Kokuryou Mon - severní brána

Taniyama Marika

Probleskla jsem se na místo a rozhlédla se. Ještě nikdo tu nebyl. Posadila jsem se na jednu lavičku a pozorovala skupinku shinigami z blízkých kasáren třináctky, jak cvičí suburi.
Už den jsem netrénovala, napadlo mě. Zajímalo by mě, kdy zas budu moct. Vypadá to na hodně práce... Zahleděla jsem se do nebe.
Z dálky jsem musela vypadat trochu jako blázen. Povídala jsem si pro sebe a pozorovala mraky.

Jsem tady kapitánko. Probleskl jsem se přímo před ní.
Sumimasen, ale slyšel jsem vás, a tak mě napadlo... taky jsem dlouho netrénoval... až budeme mít volno mohli by jsme spolu potrénovat?? Co na to říkáte?? Nevím jestli to nebylo nezdvořilé, doufám že ne.
Ostatní by už tu měli být co nevidět, přemýšlel jsem a přitom jsem se díval na oblohu.

Taniyama Marika

Za nedlouho se tu objevil Masahiro. Ucítila jsem ho dříve, než přeběhl třináctku.
Pořád byl trochu hlučný. Hm, to bychom mohli, ujistila jsem ho a usmála se.
Tak až bude volno... Nějak jsem tušila, že to v blízké době nenastane.
Jako bych ve vzduchu cítila napětí.
Možná se dozvíme něco o Ichimarovi-taichou... ne, to je hloupost...

Doufám že se na misi nestane nic nečekaného. Nejradši bych byl doma a spal. Už se těším až vyrazíme to bude paráda, konečně trochu vzrušení ne jen ta nudná kancelářská práce. Ne ale vážně pokud potkáme Aizena nebo Ichimara jak by jsme se s nimi mohli vypořádat. radši si sednu a promyslím nějaký plán. Mohu si přisednout??? Jak sem teď hodně seděl nějak nemůžu stát. Optal jsem se kapitánky.

Taniyama Marika

Jen jsem kývla, ale nesdílela jsem stejný názor. Radši dělat kancelářskou práci, než vést nějaké války... Vzpomněla jsem si na Kiru-fukutaichou. Jeho zanpakutou byla vzorem pro naši celou divizi.
Rychle jsem se vrátila zpět na zem, abych se netvářila zachmuřeně. Stejnak se mě Masahiro na něco ptal. Co? Jo. Můžeš...

Děkuji. Odvětil jsem a přisedl si. Hned jsem byl duchem mimo, už sem přemýšlel nad tím co by se stalo, kdyby jsme potkali Aizena nebo Ichimara. Doufám že se tak nestane. Nešlo tak o to, aby jsme je porazili spíš mě trápí, jak by jsme utekli. ale dobře vymyslím to jako vždy za běhu. Kapitánko co myslíte zjistíme něco o Ichimarovi nebo Aizenovi???? Nechtěl jsem to říct, vím že na toto téma je háklivá, ale nevím co jiného jsem měl říct.

Taniyama Marika

Zamyšleně jsem přeskakovala pohledem z jednoho cvičícího na druhého, takže jsem se zase zasnila.
Co jestli se tak nestane? zajímalo mě.
Na další otázku mi chvíli trvalo vymyslet odpověď. Bude jedině dobře, když zjistíme, co má Aizen v plánu. A pokud jde o Ichimaru-taichou... Ano, stále jsem ho tak nazívala. Ten... je přeci dávno mrtvý...

Nic se nestane, omlouvám se, přemýšlel jsem nahlas. Rychle jsem to zahrál do koutu, doufám, že se nebude dál vyptávat nevím co jí říct, abych ji od toho odradil.
Kapitánko, nevíte kdy přijdou ostatní členové pátrací skupiny???
Rychle změnit téma. krucinál teď se na nic nemůžu soustředit, snažím se, aby se kapitánka na nic nevyptávala.
A kapitánko, kdo všechno jsou vlastně členové pátrací skupiny???

Taniyama Marika

Kluku bláznivá, ty jsi mi nějaký zmatený, pousmála jsem se v duchu.
Už jsem ti to říkala v kanceláři, obrátila jsem se na něj rádoby přísně, ale hned se usmála. Namikaze-san a Akane-san. A ještě někoho přivedou.

Namikaze Shisui

Jsem tadýýý! ozval jsem se z dálky. Už tam stála Taniyama-chan a nějaká, pro mě zatím neznámá postava.
S příchodem jsem se mlčky usmíval a koukal na nebe. Je krásně. Musíme vůbec pryč?
otázal jsem se kapitánky doufajíc, že mě třeba představí. Podkapitánka by měla každou chvíli dorazit, konstatoval jsem s klidem.
Máme nějaký časový rozvrh?

Taniyama Marika

Zdravím, Namikaze-san, prohlásila jsem a odtrhla pohled od mraků. Postavila jsem se, aby se neřeklo, ale náš výškový rozdíl se přitom moc nezmenšil.
Taky bych nejradši šla jen na procházku, zazubila jsem se a na to zvážněla: Jenže teď to nejde...
Mimochodem, řekla jsem, když jsem si všimla výrazů obou shinigami. Tohle je můj vice-kapitán, Itou Masahiro. A tohle je kapitán 9. divize, Namikaze Shisui-san.

Itou Masahiro

Moc rád vás poznávám kapitáne. Rychle jsem pravil, stoupl si a uklonil se.
Tak takhle vypadá kapitán 9.Divize, nikdy bych si ho takhle nepředstavoval. Vypadá docela na klidnou povahu. Alespoň tedy doufám. Podle výrazu kapitánky to vypadá, že se znají už dlouho.

Namikaze Shisui

Ať už uměla kapitánka číst myšlenky, nebo to na mě bylo tak vidět, představila mi svého podkapitána. Hajimemashite. Odpověděl jsem Masahirovi s úsměvem. Příště, až půjdeme zase do čajovny, tak ho nenechávejte v kasárnách. Podíval jsem se stále vysmátý k Taniyama-chan. Snad nebude v rukongai takové horko, jinak z toho leknu.Sotva se vrátíme, zajdu si do horkých pramenů... Už abychom byli zpátky. Sám vím, že asi nemám co říkat o dochvilnosti, ovšem Airi-chan se už pěkně dlouho někde fláká. Neříkal jsem jí snad, ať si vezme jen nejdůležitější věci?...
V tom jsem si vzpomněl, že jsem si s sebou určitě nenabalil žádné pocky *pomyslná slza v oku*. Otevřel se tím ale důvod, proč čekat na fukutaichou...ona by na něj nikdy nezapomněla! A třeba byla tak hodná a vzala i pro mě. Ona je ke svému kapitánovi tak hodnáááá...

Senri Akane

Svým až pomalým vycházkovým tempem jsem konečně dorazila ke své skupince. Z dálky jsem viděla již tři postavy což znamenalo, že tu nejspíše byli zbylí dva kapitáni a nějaká výpomoc. Měla jsem sebou snad vzít Ryuua? Teď už je na to stejně moc pozdě... mírně jsem si povzdechla a pomalu jsem došla k místu kde všichni stály. Na to, že nám začínala mise vypadali velice klidně... stejně tak nejspíše i já jelikož mě tohle všechno až moc nezajímalo. Omluvte mé zpoždění...
Rychle jsem přejela pohledem na více-kapitána 3. divize. Elegantně jsem chytla svůj slunečník do jedné ruky a druhou jsem natáhla směrem k němu. Těší mě... Senri Akane, kapitánka 4. divize. Když už to předtím šlo tak tragicky s kapitánem jedenáctky tak jsem alespoň nyní mohla zkusit zapůsobit nějakým tím lepším dojmem. Nakonec jsem si nechtěla vyhlásit válku proti všem ostatním divizím...

Itou Masahiro

Takže tohle je kapitánka 4.Divize?.. Rád vás poznávám... Pohlédl jsem přímo na ní. Itou Masahiro, více-kapitán 3.Divize. Odvětil jsem a přitom jsem si ji rychle projel pohledem. Takže i kapitánka 4.Divize jde na tuhle misi?! začíná to vypadat opravdu vážně. Pomyslel jsem si a podíval jsem se do nebe. Dneska bude horký a slunečný den, doufám, že se nezpotím. Utřel sem si pot a přemýšlel nad tím, co budu dělat, až přijdu domu. Kapitánko co myslíte bude slunce pražit takhle celý den? Probral jsem se ze svého bdění, podíval jsem se na kapitánku a zdvořile se zeptal.

Wakatsuki Airi

<<<Pracovna zástupkyně kapitána 9. divize

Chvíli jsem zpovzdálí pozorovala, co se děje a nakonec se rozhodla vejít na scénu. Chtěla jsem něčím upoutat pozornost, přeci jen tohle bylo mé první setkání s vysokými důstojníky jiných divizí. I přesto, jak bytostně jsem nemohla vystát svého kapitána, jsem se rozhodla teď aspoň předstírat, že jsem k němu milá a chovám vůči němu respekt. K ostatním jsem však milá úplně přirozeně.

Se vzpřímenou postavou a jistou chůzí jsem k nim vyrazila. Dlouhé světlé vlasy mi ladně vlály kolem těla a na tváři se mi vykouzlil přátelský úsměv. Ruce jsem měla lehce položené na své krátké hakamě a jemně svírala její okraj. Nakonec jsem si trochu urovnala své vysoké tabi nad kolena a zastavila se. Jednu nohu jsem dala před tu druhou a zaujala elegantní postoj. Rukou jsem odhodila pramínek, který mi vítr foukl do tváře. Jsem zástupkyně kapitána deváté divize, Wakatsuki Airi, těší mě, přiložila jsem si dlaň na hrudník a trochu se uklonila. Bude mi potěšením plnit společně s vámi tento úkol, dodala jsem nakonec.
Nedělala jsem to pro svého kapitána, ale pro svou divizi a proto, že jsem ráda takováhle. Ráda se k ostatním chovám hezky, vyjma jeho.

Taniyama Marika

Už se to víckrát nestane, mrkla jsem na Namikazeho-san. Ten mě už asi neposlouchal a v jeho tváři nyní hrál naprosto zasněný výraz směřující kamsi do blba.
Konečně dorazila i kapitánka čtvrté divize. Vytáhla jsem mobil. Pozdě? Podle mě jdete včas, konstatovala jsem s úsměvem.
Masahiro vypadal opravdu poctěn, že se mohl seznámit s tolika vysokými důstojníky. Trochu jsem z něj cítila nervozitu, takže jsem chvilku pochybovala o možnosti připomenutí faktu, že v Gotei 13 je ještě dalších deset kapitánů, které díky své pozici pozná.
Ehe? podivila jsem se mému zástupci. Tak nějak úplně změnil téma. No, to nevím, nejsem rosnička, zazubila jsem se.
Jako poslední se tu zjevila zástupkyně kapitána deváté divize.

Pozorovala jsem její počínání a pomalu mě začínal chytat tik v oku. I tak jsem se pokusila udržet úsměv.O tom není pochyb... Přesně tohle reiryoku jsem cítila u kapitánské zasedací místnosti...
Těší mě, načala jsem. Já jsem Taniyama Marika, kapitánka třetí divize.
Ale vážně... tahle holka... opravdu je v pořádku?
Rychle jsem se zase usmála, abych se netvářila tak pochybovačně.
Tak jsme tu všichni, měli bychom jít.
Nečekala jsem na žádnou odpověď a prostě vyrazila.

>> 1. mise, kontrola Rukongaie

Senri Akane

Vypadalo to, že představování je tak nějak u konce když se tu objevila další osoba. Tohle reiatsu... mírně jsem se usmála a povzdechla si. Ať už si myslela cokoliv... její menší představeníčko pro mě bylo opravdu zábavné. Na někoho kdo tajně sledoval zasedání kapitánů máte opravdu vzorné vystupování Wakatsuki-san. takhle věta při které jsem měla na obličeji milí úsměv se jí možná zrovna mírně vryla do duše. Také jsem měla obrovskou chuť zapojit se do konverzace o počasí kterou začal Masahiro abych si mohla ponadávat na sluníčko, ale raději jsem si to sama v duchu zakázala. A nakonec tu nezbylo nic jiného než následovat kapitánku trojky která se ujmula vedení. Nyní s mírně otráveným výrazem jsem si nasadila sluchátka, zapnula hudbu která mě odřízla od všech ostatních a následovala jsem.

>>> 1. mise, kontrola Rukongaie

Namikaze Shisui

Příjemně naladěný jsem stále sledoval sem tam se objevující mráčky. Když v tom přišla kapitánka 4. divize, a brzy na to i Airi-chan. Chovala se, tvářila se a celkově vystupovala uplně jiným dojmem, než ji znám. Co s ní je ? Chce udělat dobrý dojem, zapůsbit, či má pouze dobrou náladu? Projíždělo mi v hlavě. Zdravíím, Airi-chan. Nenabalila jste s sebou náhodou o jeden balíček pocky navíc? Otázal jsem se s nadějí v mysli. Můžeme tedy vyrazit i my? Opakovaně jsem bombardoval otázkama podkapitánku....A vůbec, dají se v Rukongai koupit pocky? Ví vůbec ,co to je ? Nakonec mi přišlo, že se sobě směju jen já, a tak jsem se již konečně pomalu přemístil následujíc ostatní.

--------> 1. mise, kontrola Rukongaie

Wakatsuki Airi

Zdálo se, že každý z kapitánů si tehdy byl při zasedání vědom mé přítomnosti. Pravda, nijak jsem neprahla po skrytí vlastního reiryoku. Za to se omlouvám, uznávám, že to bylo velice nemístné, povzdychla jsem si a zadívala se do země. Avšak kdybyste ve válce ztratila někoho blízkého, snažila byste se striktně řídit pravidly, ikdyby se naskytla možnost něco zjistit, ačkoliv je to zakázané ovoce, Akane-taichou? Bylo to trochu troufalé a možná to vypadalo, jako bych jí tu hrála na city. Popsala jsem jí ale věc takovou, jaká z mého pohledu je. To samozřejmě není omluva, můžu jen říct, že už se to nebude opakovat, řekla jsem nakonec. Slíbit to ale také nemůžu...
Poté jsem se otočila na svého kapitána. Samozřejmě, že jsem s sebou nějaké vzala, ale to neznamená, že je budu rozdávat. To, že jsem se k němu rozhodla aspoň pro teď chovat mile nemuselo znamenat, že mu dám vše, o co si řekne. Díky Vám a Vašim nočním lovům za pocky je teď moje lednička prázdná. Přišla jsem k němu trochu blíže a mluvila tak, aby to slyšel jen on. Jestli mi zpoza obi zmizí jediný balíček, dokonce i jediná tyčinka, přísahám na svou duši, že Vás zabiju. Krom milého úsměvu jsem měla v tváři i značnou část hněvu, kterou jsem mu vyhrožovala.
Nakonec jsem od něj odskočila a zase nahodila normální mód, nevnímajíc toho blba. Můžeme jít?

>>>1. mise - prozkoumání oblasti Rukongaie