Itou Masahiro [FUKUTAICHOU]

Jméno:
Itou Masahiro (伊藤 正広)

Věk:
120 (9-10)

Pohlaví:
kluk

Rasa:
Shinigami (死神)

Oddělení:
Gotei 13 (護廷十三隊)

Divize:
3. divize (三番隊)

Hodnost:
Vice-kapitán

Vzhled:
Modré vlasy,

Spoiler:

Povaha:
Klidný kluk, kterého jen težko někdo vytočí. Rád si dělá z věcí legraci.

Koníčky:
shogi, lenošení

Má rád/Nemá rád:
Má rád klid, ticho, spánek ale i společnost. Často se někde schovává, aby byl sám a mohl si přemýšlet. Nemá rád ty, co lezou tam, kde slunce nesvítí, uřvánky, slavnosti a hluk.

Hlas:
Minagawa Junko (eg. Echizen Ryouma z Prince of Tennis)

Song:


Theme:
Battle:


Příběh:

Setkání se třetí divizí
Masahiro už nějaký čas chodil křížem krážem přes Rukongai. Nikoho zde neznal a nikdo si ho nevšímal. V chudé čtvrti, jako byla tato, vlastně nikdo ani neměl náladu všímat si nějakých malých dětí – pokud tedy nekradly potraviny. Tohle však nebyl Masahirův případ. Chlapec se zdržoval v malém lesíku poblíž oné čtvrti, okolní svět ho nezajímal.
Jednoho dne, když u jedné mýtinky sbíral plody, zaslechl podivný řev. Hned na to vyběhla ze tmy lesa nějaká velká příšera. Masahiro samým polekáním vykřikl. Potvoře to neuniklo, zastavila se a pohlédla na chlapce.
„A hele, sváča.“
Masahiro se pro jistotu rozhlédl, jakoby doufal, že tím nebyl myšlen on sám.
„No, moc se nerozhlížej. Jasně, že jsem myslel tebe, mladej.“ Na nic dál už nečekal a vrhl se vpřed.
Chlapcovi ztuhly nohy a nehnul se ani o píď.
Potvora se ocitla v mžiku u něj a napřáhla se k úderu svými mohutnými drápy.
„Hadou no 31: Shakkahou!“
Potvoru zasáhla jakási červená koule o velikosti fotbalového míče, ale nic moc jí neudělala. Maximálně tak zapříčinila, že se potvora posunula o metr stranou.
Masahiro se zmateně zadíval směrem, odkud koule přiletěla. Spatřil drobnou dívku v černém obleku. Delší hnědé vlasy jí vlály okolo obličeje s celkem naštvaným výrazem. Očima propalovala potvoru, na kterou mířila ostřím své katany. „Ty zmetku, že se nestydíš,“ procedila skrze zuby.
Masahiro už se lekl, že to řekla jemu, ale potvora ho přerušila. „Hm, malá shinigami. Tak to už máme předkrm a polívku. Kde je hlavní chod?“
Zamračila se. „Nějaká poslední slova, hollow?“
„No tak, moc se nedělej, dyť ta tvoje magie mě ani neškrábla.“
Dívka nasadila křivý úsměv. „Zajímavá poslední slova.“ Najednou zmizela a objevila se ve vzduchu, před tím hollow, nebo jak ho nazvala. „Odpočívej v pokoji.“ S těmito slovy máchla mečem, čímž hollow rozpůlila a ten následně zmizel.
Doskočila na zem a vrátila meč do pouzdra. Na to se otočila na Masahira. „Jsi v pořádku?“
Zmateně zamrkal a kývl.
Dívka se objevila přímo předním a přidřepla si k němu. Přeměřila ho pohledem. „Dobře, nemáš ani škrábnutí.“ Ostražitě bloudila pohledem po okolí. „Ale stále tady citím jedno cizí reiatsu. To je divné, vždyť ani nepatří hollow.“
„Taniyama-san!“ Vedle nich z ničeho nic stál blonďatý vysoký muž.
Dívka k němu vzhlédla, vystřelila do pozoru a zasalutovala. „A-ano, Kira-fukutaichou?“
Povzdychl si. „Prosím, neblbněte. Co se tady stalo?“
Spěšně ukázala na Masahira. „Zaútočil na něj hollow.“
„A byl to ten, kterého jsme hledali?“
Jen zavrtěla hlavou. „Ale cítím tu ještě jedno reiatsu.“
Ten Kira se jen zahleděl na chlapce. „To je jeho.“
Zmateně zamrkala. „Takže proto ho ten hollow tak moc chtěl.“
„Ehe, cože?“ ozval se konečně Masahiro, asi rozmrzl.
Dívka se k němu obrátila s trochu omluvným výrazem. „Když má někdo vysokou duševní sílu, tak se stává terčem hollow...“
„Duševní sílu?“ nechápal.
„Viděl jsi tu velkou kouli před tím?“
„Velkou kouli?“ zeptal se pro změnu Kira.
Zmateně se na něj ohlédla. „Použila jsem shakkahou.“
„Aha,“ konstatoval Kira s lehce ironickým úšklebkem.
Po této odpovědi dostala tik do oka a radši se vrátila k Masahirovi. „My tuhle duševní sílu máme taky. Je to něco, s čím můžeš ochraňovat lidi okolo sebe, což je také práce nás shinigami a...“ Zarazila se.
Masahirovi to chvilku šrotovalo v hlavě, načež k dívce přiskočil, chytil ji za kosode a rozzářily se mu oči.
„C-co je?“
„Já...“ hlesl Masahiro. „... se chi stát shinigami. Můžu?!!“

Vřískající Phoenix
Na akademii se Masahiro dostal bez problémů, dokonce ho přijali do třídy pro talentované žáky.
Na konci třetího ročníku se konala velká oslava, kterou vymysleli Masahirovi spolužáci. On sám na ni moc nechtěl, ale zatáhli ho tam. Po několika útrpných hodinách dostal šanci se vypařit a nepromarnil ji. Rozhodl se jít někam na procházku. Nerozmýšlel se moc nad tím kam, jen se potřeboval co nejvíce vzdálit od vřavy večírku. Napadlo ho také, že kromě večerní procházky by mohl trénovat se svým mečem. Proto si ho vzal s sebou.
Usadil se na větvi jednoho stromu a začal zírat na oblohu. Krajinou povlával vlažný vítr, nebe rozsvěcely hvězdy a měsíc.
V korunách stromů něco zašustělo.
Masahiro se prudce ohlédl, ale nic víc už nestihl. Něco ho obrovskou silou srazilo k zemi a doskočilo pár metrů od něj. Chlapec nehodlal čekat na další útok, obratně se postavil a tasil. Před sebou spatřil hollow.
„Dobrý den, mladý pane,“ promluvil na něj ženským hlasem v příliš formálním stylu.
Masahiro pozvedl obočí. „Ehe, dobrý den.“
Hollow se zachychotala a zamrkala ohromnými řasami. „Nu, slušné vychování ti rozhodně nechybí. Je i tvé reiatsu takhle skvělé? Nech mě se přesvědčit, prosím.“ Rozeběhla se.
Chlapcovi na malou chvilku přestalo být srdce, ale hned se vzpamatoval. Začal rychle uskakovat a zaříkávat. „Kunrinsha yo! Chiniku no kamen, banshou, habataki, hito no na o ka-“
„Promiň, ale to nebude fungovat, kuřátko,“ broukla hollow a zasáhla ho drápem.
Masahiro chytil druhou o strom a při dopadu na zem začal silně krvácet. Hollow se objevila přímo u něj a hodlala to ukončit. Masahiro proti ní zabodl prst do vzduchu. „Hadou no 4: Byakurai!“
Tohle nečekala, takže to dostala i s úroky. Nasupeně se ošila a začala znovu zvedat.
„Hej!“ zapískalo Masahirovi v hlavě.
„Co?“ hlesl nechápavě a pokusil se postavit se.
„Hod..š ..mě ig....ro...d...ho?“ Znovu zaslechl ty známé útržky, které občas slýchával.
Hollow se na něj znovu rozběhla.
Náhle z Masahirova těla začalo unikat veliké množství reiatsu a cítil se jak ve vařící lázni. Hollow se ohromeně zastavila a se zavřísknutím začala postupně mizet. Masahiro omdlel.
„Masahiro-kun!“ pípl někdo.
Chlapec pomalu otevřel oči a zjistil, že se nachází v jeskyni plné plamenů a lávy. Zmateně se rozhlížel. „Kde to jsem?“
„Ve svém vnitřním světě.“
Masahiro se podíval za hlasem a spatřil červeno-vlasou dívku v zajímavém kostýmku, jak se na něj usmívá. „Kdo jsi?“
Otočila se kolem dokola a zazubila se. „Přece tvoje zanpakutou.“
„Moje zanpakutou?“ zamrkal zmateně.
„Přesně tak.“
Nastala pomlka. Dívka vypadala, že na něco čeká. Masahiro polkl a spěšně ticho prolomil. „A jak se jmenuješ?“
„No konečně ses zeptal!“ zajásala. „Jsem Himei Kyoui, těší mě!“
„Mě taky,“ pronesl.
„To je dobře.“ Zamávala. „Takže se zase na chvilku rozloučíme, ok? Někdo tam venku tě hledá.“
„A-ano...“
„A ještě něco!“ vzpomněla si. „Až mě budeš potřebovat, zakřič „hoř“!“

Zamrkal a spatřil známý obličej, jak na něj hledí ani ne z půl metrové vzdálenosti. Hrozně se lekl, prudce se zvedl a praštil vlastnici onoho obličeje do hlavy.
Ta se raději stáhla do své zóny a chytila se za čelo. „Ehe, dobré ráno.“
Okamžitě mu došlo, odkud ji zná. To ona ho tenkrát zachránila.
Zůstal ve stejné póze a promnul si temeno. Zítra tam bude mít určitě bouli. „Dobré.“ Rozhlédl se. „Kde to jsem?“
„Ve čtvrté divizi,“ prozradila mu s úsměvem.
„Jak jsem se sem dostal?“
Uhnula pohledem. „Jeden důstojník byl včera v noci poblíž místa, kde se uvolnilo hrozně velké reiatsu. Našel tam tebe v bezvědomí.“
„Aha.“ Měl víc štěstí, než rozumu. „A ty jsi ze čtvrté divize?“
„Nene,“ zavrtěla hlavou. „Jsem ze třetí divize,“ zazubila se.
Zatvářil se popleteně. „A proč jsi tady?“
Přemýšlivě si přiložila prst ke rtům a zadívala se do stropu, jako by tam měla tahák. „Když ten důstojník, mimochodem – jmenuje se Yamada Hanatarou, běžel s tebou v náručí sem, potkal Matsumoto-fukutaichou – zástupkyni kapitána desáté divize. Ta o tom vyprávěla Ichimarovi-taichou – to je kapitán třetí divize – a ten se zmínil Kirovi-fukutaichou – toho si pamatuješ, ne? No a ten si vzpomněl na mě, takže když jsem se to dozvěděla, přiběhla jsem sem.“ Pohlédla na něj a usmívala se jako měsíček na hnoji, přičemž dala jednu ruku za hlavu. „Hehe, je to trochu popletený.“
Ale Masahiro to pochopil až moc dobře. „Ty jsi sem přišla... kvůli mně?“
„Jo,“ přitakala rovnou.
„Proč?“
Zamrkala. „Hehe, ani ti nevím. Jen jsem najednou o tebe měla trošku strach.“ Znovu se zazubila.
Najednou ucítil takové zvláštní teplo. Někdo měl o něj starost...
„Jo a ještě něco. Tady je tvoje zanpakutou,“ přerušila tok jeho myšlenek a podala mu katanu s žluto-oranžovým opletem a zdobně kovanou záštitou. Na to mu zamávala a otočila se k odchodu.
„Počkej... jméno...“ řekl ještě.
Zastavila se a otočila se k němu. „No to já nevím. Měl bys ho vědět ty, ne?“ usmála se.
„Zanpakutou ne,“ zamítl. „Tvoje.“
„Moje?“ Podivila se a namířila proti sobě ukazováček. „Hehe, promiň. Jsem Taniyama Marika. A ty?“
„Itou Masahiro.“

Barva reiatsu:
temně červená

Schopnosti:
Zanjutsu: 50
Kidou (H+B): 83
Kaidou: 10
Hakuda: 37
Shunpo: 90

Zanpakutou:
Himei Kyoui

Vyvolávací proces:
Moyase! (Hoř!)

Podstata:
oheň

Vzhled Zanpakutou jako katany:
Žluto-oranžový oplet, zdobně kovaná záštita.

Vzhled Zanpakutou jako duše:

Spoiler:

Vzhled vnitřního světa:
Vnitřek sopky.

Shikai:

Spoiler:

Techniky Zanpakutou v Shikai formě:
Hi no Te - Masahiro udělá ve vzduchu pomocí katany ohnivé X a pak ho pošle proti nepříteli.
Když Himei Kyoui zapálí předměty svým útokem dokáže tento plamen ovládat v jeho prospěch. Pokud se nachází v blízkosti velkého požáru či lávy dokáže z toho čerpat energii. Energii která zvyšuje jeho útočnou a palebnou sílu.