Kdysi dávno, v Kuchikiho ložnici, aneb jak Keiko k místu Fukutaichou přišla

Takahashi Keiko

Keď sa odrazila od postele, už sa videla vonku, už si plánovala, kadiaľ odtiaľ ujde. Ale očividne šťastena nebola na jej strane, lebo v nasledujúcej sekunde sa ocitla na kapitánovej posteli. Zastonala, nie že by ju pád bolel, bolela ju jej hrdosť a neúspech. Na pár sekúnd zaborila hlavu do matraca, dúfajúc, že ju zhltne a ona sa tak vyhne nepríjemnej konfrontácii s kapitánom. Obzrela sa a keď zbadala zanpakutou, pokúsila sa odtiahnuť krk čo najďalej z jej dosahu.
"Ale vankúš je stále tu," prehovorila priškrteným hlasom a konečne uvoľnila zovretie z vankúša, ktorý sa ocitol presne tam, kam patril, na posteli. "A bohužiaľ aj ja," zašomrala si sama pre seba.
Keď ju zbavil masky, prekvapene na neho zažmurkala a keď ju spoznal, pokúsila sa na tvári vyčarovať nevinný úsmev.
"Zdravíčko?" vydala zo seba a zatvárila sa pri tom ako najväčšie neviniatko v celom vesmíre.

Kuchiki Benjiro

Benjiro nevěnoval vrácení polštáře na jeho místo nejmenší pozornost. Ta teď patřila jen a jen Keiko. Hlavní hvězdě dnešní noci. Vloupat se do sídla Kuchiki klanu, omráčit a obrat při tom o šaty jednoho strážného, a nakonec ten snad nejdrzejší pokus o zcizení polštáře Benjira, přímo zpod jeho hlavy. Docela pěkné skóre.
„Uvědomujete si svou situaci, sanseki Takahashi?“ otázal se Benjiro Keiko, při čemž jí hleděl zpříma od očí, jakoby zkoušel, jestli z jeho pohledu umrzne nebo ne, aniž by ruku se svou zanpakutou alespoň o milimetr svěsil.

Takahashi Keiko

Úsmev sa jej z tváre vytratil, zmizol aj predstieraný nevinný výraz, zvesila plecia a sklopila pohľad. Mala sa na tú stávku vykašľať, ale nie, ona do toho musela ísť a tvrdohlavo si vybojovať ten hlúpi vankúš. Zhlboka sa nadýchla a keď nazbierala posledné zvyšky odvahy a odhodlania, pozrela sa kapitánovi do očí.
"Myslím, že mi to je celkom jasné, Kuchiki-taichou," odpovedala naoko pokojným hlasom a pokúsila sa odtiahnuť z dosahu zanpakutou.

Kuchiki Benjiro

„Dobře,“ řekl Benjiro klidně se zavřením očí, jakoby byl rád, že jí to nemusí vysvětlovat sám, a konečně nechal svou ruku s Omohane, namířenou proti Keiko, klesnout, načež ji zasunul zpátky do její pochvy kterou držel v levačce.
„Zítra ráno vás budu očekávat u sebe v kanceláři, Takahashi-san. Věřím, že víte jak postupovat, a co se sluší a patří,“ otevřel Benjiro znovu oči a zadíval se na Keiko. Z jeho pohledu bylo znát, že ho mrzelo jak to celé dopadlo, ale co naplat. Hranice, kterou Keiko překročila, byla jasně daná. Její činy již nešli vzít zpět.
„Ven už trefíte sama,“ dodal, načež si stoupl trochu stranou, aby mohla Keiko projít.

Takahashi Keiko

Keby sa jej niekto opýtal, ako sa dostala zo sídla klanu Kuchiki k sebe domov, nevedela by odpovedať. Celú cestu mala akoby zahmlenú, pamätala si z nej len chodník, lebo naň upierala pohľad stratená v myšlienkach.
Zbabrala to. Celé. A nemala ani ten hlúpy vankúš. Ale to nebolo to, čo ju trápilo najviac. Premýšľala, ako sa vyvliecť z trestu. Nemala v pláne sa len tak rýchlo vzdať, ale čo by mohla urobiť. Podplatiť ho? Nie, to určite nie a ženské zbrane na neho asi tiež nebudú pôsobiť. Alebo by mohla ujsť. To by šlo, nie?
Ale keď prišlo ráno, napriek všetkým plánom, ktoré navymýšľala cez noc namiesto spánku, zamierila tam, kde bola určite očakávaná. Kráčala pomaly, s hlavou zvesenou, ako na popravu.
Pred dverami kancelárie zastala, zhlboka sa nadýchla, než zdvihla ruku zovretú v päsť a zaklopala.

Kuchiki Benjiro

„Vstupte,“ zaznělo zpoza dveří chvilku poté, co na ně Keiko zaklepala. Po vstupo do Benjirovi kanceláře mohla svého kapitána okamžitě spatřit. Seděl zpříma za stolem, s dlaněmi propletenými prsty položenými na desce svého stolu před sebou, opíraje se o ní lokty. Jeho tyrkysový, ledový pohled patřil jen a jen Keiko, jakoby v očekávání, co z ní vypadne.

Takahashi Keiko

Zhlboka sa nadýchla, na tvári vyčarovala žiarivý úsmev a vošla dnu do kancelárie, kde na ňu čakal sudca, ktorý rozhodne o jej ďalšom osude, ktorý nebude až taký zlý, teda aspoň v to tak krásne naivne verila.
"Krásne ránko želám, Kuchiki-taichou," pozdravila ho a zdvorilo sa mu aj uklonila presne tak ako sa patrí. Potom sa opäť zhlboka nadýchla, lebo sa chystala urobiť niečo, pri čom jej ego utrpí riadnu ranu. Neisto si odkašlala.
"Chcela by som sa vám úprimne ospravedlniť za ten včerajšok," prehovorila než sa pred ním sklonila až tak, že sa takmer nosom dotýkala podlahy.

Kuchiki Benjiro

Benjiro na Keiko lehce kývl jako reakci na její pozdrav a mlčky si vyslechl její omluvu.
Seděl tam jako nějaká socha smrtky nad náhrobkem zesnulého. Jeho chladný pohled studil víc než obyčejně a nemilosrdně napovídal, co přijde dál, ať už Keiko řekne cokoliv.
„To je vše...?“ povytáhl Benjiro tázavě obočí a optal se klanící se Keiko, při čemž naklonil hlavu lehce do strany.

Takahashi Keiko

V kútiku duše dúfala, že mu ospravedlnenie bude stačiť, hoci už dávno predtým vedela, že určite nie, ale prečo to neskúsiť, však? Ale naozaj, nestačilo to. Ako inak.
Keiko sklamane zvesila plecia a zničene si povzdychla. Rukami si prešla po tvári a pozrela sa na Benjira, ktorý tam sedel ako ľadová socha.
"Nie," povie tichým hlasom. Opäť sa zhlboka nadýchne a tentoraz prehovorím pevnejším hlasom: "Som ochotná niesť následky, takže myslím, že je na mieste, aby som sa vzdala svojej pozície, keďže si ju nezaslúžim."

Kuchiki Benjiro

Poté, co se Keiko narovnala, zhluboka se nadechla a pevným hlasem vyřkla sama nad sebou svůj ortel, Benjirova tvář se konečně trochu změnila. Koutky jeho úst se nepatrně povytáhly.
„To opravdu nejste, Takahashi-san,“ pravil poté Benjiro se zavřením očí, „Vaše drzost včera v noci překročila únosnou mez...,“ dodal, načež oči opět otevřel, znovu se zadíval na Keiko a jejich pohledy se střetly.
Benjiro se poté zvedl ze židle, obešel svůj stůl a zhruba metr od zdrcené shinigami se zastavil, s hrudí hrdě vypnutou a rameny rovně. Chvilku jen mlčel a nechával Keiko dusit ve vlastní šťávě, než se konečně znatelně pousmál a jeho mrazivý pohled změkl.
„Kromě drzosti disponujete ale také jinými přednostmi. Přednostmi jako je odvaha, bez které by jste se do něčeho takového ani ve snu nepustila, a um jako takový, bez kterého byste se nikdy tak daleko nedostala. A v neposlední řadě také smyslem pro čest a povinnost, který jste mi předvedla Vaší rezignací, Takahashi-san,“ pronesl s náznakem potěšení v hlase Benjiro, aniž by uhnul pohledem z očí Keiko, načež se krátce odmlčel, otočil se ke Keiko zády a zamířil si to opět do svého křesla. „Své pozice sanseki jste zbavena... Tímto nastupujete do výkunu služby jakožto má zástupkyně, Takahashi-fukutaichou,“ pronesl jakoby mimoděk během toho, načež se znovu usadil do svého křesla a pohodlně se opřel, „ale radil bych Vám se už o nic podobného nepokoušet... Ne vždy se Vám může používání úst dřív než mozku vyplatit...“ poučil ji nakonec Benjiro znovu o něco vážnějším tónem. Kde se nápad provést takovou blbost v hlavě Keiko zrodil si Kuchiki evidentně domyslel.

Takahashi Keiko

Tmavovláska opäť zvesí plecia ako čaká na ortieľ a pohľadom sleduje špičky svojich nôh, než by sa mala pozerať na kapitána. Radšej sledovať to ako ten nepríjemný pohľad kapitána, pod ktorým sa cíti strašne malá.
Pri jeho prvých slovách sa konečne odváži opäť pozrieť mu do očí. Predsalen je schopná prijať kritiku a vyhadzov a nie stáť tam ako nejaký zbabelec. Len by ju tam nemusel držať tak dlho, dlane zaťala v päsť, lebo sa jej začali neskutočne potiť ako sa blížil koniec. Koniec tých skvelých čias, keď bola Shinigami a členkou šiestej divízie. Koniec jej sna dostať sa vyššie a vyššie.
Ale akonáhle sa jeho pohľad zmenil a dokonca sa pousmial, neveriacky prižmúrila oči, lebo mala podozrenie, že z toho stresu má snáď halucinácie.
A keď na ňu spustil ten monológ, sánka jej spadla a neveriacky na neho hľadela.
"Zá-zá-zástupkyňa?" zakoktala sa stále v šoku z toho, čo sa práve udialo. "Ja-ja-ja..." Zasekla sa. Na malý moment zavrela oči, zhlboka sa nadýchla a keď ich opäť otvorila, žiarili v nich iskričky radosti tak jasne, že by určite stačili na to, aby to tam podpálila.
"Ďakujem! Ďakujem!" zvýskla nadšene a od samej radosti objala Benjira. Ako ho tak objímala, zrazu jej docvaklo, čo vlastne robí a koho to vlastne objíma, zamrzla s rukami stále okolo kapitána.
"Ehm," pustila ho a odskočila do bezpečnej vzdialenosti, odkašlala si. "Teda... Ďakujem." Prehovorila tentoraz vážnym hlasom.

Kuchiki Benjiro

Benjiro si nemohl pomoct a musel se nad tím, jak byla Keiko šokovaná, pobaveně usmát. Dřív než však stihl něco udělat mu Keiko skočil přes stůl kolem krku, kříčící jedna slova díků za druhými.
„Co jsem Vám právě říkal o používání mozku dřív, než činů, Takahashi-san!?“ napomenul ji nevrle zatím co ho mačkala v objetí. Když si konečně uvědomila, co dělá, pustila ho a řádně poděkovala, odkašlal si Benjiro a upravil si šat. „Svůj entuziasmus můžete využít k vyřizování papírování, na které jsem byl doposud sám, Takahashi-san. Ten kopec v rohu vedle dveří je Váš, můžete si ho odnést do své kanceláře,“ ukázal Benjiro palcem na hromadu papírů, skoro stejně vysokou jako Keiko, která tam úhledně srovnaná čekala, až se jí Keiko ujme.
„Jinak gratuluji k povýšení,“ usmál se Benjiro na Keiko nakonec vřele.

Takahashi Keiko

"Hehe, budem si pamätať, najskôr mozog, potom činy!" odpovie mu a zatvári sa úplne nevinne, akoby sa predošlá situácia ani nestala a ona ho tam neobjímala ako plyšového medveďa.
Pohľad odtrhla od kapitána a presunula ho na kopu papierov a jej veselý úsmev razom zmizol v zabudnutí. Papierovanie? Nie, to si z nej musí robiť srandu. To ju povýšil len preto, aby ju mohol trestať?
"No s takým to darčekom ste mohol počkať nejaký ten mesiac alebo aj nekonečno," prehovorí nie práve nadšene, keď odkráča ku kope papierov, ktoré tam na ňu čakajú.
"Ďakujem," obzrie sa ponad plece, aby sa na neho opäť raz vďačne usmiala za gratuláciu.

Kuchiki Benjiro

„...Pokud si myslíte, že je na Vás místo fukutaichou příliš velkou výzvou...,“ pronesl Benjiro ledabyle, při čemž se tvářil jakoby se ho to celé vůbec netýkalo a on byl zaujat trojicí svých dokonale srovnaných propisek. Tedy ještě před chvílí srovnaných, dokud mu je Keiko spole se zbytkem stolu při objímání nezvalchovala, a tak se je rychle jal znovu srovnat.

Takahashi Keiko

"Oh, nie, nie, nie, myslím, že je to veľká výzva, Kuchiki-taichou," horlivo pokrútila hlavou a už sa pustila do nahŕňania papierov do náruče, aby si to ešte pre istotu s tým jej povýšením nerozmyslel. "Tak ja teda budem oslavovať to moje povýšenie zdolávaním tejto výzvy, majte sa!" Ešte mu stihla zamávať, než sa s veľkou námahou vydala do svojej kancelárie balanculúc na rukách ten stoh papierov.

Kuchiki Benjiro

Benjiro pozoroval jak jeho popíchnutí Keiko perfektně zafungovalo, a sledoval jak si to jeho nová fukutaichou zapáleně mizí, i když mu bylo jasné že je její zápal jen hraný, aby si to s jejím povýšením snad ještě nerozmyslel.
Jakmile se za ní zavřeli dveře, Benjiro se tlumeně zasmál a natočil se křeslem k oknu své kanceláře.
Už to bylo docela dlouho, co přišel o svého posledního zástupce. Co se ale Keiko týče, byl si jist, že si vybral dobře. Jeho malým testem prošla, a čeho je schopná sám moc dobře věděl. Přeci jen pod ním už nějakou tu dobu sloužila a jeho pozornosti rozhodně neunikala.
Nakonec se usmívaje znovu otočil čelem ke svému stolu a jeho pohled padl na štos papírů tyčící se na stolku vedle něj.
Benjiro si povzdechl, chopil se jedné ze svých teď už opět srovnaných propisek, a dal se do papírování. Kapitán musí jít svým podřízeným přece příkladem!