Tréninkové pole 10. divize

Rikimaru

Tak nějak jsem si všiml jejího vtípku, když se mi ostatní smáli, velmi podařené, ale tohle jí nedaruji. Možná to přeženu, ale tohle prostě nejde! Ještě než se sem dostala, byl jsem na ní tajně připravený, jelikož jsem v tom dobrý. Co se na tréninkové pole přishunpovala, rozepnul jsem jí její "top" tak rychle a ona naprosto nic netušila, koneckonců, mám spoustu zkušeností v tom být nenápadný. Teď stačí, aby se jednou ohla trochu k zemi nebo udělala prudký pohyb a vuala, kouzlo se naplní. Shunpnul jsem se na strom a sledoval dílo, které jsem vymyslel a sledoval její výraz.

Shinozaki Anna

<-- Hlavní budova

Z pohledů osazenstva bylo Anně naprosto jasné že se její malý kanadský žertík dokonale vyvedl. Její kapitán ale nebyl jedním z těch, kteří by si takovou potupu nechali líbit, proto se připravovala na to jakým způsobem se pokusí jí to vrátit. Ikdyž se už ale stačil umýt, nevypadal na to že by se na něco chystal a kromě lehkého pocitu jako by se kolem ní prosmýkl motýl, který zaznamenala při příchodu nevypozorovala žádné postranní úmysly.
"Myslím, že si přístě rozmyslíte dávat si šlofíka v pracovní době, taichou." zazubila se na něj potutelně. Hlava jí už třeštila jen málo a to, že se jí všechno hezky povedlo jí pozvedlo náladu.
Postupně se na cvičiště trousili další, které sehnala cestou, až se konečně celé naplnilo. Postavila se do jejich čela a očekávala co se bude dít dál.
Taichou mohl být výborný šermíř, ale v souboji beze zbraně měla navrch ona. Nemohl ji porazit.

Rikimaru

Je si tak jistá... Popřemýšlel jsem. Ah, to ano! Upřímně si mě vážně dostala slčno Shinozaki, není nad to být napálen. Je mi vážně líto, že vám to nemám jak oplatit, určitě by jste si toho všimla. Řekl jsem sarkasticky tak, aby to nebylo poznat.
Můžu vás o něco poprosit slečno Shinozaki? Nemohla by jste mi zvednout můj náhrdelník? Támhle mi upadl. Je příliš daleko, abych tam šel a musím něco probrat s divizí. Děkuji moc, jste výtečná více kapitánka! Usmál jsem se když jsem se otočil. Tohle bude zajímavé.

Shinozaki Anna

Anna přimhouřila oči. Rikimaru-taichou se choval podivně, dokonce i ona to poznala. ostatní členové divize raději byli zticha a sledovali co se bude dít dál, zatímco ona přemýšlela. Proč by po ní měl chtít takovou kravinu? Nedávalo jí to smysl pokud ovšem na ni něco nechystal. Byla rozhodnutá mu na to neskočit.
"Yada." založila si ruce na prsou. Přece si nemůže myslet že někomu, kdo ovládá shunpo stejně jako ona takhle skočí na špek. "Nejsem poslíček."

Rikimaru

Usmál jsem se a dál jsem už tuto situaci neřešil. Dobře, tohle už stačí. Přišli jsme sem na trénink. Zábava je v životě velmi důležitá, ale teď už musíme přepnout. Slečno Shinozaki, procvičte si s naší divizí Shunpo. Já mezitím dojdu pro dřevěné zbraně, děkuji za pochopení. Otočil jsem se zády k členům divize a šel jsem směrem do mé kanceláře, kde vezmu nově připravené dřevěné katany. Snad to tam nějak Shinozaki zvládne, nerad bych aby si myslela, že když jí o něco požádám... No zkrátka ty její kraviny.

Shinozaki Anna

Sledovala kapitána, dokud si nebyla dost dobře jistá že je opravdu pryč. Stále se nedokázala zbavit pocitu, že je něco špatně. Ale možná už jenom byla paranoidní?
Teprve pak se otočila ke zbytku divize, kteří okamžitě přestali s mumlavými pozámkami na téma toho, co se právě odehrávalo.
"Tak jo, konec flákání!" zavelela přes cvičiště. "Všichni do řady a pohyb! Jeden po druhém ať už jste tam nahoře," ukázala na střechu hlavního stanu desáté divize. "A běžný okruh, to znamená kolem Soukoku, čtvrté, dvanácté, třetí a jedenácté divize zase hezky zpátky. Budu vám to počítat a všechno vidím! Poklus!"
Pak už se jen přenesla na střechu, odkud měla nejlepší výhled a začala postupně odmávat jednotlivé shinigami, kteří jeden po druhém mizeli v shunpo, zatímco čekala až se kapitán vrátí. Tohle jim chvíli zabere.

Rikimaru

Po velmi dlouhém hledání jsem v tom harampádí našel dřevěné meče. Vzal jsem pytel dřevěných zbraní na své záda a šel jsem zpátky na naše tréninkové pole. Po příchodu na tréninkárnu jsem viděl jak nahoře stojí Shinozaki s dominantním postojem a kouká po okolí. Chvíli jsem nevěděl o co jde, ale došlo mi, že jim zřejmě dala nějaký příkaz na trénink. Slečno Shinozaki! Zahulákal jsem na ní a svalil zbraně ze zad. Zavolejte divizi prosím! Nemám tucha kde jsou! Sedl jsem si na kousek pařezu a hodil jeden z dřevěných mečů do hlavy slaměné figuríny. Boom, headshot!

Shinozaki Anna

Trvalo mu to déle, než čekala. Ačkoli byla vděčká, že po ní nechtěl aby se v tom bordelu mezi krabicemi přehrabovala s ním. Většina divize už byla hotová a teď zadýchaně odpočívala na travnatém plácku, takže bylo jen otázkou času, než dokázala shromáždit ten zbytek. Ty co byli poslední ještě čekalo další překvapení, takže se pak podle toho tak tvařili, když si to mašírovali zpět před kapitána.
Jako vždy když byla v jeho blízkosti, Anna si začala až neobvykle umvědomovat své okolí, smysly nastražené a připravena jednat.
"Otěže jsou vaše, taichou." řekla jakmile stanula vedle něj.