Kdysi dávno, v Kuchikiho ložnici, aneb jak Keiko k místu Fukutaichou přišla

Vzpomínkový filler. O čem bude, vypovídá jasně název xD

Takahashi Keiko

Sedela v dobre známej čajovni pri jednom stole aj s ostatnými členmi šiestej divízie. Samozrejme, nie so všetkými, len s "elitou" ako sa zvykli v podguráženom stave titulovať. Keiko nepochybovala o tom, že im sebavedomie nechýbalo.
Unavene si povzdychla a hlučný rozhovor pri stole vnímala len na pol ucha. Myšlienkami bola niekde úplne inde. Bol to už nejaký ten piatok, čo sa dostala do divízie a mala pocit, že nech sa snažila hocijako, nedialo sa nič v jej prospech a cítila sa prehliadaná. Nie však zo strany "elity", ktorá si nenechala ujsť príležitosť podpichnúť ju, či ju provokovať. A ona sa vždy nechala.
"To by nedokázal nikto!" To bola veta, ktorá ju vrátila späť do prítomnosti.
"Aaah, pozrime sa, kto spozornel," zasmial sa jej mladší kolega, na ktorého sa len zaškerila.
"O čo ide?" So záujmom sa naklonila bližšie k stolu.
"O stávku, Takahashi, ale na to určite nemáš," mávol rukou ďalší, akoby bola nejaký otravný hmyz a on sa jej chcel zbaviť, ale to by nebola Keiko, keby sa vzdala tak rýchlo.
"Nebuď vôl a povedz mi, o čo ide," odvrkla mu bez mihnutia oka.
"Vraj sa o to pokúšali mnohí, ale nikto ich už potom nikdy nevidel," ozval sa bojazlivý hlások kolegu po jej pravici.
"Pššt, počúvam," nedala sa odbiť a pohľad uprela na arogantne sa tváriaceho muža, ktorý si pochutnával na saké.
"Tak fajn. Ide o to, že náš kapitán spí na vankúši..." začal muž s vysvetľovaním.
Keiko sa zatvárila veľmi pobavene a zagúľala očami. "Áno, to ľudia bežne robia, vieš, spia na vankúšoch."
"Áno, ale bežní ľudia nie sú Kuchiki." Odbil ju muž. "Rozmýšľali sme, či exituje niekto, kto by dokázal ten vankúš spod jeho hlavy ukradnúť."
"Maličkosť," odfrkla Keiko, pohodlne sa chrbtom oprela o kolegovo plece a odpila zo svojho pohára.
"Maličkosť, vravíš?" Mužovo obočie vystrelilo hore, až sa takmer stratilo v jeho krátkej ofine. "To nedokážeš, bez šance. A ešte k tomu ty. Pche."
"Dokážem a nebojím sa ti to dokázať," vystrela sa a škaredo sa zamračila na muža. Čo si o nej myslí? Jasné, že to dokáže. A potom si vychutná svoje víťazstvo a jeho ego utrpí úder pod pás a možno konečne ju prestane podceňovať.
"Dobre, dokáž, dnes večer." Mykol plecami a v tvári sa mu jasne zračilo, že jej neverí ani nos medzi očami.
"Dobre."

Kuchiki Benjiro

„Nezapomínejte, kdo jsme,“ pravil Benjiro, tyčící se před členy své divize v doju, jako nějaký maják naděje a zákona který by měl ukazovat směr všem poctivým lodím na vlnách existence jako takové, „střežíme křehkou rovnováhu mezi světy. Jsme mezníkem mezi dobrem a zlem. Vždy tomu tak bylo, a dokud žiji, tak tomu nadále i bude. Veďte si tak jako doposud, nezklamte mě, a nezklamete ani sebe,“ dopověděl a kývl na své muže, že to je pro dnešek vše. Toto byla jeho slova na závěr briefingu mise, na kterou se jeho divize chystala. Briefing probíhal několik hodin po uzavření oné sázky, do které se Keiko po hlavě pustila, v předvečer mise.
Benjiro vedl svou divizi rukou tvrdou, ale spravedlivou, a doposud se ještě nikdy nesetkal s tím, že by ho někdo nerespektoval nebo bral svou práci na lehkou váhu. Alespoň nikdo takový v jeho divizi už nebyl.
Když skončil se svým proslovem a prohlédl si tváře některých mužů, kterým jeho slova dodala kuráž a odhodlání, nepatrně se pousmál a zamířil si to dojem do části Šesté divize, která spadala výhradně pod klan Kuchiki, jehož hlavou v současné době byl. Do sídla klanu a do jeho domova.
Cestou míjel mimo jiné i Keiko, kolem které přímo prošel. Jako vždy z něho sálala majestnátnost někoho, o koho byste se mohli kdykoliv opřít tak bezpečně, jako loď o zeď přístavu.

Takahashi Keiko

Počas briefingu misie si už nebola taká istá svojou výhrou. Už nebola ani taká odvážna ako v čajovni a pomaly ale isto začínala pochybovať, že to dopadne v jej prospech. Ako tak pohľadom sledovala kapitána, v bruchu sa jej usadil nepríjemný pocit, že dnešná noc skončí katastrofálne. Mala voči nemu rešpekt a predstava, že sa mu má vlúpať do sídla a ukradnúť vankúš, na ktorom spí... No nebolo to práve niečo, čo by jej dodalo odvahy. Najhoršie na tom celom ale bolo, že ani raz nepomyslela na to, že by tú stávku zrušila. Nie, to v pláne nemala. Namiesto toho, aby premýšľala o tom, ako sa z toho vyvliecť, v mysli vymýšľala katastrofické scenáre, ako by to mohlo dopadnúť.
Napriek tisíckam zlých koncov a jednému najhoršiemu-jej smrťou-, keď padla na mesto noc, Keiko sa s predstieranou odvahou vybrala k sídlu klanu Kuchiki. Veď sa aj hovorí, keď nie si odvážny, predstieraj to, nepriateľ nespozná rozdiel. Možno, že to bude mať rovnaký efekt aj na ňu.
Ako sa tak blížila k sídlu, premýšľala o tom, ako by sa mohla dostať dnu a na jej hnev a nešťastie jej práve v tej chvíli nenapadlo nič použiteľné. Nakoniec len mykla plecami s tým, že snáď na niečo príde na mieste činu.
Keď dorazila na miesto činu, schovala sa za budovu oproti vchodu do sídla a nenápadne spoza nej vykukla, aby obkukla situáciu.

Kuchiki Benjiro

Na Seireitei padla noc, stejně jako na Šestou divizi, a Keiko se jala konat.
Proplížila se za dům naproti vchodu do Kuchiki klanu a obhlédla situaci.
Vchod střežila dvojice stráží v typických fialových úboroch, připomínající tak ninji. Na střeše sídla šlo tu a tam jednoho takového strážného také zahlédnout, a kdo ví kolik jich ještě bylo na pozemku jako takovém.
Vskutku, Keiko si nevybrala zrovna lehkou sázku.

Takahashi Keiko

Ak si aj naivne myslela, že tam nakráča ako veľká pani cez hlavnú bránu, teraz jej už bolo nad slnko jasnejšie aká bláznivá myšlienka to bola. Škaredo sa zamračila na stráže pri bráne, akoby oni mohli za celú stávku.
Prikrčila sa a nenápadne prebehla k bočnej stene, kde sa ukryla do tmy, ktorú jej poskytovala samotná noc. Aspoň, že mala toľko rozumu a šla sem v noci. Nad sebou počula tiché kroky strážnika. Keď sa vzdialili natoľko, že ich ledva počula, rýchlo sa vyšplhala hore a zoskočila dovnútra. Nehlučne dopadla na zem záhrady a bez zaváhania sa schovala za najbližší krík a prikrčila sa tak, že skoro ležala na zemi.
"Fajn a čo teraz," prebehlo jej mysľou, keď sa rozhliadla naokolo.

Kuchiki Benjiro

Keiko počkala na tu správnou chvíli, a poté co se proplížila do stínu u zdi sídla, přelezla přes ní do zahrady a schovala se tam za nejbližší keř.
Musela to provést vážně nenápadně, jelikož se skryla téměř přímo za zády jednoho ze strážců. Muž tam tak postával a hleděl na hvězdy. Evidentně nedával moc pozor, což bylo asi také důvodem, proč si Keiko nevšiml.

Takahashi Keiko

Opatrne vykukla spoza kríka a zamračila sa na chrbát strážcu, ktorý bol ale natoľko zaujatý hviezdami, že si jej vpád do záhrady ani nevšimol. A za to mu Keiko bola bezhranične vďačná. Ale najvďačnejšia by mu bola, keby odkráčal niekam preč. Nechcela mu nijak ublížiť, ale keď jej pohľad padol na kvetináč s akousi kvetinkou, bolo nemožné nevymyslieť ten zákerný plán. Opatrne a hlavne veľmi, ale veľmi potichu sa natiahla po kvetináč. Zdvihla ho do náručia a po špičkách sa pomaly priblížila k mužovmu chrbátu. Privrela oči, odvrátila tvár a kvetináčom ho ovalila po hlave.
"Hups," šepla, keď sa jeho telo zosunulo do trávy. "Gomen," ospravedlnila sa mu, hoci to nemohol počuť a potom ho už chytila za členky a s námahou odtiahla do kríka, v ktorom sa predtým skrývala.
"Páni, mal by si trošku zhodiť, chlape," pokrútila hlavou, zadýchane si sadla vedľa bezvládneho tela a pustila sa do vyzliekania a prezliekania sa.
O pár minút, ktoré sa jej zdali snáď ako celé hodiny - kto by čakal, že vyzliecť chlapa jej bude trvať tak dlho - vyšla spoza kríkov oblečená ako strážca a s predstieranou ľahkosťou zamierila k vstupu do domu.

Kuchiki Benjiro

Jakmile provedla Keiko svou malou lest, naneštěstí pro onoho strážce úspěšně, vykročila si to ke vchodu do sídla. Bylo s podivem, že cestou už nikoho nepotkala. Buď se ty stráže dobře maskovali, nebo prováděli obchůzku právě někde jinde, kdo ví. Nicméně tam nebyli, aby Keiko zabránili vstoupit do sídla.
Jakmile mladá žena tak učinila, ocitla se v něčem jako je předsíň, která vedla do velkého obývacího pokoje.
Z toho pak vedlo několik dveří. Všechny byly ale zavřené, takže těžko soudit které kam vedly.

Takahashi Keiko

Zavrela za sebou dvere, chrbtom sa o ne oprela a rozhliadla sa naokolo po predsieni. Srdce cítila až niekde v krku, ale na druhej strane sa jej telom začínala šíriť aj vlna akéhosi uvoľnenia ako sa tak blížila k cieľu. A zatiaľ bez odhalenia a na jej účte svietil iba jeden polonahý strážca v nedobrovoľnom spánku. Celkom dobrá bilancia.
Zhlboka sa nadýchla a odhodlane prešla predsieň, vstúpila do obývačky a nie práve nadšene pozrela na dvere, ktoré tam na ňu čakali.
"Lebo ľahšie by to už ani nemohlo byť," pomyslela si kyslo a pustila sa do otvárania dverí rad za radom. Každé dvere však len opatrne pootvorila tak, aby po očku mohla nahliadnuť dnu.

Kuchiki Benjiro

Keiko byla čím dál tím víc blíž k cíly. Pročla předsíní až do obýváku, kde začala prozkoumávat místnosti za dveřmi co se tam nacházely.
A nakonec potichoučku nahlédla do takových, které nevedly přímo do jiné místnosti jako ostatní, ale do chodby s několika dalšími dveřmi. To byla pravděpodobně chodba vedoucí do ložnic sídla. Teď už jen najít tu pravou.

Takahashi Keiko

S každými dverami, za ktorými nenašla to, čo hľadala, klesalo jej nadšenie a odhodlanie. Už ju to prestávalo baviť, keď tu zrazu ďalšia chodba a na jej radosť ďalšie dvere. Keiko neveriacky vyvalila oči, povzdychla si a pokrútila hlavou. "Toto nie je sídlo, toto je bludisko," zašomrala si popod nos, keď vkročila do chodby a zavrela za sebou dvere.
Pohľadom prešla z dverí na dvere až na koniec chodby a snažila sa len tak z pohľadu a umiestnenia prísť na to, ktoré by asi tak mohli byť od jej cieľa. Možno tie úplne na konci?
Nakrčila čelo, poškrabala sa vo vlasoch, ale nakoniec predsalen zamierila k posledným dverám a najopatrnejšie ako vedela ich pootvorila.

Kuchiki Benjiro

Když Keiko prošla chodbou až na konec a nakoukla do dveří, které byly přímo naproti těm kterými vstoupila, konečně spatřila svůj cíl.
Prostý bílý polštář, ležící na posteli hlavy klanu Kuchiki. Hlavy která na něm právě spočívala.
Benjiro spal v docela úhledné poloze, čelem ke stropu a hlavou přesně uprostřed onoho polštáře.
Do ložnice pronikalo oknem po pravé straně postele měsíční světlo, dopadající zhruba na hruď Keičina kapitána, zahaleného dekou až po krk. Keiko stála naopak ve dveřích, nacházejících se nalevo od postele.
Ložnice vypadala útulně, a přitom docela skromě. Nebylo zde mnoho nábytku, avšak ten co tu byl, byl po lepším prozkoumání ze dřeva, které již luxusu Kuchiki klanu odpovídalo.
A Benjiro si tam uprostřed toho všeho jen tak klidně spal.

Takahashi Keiko

Prekvapene zažmurkala cez škáročku, než dvere otvorila dokorán, po špičkách vstúpila dnu a zo zvedavosti sa rozhliadla naokolo. Izba vyzerala tak, ako by každý, kto kapitána stretol, predpokladal, preto to Keiko ani neprekvapilo.
"Bingo," pomyslela si, keď pohľadom zavadila o postel, na ktorej si pokojne spal kapitán. Takto v spánku nevyzeral nebezpečne. Keiko pohľadom skĺzla z kapitánovej tváre nižšie a na perách sa jej objavil úškrn. Koľko žien sa môže pochváliť, že boli v spálni Kuchikiho Benjira a videli ho takto? Týmto by sa mohla dosť dlho chváliť. Keiko jemne potriasla hlavou, niekoľko prameňov jej dlhých vlasov jej spadlo do tváre. Teraz mala dôležitejšiu prácu než občumovať spiaceho kapitána.
Priblížila sa k posteli s jednoduchým plánom. Schmatnúť vankúš a bežať ako o život. Zahryzla si do pery a zadržala dych, keď sa bez toho, aby sa oprela o posteľ, nahla a jednu ruku natiahla k vankúšu. Ešte pár milimetrov, po čele jej stiekla kvapka potu. Už len kúsok. Pohľad na pár sekúnd uprela na Benjirovu tvár, aby sa uistila, že stále spí, medzitým prekonala tých pár milimetrov a prsty omotala okolo jedného zo spodných rohov vankúša.

Kuchiki Benjiro

Hodina pravdy nastala. Keiko to možná nepociťovala a nevnímala, ale tohle byl mezník, který nejspíše rozhodne o jejím osudu. Bude tou, která vyhrála zdánlivě nemožnou sázku, a zároveň zažila jeden z nejrychlejších propadů kariéry v Seireitei, nebo tou, která nedokázala dotáhnout svou sázku do konce, ale za to se mohla nadále těšit ze členství v Šesté divizi a služby pod Kuchiki Benjirem, kterého málem připravila o polštář?
Benjiro pravidelně oddechoval a nadále evidentně spal.
Keičina ruka se přiblížila ještě blíž a chopila se polštáře.

Takahashi Keiko

"Spí, stále spí, to je dobré, veľmi dobré," nahovárala si v mysli, prstami zovrela okraj vankúša a jemne ho potiahla k sebe, dúfajúc, že tak kapitána nezobudí alebo ho možno donúti v polospánku prevaliť sa. "Pomaly, áno... Spi, len spí. Neotváraj oči." Pozrela na vankúš, na kapitána, na vankúš. Ešte stále zadržiavala dych, srdce jej divo búšilo, že sa bála, že jeho údery zobudia kapitána. Zdvihla nohu zo zeme a kolenom sa oprela o matrac, aby získala stabilnejšiu polohu a opäť zaťahala za vankúš.

Kuchiki Benjiro

Keiko si musela v tuhle chvíli připadat jako chirurg operující samotného soutaichou.
Pohledem kmitala z polštáře na Benjira a zpátky jako o závod a jemně, téměř nepatrně, za něj tahala.
Dokonce si klekla jednou nohou na matraci, aby si pomohla a dodala stabilitu.
Když tu se Benjir pohnul.
Lehce si ze spánku povzdychl a otočil se na bok, zády ke Keiko. Ležel teď už jen na druhém konci polštáře, čímž Keiko výrazně pomohl. Ale vyhráno tahle shinigami ještě zdaleka neměla.

Takahashi Keiko

"A sakra!" prebehlo jej mysľou, srdce vynechalo úder a Keiko celá stuhla, keď sa Benjiro pohol. Jemne odvrátila tvár a sledovala ho cez prižmúrené oči, akoby prešla na taktiku - keď ťa nevidím ja, nevidíš ma ani ty. "Tak toto je koniec, priprav sa na smrť." Pomyslela si a v duchu prosíkala, aby sa kapitán nezobudil, aby sa snáď len odvalil z vankúša. A... Jej prosby boli vypočuté. Keiko neveriacky zažmurkala, keď kapitán spravil takmer to isté, o čo prosila.
V duchu sa zasmiala, pripravila sa na útek, keď plná novozískaného odhodlania tentoraz potiahla vankúš o niečo viac.

Kuchiki Benjiro

„Ten polštář se dá docela běžně sehnat, víš o tom?“ zazněl ložnicí zničehonic ledově klidný hlas, jehož majitel musel být Keiko okamžitě znám. Jinak se ale zdánlivě nic nezměnilo. Benjiro k ní ale pořád ještě ležel zády a ani se nehnul, a stejně tak na něj pořád ještě dopadal onen svit měsíce. Atmosféra v místnosti se ale nejspíše změnila. Dala by se krájet, a nejspíše by nakrmila každou osobu v Soul Society, tak hustá byla. I ono světlo měsíce teď muselo na Keiko působit jako nějaký mrazivý paprsek, který by ji proměnil v rampouch, měla-li by mu zkřížit cestu.

Takahashi Keiko

"No konkrétne tento ani nie," odvetila bez premýšľania stále zaujatá ťahaním vankúša, keď vtom zrazu jej to došlo. Ten hlas. Keiko naprázdno prehltla. Zasekla sa, celá akoby zamrzla a pomaly, ale naozaj veľmi pomaly pootočila hlavu, aby sa pozrela na kapitána. Potom opäť pozrela na vankúš, na kapitána, na stále otvorené dvere. Je odhalená, ale ten vankúš už skoro má. Už len jeden jediný ťah a bol by jej. Veď už nemá čo stratiť. A tak naposledy potiahla za vankúš, aby ho uvoľnila spod váhy kapitánovej hlavy.

Kuchiki Benjiro

Poslední tah, a polštář byl její. Keičiným působením se pomalu uvolnil zpod Benjirovi hlavy, kterou v ten okamžik elegantně podepřela Benjirova pravice, a vystřídala tak onen osudový polštář. Přeci jen byl pohled na Kuchikiho, jak mu padá hlava samovolně na madraci, poněkud...zajímavý.
Ticho vládlo situaci. Keiko tam stála jako solný sloup, polštář byl její, sázka vyhraná. Za předpokladu, že se odsud tedy ještě kdy dostane.

Takahashi Keiko

Ako sa jej podarilo uvoľniť vankúš a získať svoju trofej, zostala stáť na mieste. Bez dychu, bez pohybu, pohľad upierala na kapitánov chrbát. Ticho, ktoré zavládlo v miestnosti, bolo ako ticho pred búrkou a Keiko nemala v pláne čakať, kedy sa spustí lejak.
"Hehe, tak ja už pôjdem," prehovorila nervózne, než pomaly začala ustupovať k stále otvoreným dverám. Keď sa dostala presne do stredu medzi posteľou a dverami, zvrtla sa na pätách a rozbehla sa v ústrety otvoreným dverám, ktoré tam boli ako maják nádeje, že prežije.

Kuchiki Benjiro

Keiko se odpovědi nedostalo. Benjiro tam pořád jen tak ležel, a ta jeho apatie byla snad horší než kdyby vyskočil a seřval ji jako malou holku.
Jakmile se však otočila na patě a chtěla se dát na útěk dveřmi, které byly až doposud otevřené, zvedl se v místnosti lehký vánek a ona do něčeho vrazila.
Byl to Benjiro, který teď stál přímo před ní, s rukama založenýma na hrudi kterou si teď mohla Keiko docela dobře prohlédnout jelikož spal její kapitán zcela očividně jen v kalhotech, a jednou nohou opřenou chodidlem o teď již zavřené dveře za ním, o které se zády opíral. Buhví jak se tam tak rychle dostal, ale v posteli už na sto procent neležel, jelikož stál přímo před ní, v celé své kráse, a upíral na ní ten svůj ledový pohled, ze kterého by leckomu běhal mráz po zádech.
„Tvůj hlas je mi povědomý, zloději polštářů,“ řekl Benjiro a naklonil hlavu lehce do strany, „odhalíš mi svou identitu, než spácháš seppuku?“ pravil, aniž by jen na okamžik uhnul pohledem z očí Keiko, a nepatrně se pousmál, pobaven celou tou situací.

Takahashi Keiko

Už-už bola pri dverách, len pár krokov a bolo by po všetkom, ale potom do niečoho, teda lepšie povedané, do niekoho narazila. Zaspätkovala, potkla sa o vlastnú nohu a spadla na zadok ako vrece zemiakov. Ale hlavne, že vankúš stále držala v rukách.
Zdvihla hlavu a sklamane našpúlila pery, keď si všimla, že kapitán zablokoval únikovú cestu. Ale našťastie to nebola jediná. Na strach z kapitána teraz nemala čas, jej jediným cieľom, na ktorý sa upla, bolo utiecť odtiaľ. Samozrejme, aj s vankúšom.
"No, hm, ale ja nemám v pláne spáchať seppuku," oznámila mu potichu, vyštverala sa na nohy a rozbehla sa k oknu za posteľou, ktorá jej stála v ceste a tak na ňu bez váhania vyskočila a druhý únikový východ bol len jeden skok pred ňou.

Kuchiki Benjiro

Keiko se evidentně jen tak nevzdávala. Ačkoliv byla v celkem beznadějné situaci, vydrápala se zpátky na nohy a dala se na útěk. Když to nešlo dveřmi, přišlo na řadu okno. Jakmile se ale odrazila od madrace, mohla kolem kotníku ucítit něčí stisk. A tenhle stisk způsobil, že místo toho aby prolétla oknem jako cvičený chrt obručí, se rozplácla přímo na Benjirově posteli. Další úspěch, co si mohla připsat na svůj účet. Kolik žen se dostalo Kuchikimu do postele?
Když stisk na její noze povolil a ona se ohlédla, kolem tváře jí projela čepel kapitánovi zanpakutou, kde se také zastavila.
„Neúspěch a tíha tvé pošramocené hrdosti by tě k seppuku ale vést měli, ne? Zloději polštářů?“ pousmál se o něco výrazněji Benjiro, který držel Keiko těsně vedle tváři svou Omohane, načež s ní lehce švíhl do strany a zbavil mladou ženu její fialové masky, co předtím odcizila jednomu z jeho stráží.
„Ale...? Takahashi Keiko, nepletu-li se...?“ povytáhl Benjiro obočí, s Omohane opět ledabyle namířenou na bradu Keiko, aby jí odradil od případných dalších pokusů prchnout.
„Nuže...?“ pravil, s výrazem ve tváři ze kterého se nedalo absolutně nic vyčíst, čekající na to, co z Keiko vypadne.

» Takahashi Keiko [Zástupkyně kapitána 6. divize]
» Ryuu Kioshi [FUKUTAICHOU]
» Itou Masahiro [FUKUTAICHOU]
» Takashi Kio - [FUKUTAICHOU - 2. divize]
» Park Jae Kyung [FUKUTAICHOU]