nebude."
V duchu jsem nahodil obličej. [i]Nejspíš...

Taniyama Marika

Slovo "pokusila" jsem jednoduše ignorovala a vrátila se k trhlině. Uvolnila jsem trochu reiatsu a v duchu se modlila, aby mi tu Masahiro neomdlel. Atmosféra už tak pro něj nebyla nic moc.
Kousek své duševní síly jsem podle pokynů poslala k trhlině. Jakmile k ní dorazil, prostě zmizel. Přestala jsem vyzařovat a vrátila se zpět k telefonu.
Hned, jak se reiatsu ocitlo v prostoru trhliny, už jsem ho necítila, oznámila jsem.

Maekawa Shichirou[/color]

"Hm." pokýval jsem hlavou. "A změnilo se něco? Nezdá se Vám trhlina větší nebo není na ní něco zvláštního?"
Přemýšlel jsem co by to mohlo znamenat. Vstřebávala ta anomálie reiatsu, nebo ho negovala?

Taniyama Marika

Stále víc jsem přemýšlela, jestli mě ten chlap má za totálního idiota. Nic jiného se nestalo. To bych vás určitě upozornila, ujistila jsem ho. Ještě něco?

Maekawa Shichirou

Existovaly dvě noční můry, které vrhaly stín na můj jinak relativně spokojený život. První byla práce s amatéry. Druhá bylo očekávání zázraků při práci na dálku. Teď jsem bolestivě zjistil, že je ještě třetí. Očekávání zázraků při práci s amatéry na dálku.
Tohle mi snad někdo dělá naschvál.
"Bohužel nedokážu zázraky! Pokud nejste ochotná tím prohodit třeba svého fukutaichou, pak vám takhle na dálku už asi nepomůžu. K tomu abych něco zjistil potřebuji data, prozatím jsem se nedozvěděl v podstatě nic." povzdechl jsem si.
Opravdu bych tam potřeboval jít, vzít si svůj vlastní vercajk a prostě to rozebrat.

Taniyama Marika

Až bude mít Maekawa-san narozeniny, rozhodně mu koupím knihu "Jak budovat přátelské vztahy", napadlo mě.
Založila jsem si ruce na prsou a pokoušela se nevypěnit. Kdo tu od vás očekává zázraky? Tohle bylo celkem klidně. Vzhledem k tomu, že do té věci nikoho házet nehodlám - a už vůbec ne svého fukutaichou, tak si sem budete muset dojít sám. Nedělá mi problém vás vystřídat na hlídkování Seireitei.
Tenhle chlap by si měl uvědomit, že ne každá divize Gotei 13 se specializuje na výzkum. Konkrétně? Žádná kromě dvanáctky.

Maekawa Shichirou

Krev se ve mě vařila. Myslela si že snad chci sedět na prdeli a čekat až se ostatní rozhýbou? Jakoby mimochodem jsem si pak vzpomněl proč jsem se vlastně smířil bez řečí s tím, že tu zůstanu. Aizen Sousuke. Chtěl jsem přijít na to kam zmizel předtím, než se do toho vloží i zbytek Gotei 13, ale...
Povzdech jsem si. "V tom případě se neobracejte na mě ale na soutaichou. Můžete mu vysvětlit situaci a snad vám vyhoví. Bez jeho souhlasu se ale obávám že se nemůžu hnout."
Podíval jsem se na hodiny. Neuplynulo moc času od chvíle kdyz jsem potkal svého sanseki. Rozhodně ne dvě hodiny, které jsem mu dal.
"Pokud bude souhlasit pošlu někoho ze své divize aby vám asistoval." ... zatímco já se budu zabývat vážnějšími věcmi, jako útěkem z nejlépe střeženého vězení v Soul Society.

Taniyama Marika

Stále jsem ještě držela pokličku na papiňáku zloby a jen tak tak se bránila výbuchu. Na tyhle formality nemáme čas, připomněla jsem mu. Prostě mi sem někoho pošlete. Odpovědnost beru na sebe.
Chudák mobil. Čekala jsem, kdy mi v pevně sevřené dlani rupne.

Maekawa Shichirou

Zhluboka jsem si opovzdechl a prsty protřel unaveně kořen nosu. "Dobrá, ať je po vašem." řekl jsem nakonec a začal se přehrabovat v nepopořádku kolem.
Konečně se mi podařilo najít ovládání interkomu. Než jsem ale vůbec měl možnost cokoli říct, ozvaly se spěšné kroky a sanseki vběhl udýchaný do místnosti div se nepřerazil.
"T-tai-taichou!" vyhrkl jakoby mu za zády stála celá armádana arrancarů. "Ichimaru Gin! Je pryč!"
Chvíli trvalo, než se informace dostala tam, kam měla. Pak...

Spoiler:

"Nandatte!?"

Taniyama Marika

Konečně se nám podařilo hnout se dál a v laboratoři se ztrhnul šramot, který jsem mohla slyšet i přes telefon. Normálně bych ho ignorovala, ale doneslo se ke mě jméno, které jsem tak často neslyšela.
Papiňák sklapl a já vyvalila oči.
Ichimaru Gin?! vyhrkla jsem. Jasně, že byl pryč! Byl mrtvý! proběhlo mi hlavou. C-co tím myslíte?!

Maekawa Shichirou

Spoiler:

Shimatta... Úplně jsem v tom šoku zapomněl že mám na drátě kapitánku trojky. Jelikož nikdo dvanáctou divizi nenavštěvoval, daly se v ní předměty, popřípadě osoby dokonale ukrýt. Na Ichimaru jsem narazil náhdou při prohlídce budovy krátce poté co jsem převzal otěže. Nechápal jsem proč by ho tu Kurotsuchi měl, ale nechal jsem to tak aniž bych to někomu ohlásil.
No... teď se to provalilo samo. Kuso...
"Omlouvám se, Taniyama-taichou, ale budu muset jít." řekl jsem rychle a co nejmileji. Opravdu jsem neměl chuť ani čas jí všechno vysvětlovat. "Pošlu vám někoho ze svých jak jsem slíbil, jen chvíli vydržtě. Shitsurei shimasu..."
Prst mi zabrouzdal k tlačítku s červeným telefonkem.

Taniyama Marika

Po-! chtěla jsem zakřičet, ale Maekawa-san mi nedal šanci. Zavěsil. Ještě chvíli jsem tupě civěla na telefon, div jsem ho stiskem nerozmáčkla. Uklidni se, nakázala jsem si a povzdychla si. Až se vrátíš, zeptáš se. Teď na to není čas.
Obrátila jsem se ke svému zástupci. Masahiro, o tomhle nesmíš nikomu říct. Alespoň prozatím. Odmlčela jsem se a dodala. Tohle je rozkaz.

Senri Akane

Můj výtvor se vrátil a já předal my veškeré informace co ze vzduchu zjistil. Takže je to jen lokální záležitost... v každém případě... opět jsem poslala ptáka do vzduchu ale tentokrát začal kroužit stále ve stejné vzdálenosti od tohoto místa. V případě, že se přiblíží nějaký jiný shinigami, normální duše nebo cokoliv co by tu nemělo být tak mě varuje... třeba se tu potuluje něco co by nám pomohlo. Chvíli jsem se odmlčela a pak jsem se podívala na zástupkyni. Myslím že jste již dokázala uhádnout že to byla má zanpakuto... myslím že to byl pro bás více než dosti stručný příklad toho čeho jsem schopna. Udělala jsem směrem k ní pár kroků a podívala jsem se na motýli. Nějaká šance že se vaše divize nebo speciálně ty specializuješ na chytání malých a létajících věcí?

Wakatsuki Airi

Um, kývla jsem v náznak souhlasu. Její schopnost byla opravdu úchvatná a měla své kouzlo zároveň. Pochybuji ale, že to je všechno, co skrývá.
Její poznámka mě trochu pobavila. Mírně jsem se usmála, můj výraz ale rázem změnilo reiryoku, které z motýla vzešlo.

Spoiler:

Vytřeštila jsem oči a překvapeně pootevřela pusu. To reiryoku mi bylo známé. Jen jsem nevěděla přesně, komu patří. Uvnitř jsem doufala v jednu osobu. Hisagi... san? byla to jen má domněnka, nemohla jsem jí ale potvrdit. Důvod, proč mě napadl zrovna on byl ten, že by mě asi nic jiného takhle nepřekvapilo. Bez důkazů jsem ale nemohla nic tvrdit.
Po chvíli jsem se trochu uklidnila. Tak nějak... mi připadá, že tohle reiatsu znám... Jen prostě nevím... hlesla jsem potichu, aniž bych dokončila větu.

Senri Akane

Vše naznačovalo tomu že by tohle mohl být lehký proces. Reakce kterou Airi předvedla mne však mírně vyvedla z míry. A to co řekla ještě víc. Znáte... s hlubším nádechem jsem natáhla ruku k motýlovi a také jsem to ucítila. A co má být tohle... já jsem kapitánka jednotky která se specializuje především na používání kido! Takto známé reiryoku bych měla rozpoznat na míle daleko! řekla jsem trochu naštvaně jelikož mě to začalo nehorázně iritovat.
Těžkým krokem v póze říkající "rozdrtím každého v mé cestě" jsem dokráčela zpátky ke svému kameni a uraženě se na něj posadila. Zanechme nostalgie! Mohla by jste prosím nachytat nějaké ty potvory ať z tohoto místa můžeme vypadnout zástupkyně kapitána 9. deivize Wakatsuki Airi-san? Celá ta věta jen smrděla nepříjemným tónem a tím že jsem byla uražená a naštvaná. Jestli se my za tohle ve 12. divizi vysmějí...

Itou Masahiro

Ještě než jsem se uklidnil z návrhu Shichirou-taichou, aby mě kapitánka prohodila tou divnou věcí, jsem zaslechl to jméno. Ichimaru Gin. Cože zmizel? Oni ho měli schovaného? Jak je to možné? Udivil jsem se a rychle zareagoval na kapitánčin rozkaz. Ano kapitánko. Slibuji že si to nechám pro sebe. Cítil jsem se v tu dobu trochu divně, a tak jsem si povzdechl, jak kdybych měl splnit něco nesplnitelného. Kapitánko co si o tom myslíte? Co to může znamenat že jim zmizel bývalý kapitán 3.divize?

Wakatsuki Airi

Em-ehm, samozřejmě, řekla jsem trochu rozpačitě a raději uposlechla rozkaz, abych se nestala případnou obětí kapitánčiny zlosti. Tak dobře. Mysli. Jak pochytáš motýli, abys u toho nevypadala jako naprostej idiot? Blbě. odpověděla jsem si bez jakéhokoli rozmýšlení. Fajn. Prostě je poliju vodou...
Sora ni Todoke, Mizuki! vyvolala jsem zanpakutou a bez námahy po malých létajících stvořeních vyslala proud vody. Poté jsem mečem švihla do strany a nakonec ho uložla zpět do pochvy. Přišla jsem k nim o kousek blíž a pár z nich si posadila na dlaň. Myslím, že můžeme jít, oznámila jsem a rozešla se směrem ke kameni, kde čtvrtá kapitánka seděla.

Taniyama Marika

Přikývla jsem, jakože jsem ráda, že tak udělá. Následující otázka se mi vůbec nelíbila. Střelila jsem po Masahirovi nebezpečným pohledem. Co by to asi tak mohlo znamenat? Nad tím se mi nechtělo přemýšlet. Rozkaz platí od teď. Nebudeš o tom mluvit s nikým. Ani se mnou. Jasné?
Nechtěla jsem být zlá, jenže... kdybych o tom mluvila déle, mohla bych se naštvat ještě víc, než jsem zatím byla. Zdržovala bych a mohla bych provést nějakou hloupost. Ten Kurotsuchi...
Dostaneme posily z dvanácté divize, takže tu počkáme, dodala jsem ledově.

Akon

Spletité uličky Seireitei se jim míhaly pod nohama. Jejich špičky se sova dotkly střešních tašek, než všichni zase zmizeli v shunpo a objevili se znovu o značný kus dál. Konečně ale střechy začaly řídnout a zanedlouho zmizely úplně a nahradila je ohromná volná prostranství prvního distriktu Rukongai - Junrinan.
Odtamtud už pak nebylo těžké jednoduše sledovat reiatsu aby dorazili na místo, kde už na ně čekala kapitánka třetí divize a její fukutaichou.

"Akon desu." představil se Akon stručně, jako vždycky jeho obličej byla maska profesionality. "Maekawa-taichou nás poslal že tady pro nás něco máte." rozhlédl se kolem a přimhouřil oči když spatřil onen 'tetelící se vzduch'. "Podařilo se vám mezitím zjistit něco nového, Taniyama-taichou?"

Itou Masahiro

Rozkaz. Rychle jsem odpověděl a snažil se vyhnout jejímu ledovému pohledu. Poté jsem se lenivě svalil na zem, až jsem se praštil do hlavy. Tak rychle jak sem se svalil na zem jsem zas vstal a drbal se na hlavě. Au. Co to sakra dělám?! Sotva jsem se postavil tak tu byla dvanáctka.

Taniyama Marika

Zahlédla jsem, jak se mi snaží nedívat se do očí. Zatnula jsem pěsti a povzdychla si. Trochu provinile jsem se na něj usmála.

Spoiler:

Promiň, Masahiro. Teď jen prostě není vhodný čas se tím zaobírat. Dobře? Někdy si o tom popovídáme...
Ucítila jsem reiatsu ještě někoho jiného. Chvilku na to dorazili lidé od Maekawy-taichou. V jejich čele jsem spatřila Akona-san. Vzhledem k tomu, že to právě on přiběhl svému kapitánu oznámit novinu o Ichimaru-taichou, rozbušilo se mi srdce. Tak moc jsem se ho chtěla zeptat, co se vlastně děje!
Místo toho jsem si na povrchu zachovala nejprve neutrální výraz a po té jsem nasadila i úsměv. Zkrátka jsem na sobě nedala nic znát.
Zdravím, Akon-san, odpověděla jsem. Děkujeme, že jste přišli. Zadívala jsem se tím samým směrem, jako on a zavrtěla hlavou. Ne, vůbec nic. Jen to, co jsem už sdělila Maekawovi-san.
Takže, načala jsem. Nenechte se rušit. Já a Masahiro se v případě nutnosti postaráme o jakékoliv rušivé elementy.

Senri Akane

Dobrá práce... řekla jsem s až nepříjemně viditelným nezájmem v obličeji když my Airi donesla motýli. Pracně jsem se postavila ze svého kamene a na rameno my přistál můj papoušek. Nevypadá to že se v okolí něco děje... pokud chceš můžeš běžet k divizím 12. divize a tam počkat. Mé tempo není zrovna nejrychlejší. Upevnila jsem stisk svého slunečníku a to poslední jsem řekla speciálně vetchým hlasem abych na moment připomínala nemohoucí stařenku. I když jsem stále vypadala extrémně přitažlivě a dobře jsem to věděla.

Akon

Akon jen přikývl a okamžitě začal vydávat rozkazy. Už na to zvyklí, členové jeho týmu se rychle, hladce a bez odmlouvání pustili do práce na tom podivném úkazu.
V souladu s původním předběžným odhadem Maekawa-taichou se skutečně jednalo o trhlinu mezi světy. Byla velice malá, takže se nedalo přesně určit kam vede, ale těsná blízkost Akonovi umožnila rovněž zaznamenat závan podivného reiatsu, který z ní vycházel. Ačkoli nedokázal určit co to přesně je.
"Tohle by mohlo fungovat." řekl nakonec spíše sám pro sebe než komukoli jinému a ze záhzbů shihakusho vyprodukovat malý přístroj.

Spoiler:

Jakmile si dřepnul a položil ho na zem, přístroj okamžitě jakoby ožil svým vlastním životem a na čtyřech kovových nožičkách odcupital směrem k trhlině a zmizel v ní.
"Yoshi, teď akorát čekat na výsledky."

Doputovalo to k trhlině a pokračovala dál do ní. Chvilku se nic nedělo. Po asi dvou vteřinách to stroječek vyplivlo pěkně zohýbaný a pokud na něm někdy bylo nějaké sklíčko, bylo popraskané. Na stroječku se však uchytilo reiatsu. Slátanina několika reiatsu.

Akon

Akon na to chvíli překvapeně zíral. Tahle nová vymoženost se kterou přišel taichou byla uzpůsobená na to aby dokázala odolat i těm nejhorším podmínkám v terénu. To, že se vrátila skoro na padrť svědčilo o tom že ať už je na druhé straně cokoli, je to něco s čím si normálními metodami neporadí.
"Taniyama-taichou," obrátil se na kapitánku, která zvědavě nahlížela poblíž. "Obávám se, že tady už toho víc nenaděláme. Budeme potřebovat zpět do Seireitei abychom mohli zanalyzovat případné výsledky."

Taniyama Marika

Myšlenkami jsem byla někde... řekněme u Ichimara-taichou a také toho, že bych měla zalít tomely. Do reality mě přivolal Akon-san. Ano? Povytáhla jsem obočí.
Stroječek, který se před chvilkou vydal na podívanou do jiné dimenze se teď vrátil celý poničený a Akon-san se rozhodl, že je čas jít domů.
Tak jo, odpověděla jsem. Nastala chvilka mlčení a mě došlo, že je na mě, abych zavelela k návratu.

Spoiler:

Věc, na kterou se zvykalo špatně. Stejně jako na fakt, že mi všichni vykali. Eh, tak tedy... vracíme se.

Itou Masahiro

Rozkaz. Bleskově jsem odpověděl a byl celí natěšený na návrat domů. Ach... konečně se vracíme domů. Pomyslel jsem si a při tom jsem se s úsměvem ve tváři pohleděl na kapitánku.

Spoiler:

Kapitánko takže až se vrátíme tak nemáme nic na práci??? Optal jsem se okázale kapitánky.

Adoncia Reina

Tajemná Garganta se otevřela v lese, mimo dosah Shinigami a jejich zrak, což byl účel. Rozhodně ale nebyli daleko. Stačila malá chvíle a bez nejmenší potíže jsem našla jednoho z kapitánů, soudě podle reiatsu. Zdá se, že se rozdělili. Dobrý plán. Avšak... zatím se nemůžete dozvědět nic zásadního, stejně jako my. Pomalým kroky jsem se přibližovala k onomu místu. Nakonec jsem však použila Sonido a nenápadně vyskákala po větvích stromu, až do jeho koruny, kde jsem se pak skryla. I mé reiatsu jsem rázem snížila, aby si mě ani Rin nikdo nevšiml.
Sledovala jsem vysokého muže s ryšavými vlasy a jednou rukou se opírala o nejtenčí část kmenu. Jeho pohyby ani činy by vůbec nenapověděli, co je zač. Neztrácela jsem však trpělivost a pokračovala v tom, co jsem měla dělat. Pozorovat ho.
Mé myšlenky ani na chvíli nezměnili směr a já už měla předem zhodnocenou situaci: nic neobvyklého. Musela jsem zde ale vydržet ještě chvíli, ačkoliv jsem cítila, že nedaleko se děje nejspíše něco daleko zajímavějšího a i reiatsu odtud vycházející je více podivuhodné. Nehodnotila jsem Shinigami, nýbrž to, co tu visí v okolním vzduchu. Nemá ale nejmenší smysl, abychom se s Rin přesouvali. Tu situaci už má pod kontrolou někdo jiný. Yoshiko... Opět je na místě, kde získá užitečnější informace, než já, pozorujíce sice silného muže, avšak ten se teď nejspíše bude věnovat malé ubrečené dívce, která k němu přiběhla.