Senkai Mon

Menší náměstíčko <<

Benjiro Kuchiki – Kapitán 6. divize

Benjiro se znovu objevil až před bránou do reálného světa. Zdálo se, že zde byl první, což bylo smutné, jelikož ostatní, co se měli této mise zúčastnit to věděli mnohem dřív a tudíž by se dalo předpokládat, že zde také budou jako první. To že tomu tak nebylo jen Benjirovi znovu připomínalo jak chabá morálka v současné době v Seireitei panuje.

Watanabe Ayaka


Pomalu jsem přicházela k Senkaimonu s Mitsuki v těsném závěsu. Z dálky už jsem viděla Kuchikiho. Očividně se snažil, aby tu byl první, usoudila jsem.
Takže, vezmeme to bod po bodu. Aizen je na svobodě a všude - jak v Soul Society, tak v Gensei - se začalo obdjevovat divné reiatsu. Ať už to vezmu z jakéhokoli konce, připadá mi, že v tom má aspoň částečně prsty. Stejně jako s tou válkou. Je to přeci Aizen. Momentálně pochybuji, že by jsme ho v Gensei potkali, tak... proč mám takové obavy? Jako první mi na mysl přišli výčitky svědomí o minulosti s ním spojené. Hlasitě jsem si povzdechla. Na tohle bych teď neměla vůbec myslet. Můj úkol není řešit, co bylo nebo vyřizovat staré účty. Ačkoli je to ten samý člověk, tohle je jiná situace, kterou si s ničím nesmím plést. Každopádně nám bude házet nějaká vodítka, jestli s tím má opravdu něco společného.
Zdravím, Kuchiki. U tohohle člověka nebylo potřeba žádného představování, párkrát jsme spolu hodnotili různé zkoušky. A ikdyž to je suchar, má čest, víru a charakter. A hlavně charisma... Myšlenka na tohle mě nijak nevzrušovala, ale uznat se to musí. Mé informace jsou takové, že s námi půjde ještě Kyouraku a tvoje zástupkyně. Ti tu ještě nejsou, takže hádám, že nejdeme pozdě, ohradila jsem se trochu, protože o mně asi neměl dobré mínění, vzhledem k uběhlému zážitku s alkoholem.
Poslouchej. Jestli je náš protivník vážně uprchlý zločinec, nesmíme nic podceňovat, obzvláště jeho. Přestože byl vězněn pár let v Mukenu, jeho síla je stále obrovská. Jinak by ho určitě neodsoudili na dvacet tisíc let. Je mistr všech čtyř umění, tedy ZanHaHoKi. Schopnost jeho zanpakutou je absolutní hypnóza, která působí na všechny smysly. Tak nějak jsem netušila, jestli o tom někdo vysoké důstojníky neinformoval. Jestli ale ne, tak jsem právě úspěšně dala najevo, že jsem ho dříve znala.

Benjiro Kuchiki – Kapitán 6. divize

Reiatsu Ayaky s Mitsuki nešlo přehlédnout, jak se blížily k bráně. „Zdravím, Watanabe-san, Miyako-san,“ kývl na obě shinigami Benjiro, když se ohlédl jejich směrem, stojící pár metrů před prostředkem brány.
Na Ayačinu otázku či spíše konstatování nepovažoval za nutné reagovat, a tak tak ani neučinil. Když se poté Ayaka rozmluvila o Aizenovi, Benjiro ji nijak nepřerušoval a mlčel, dokud nedomluvila.
„Jsem rád, že jsi se rozhodla brát alespoň tuto misi vážně, Watanabe-taichou,“ zavřel Benjiro krátce oči, načež je znovu otevřel a věnoval Ayace svůj chladný pohled, přímo do jejích očí, čímž jí dal docela dobře najevo, že u něho svým vystoupením na schůzi rozhodně nestoupla, a že to co mu právě sdělila on už dávno věděl. Nicméně užitečné informace to byly, a bylo dobře, že je znala i Ayaka.
Poté se Benjiro zadíval směrem kasáren 6. divize. Keiko si dávala na čas jako obvykle.

Takahashi Keiko

Prirútila sa na miesto stretnutia ako veľká voda, div že nezakopla o vlastné nohy. Bolo jej jasné, že zase mešká, nič nové na svete. Vlastne by to už ani nebola ona, keby niekde prišla na čas. V kútiku duše ale dúfala, že nejde úplne posledná, to by bolo zase rečí.
So širokým úsmevom, ktorým by uspela v akejkoľvek reklame na zubnú pastu, zastala po boku svojho kapitána. Tešila sa, že idú na misiu, hoci si bola vedomá, že pôsobí dosť nezodpovedne.
"Som tu!" celkom zbytočne oznámila svoj príchod a pohľad stočila k Ayake a Mitsuki, na ktoré sa priateľsky usmiala.
"Jééje, krásny deň, Watanabe-san, Miyako-san," pozdravila ich a mierne sa im uklonila.

Mitsuki Miyako

Sunula jsem se za svou kapitánkou jako ta nejposlušnější čubička. Když jsme dorazili na místo, už tu stál nějaký týpek, který svým chladným pohledem zbavoval života vše, na čem jeho oči spočinuly. Měl kapitánské haori a očividně znal mé jméno, protože první, co z jeho úst vyšlo, byl oslovující pozdrav směřovaný ke mně a mé kapitánce. Znuděně jsem mu opětovala pohled a jednoduše k jeho osobě pronesla krátké Yo. Asi bych ho měla znát.. ale upřímně, kdo si má všechny ty tváře, a jména k nim patřící, pamatovat..
Žvýkačka se rozkecala ohledně Aizena, přestože informace, které právě sdílela, by měly být veřejně známé, neodradilo jí to a raději vše znovu zopakovala a zdůraznila. Já jen tiše stála v závěsu a poslouchala. Když domluvila, došlo mi, že o tom uprchlém psychopatickém a nebezpečném magorovi ( Soudím dle výše rozsudku, který padl na jeho hlavu... přeci jen.. dvacet tisíc let není málo ) nevím skoro nic. Když jí Iceman věnoval další protivnou várku ledu, mířenou přímo do očí, měla jsem chuť mu jednu napálit. Narážel na taichou a její mírně zkalený stav. .... Tenhle frigidní panák zřejmě nikdy nezažil opravdovou zábavu, když se může pos-..dělat jen z toho, že si podobně postavená osoba trochu vyrazila z kopýtka a nakalená si to naštrádovala do zasedací místnosti.. Hlavně, že jsme zdraví, ne?
Po chvíli se přihnala další ženská do party. Opětovala jsem jí úsměv a krátce zamávala. Nemám sice tušení, kdo to je, ale tak co... poznám..
Znovu jsem se zamyslela nad Aizenem a, po chvíli marného tápání v paměti po cenných informacích, rezignovaně zatahala Žvýkačku za rukáv, aby mi věnovala pozornost. Snažila jsem se co nejtišeji, ale zároveň tak, aby mě má kapitánka slyšela, dát najevo svojí neinformovanost a nevinně se zeptala.. Aya-nyan-taichou.. Co jste myslela tou hypnózou..? Na tváři jsem vykouzlila andělský výraz a čekala na popravu...

Watanabe Ayaka

Jedním přísným pohledem jsem sjela Kuchikiho. Opravdu to ode mě tehdy bylo více než neprofesionální. I tak mi ale vadila jakákoli narážka. Řekla bych, že tohle budum ít na talíři ještě hodně dlouho.
Uslyšela jsem jeho zástupkyni, a tak jsem se lehce natočila. Také zdravím, kývla jsem na ni. Ona byla přesný Kuchikiho opak. Milá, otevřená a přátelská. Když si to tak uvědomuji, je docela smutný, že jsem mu občas podobná, kvůli své náladě.
Pak jsem věnovala pozornost Mitsuki. Přesně, jak jsem říkala. Působí na všech pět smyslů. Může to vypadat, jako bys byla na louce plné krásných květin a stromů, doopravdy ale jsi u močálu. Chápeš, co tím myslím?
Nakonec jsem se podívala směrem k bráně. Je čas jít, ne?

Benjiro Kuchiki – Kapitán 6. divize

Benjiro nad pozdravem Mitsuki trochu přimhouřil oči, ale nic neříkal.
Poté se konečně objevila Keiko, tvářící se stejně rozjařeně jako vždycky.
„V jiných divizích se na bonton možná zapomíná,“ pravil Benjiro, při čemž věnoval krátký pohled Mitsuki a poté i Ayace, „ale pro tebe je to Watanabe-taichou, Keiko,“ zadíval se poté na Keiko a káravě se na ní zamračil tak, že bylo jasné že to myslí vážně. Poté se prostě otočil na patě a jal se obrátit Ayačin návrh ve skutečnost tím, že si to zamířil k bráně vedoucí do Gensei.

>> >> Mise - Gensei

Takahashi Keiko

Keiko si pozorne vypočula, o čom sa rozprávali Ayaka a Mitsuki. Zdalo sa, že ich protivník nebude ľahký oriešok a na jednej strane sa toho trošku obávala, ale na druhej sa aj tešila. Nie je predsa neschopná a konečne si užije trošku vzrúša.
Keď ju jej kapitán sfúkol za jej príliš otvorené správanie a to, že na chvíľu pozabudla na tú úžasnú zdvorilosť, len nad tým prevrátila očami. Zdalo sa, že Ayaka s jej správaním nemá problém, takže to Keiko nebralo nijak tragicky.
Pod káravým pohľadom kapitána sa nezložila, namiesto toho nahodila výraz ako keby bola najnevinnejšie stvorenie v celom vesmíre a kapitánovi venovala žiarivý úsmev.
"Vy ste tu šéf, Kuchiki-taichou," prehovorila veselým hlasom, pričom zdôraznila "taichou", aby mal kapitán radosť a prechádzkovým krokom poslušne vykročila za ním.

Mitsuki Miyako

Uwaaah... ovládání všech pěti smyslů, huh..? To zní jako dost užitečná schopnost. A taky zatraceně silná, co se nepřítele týče. Pomalým krokem jsem se vydala k bráně a přemýšlela nad způsobem, jak vyzrát nad hypnózou. Hlavní bude s největší pravděpodobností zůstat v klidu, každý krok důrazně promyslet a nedělat nic ukvapeného. Při tom pomyšlení jsem se zarazila a na místě zastavila. Vše promyslet... nechovat se ukvapeně... Zvedla jsem obě ruce k vlasům, které mi splývaly v jediném culíky na pravé straně ramene, a deprimovaně zatahala, přičemž jsem nahodila výraz němého výkřiku. JSEM KOMPLETNĚ V HÁJI!

Spoiler:

Watanabe Ayaka

Ten prevít už mi leze krkem. Zlostí jsem div necenila zuby. Ať už jsem udělala cokoli, musel mě a vše okolo pořád napomínat nebo zesměšňovat. Nadechla jsem se a snažila se trochu uklidnit. Pravda je, že kapitán by se měl respektovat. Chápu, že ti to může vadit, takže toho Mitsuki určitě nechá... otočila jsem se na osobu, které tohle jméno patřilo. ...že? podívala jsem se na ní pohledem "souhlas, jinak na náš účet uslyšíme ještě hafo poznámek". Na to jsem se otočila zpět. Tahle holka má možná zvláštní přístup a chování, přesto ale respektuje své nadřízené. A to jak nepřímé, tak přímé.
Dala jsem se do pohybu. Na chvíli jsem se však zastavila u Keiko. Nelam si s tím hlavu. Rty se mi zvlnily v náznak úsměvu. Pochybuji, že jí nějak dělalo starosti to jak mě oslovila nebo to jak jí Kuchiki pokáral. I tak jsem ale měla potřebu k tomu něco říct, abych nevypadala jak netykavka.
Znovu jsem se rozešla a následovala Kuchikiho.

>>>I. Mise - Gensei

Maekawa Shichirou

<-- 1. mise - Gensei

Teprve, když jsme vykročili ze Senkaimon na téměř prázdném nádvoří uprostřed Seireitei jsem si uvědomil že to, co držím v náručí spí tvrdě jako kotě.
No konečně. Pomyslel jsem si spíš s úsměvem než otráveně a s kývnutím na Kuchikiho zmizel v Shunpo směrem ke kasárnám čtvrté divize.
Nevypadalo to, že by Mitsuki byla nějak vážně zraněna, rozhodně ne tolik jako její kapitánka, ale bude lepší když se tam na ni kouknou.

--> Kasárny 4. divize

Watanabe Ayaka

<<< Dangai - Mezisvět

Konečně jsme byli zpět v Soul Society. Opřená o Keiko jsem se snažila nezavírat oči a neusnout, měla by to se mnou potom těžší. Zvedla jsem hlavu a zlomila chvíli ticha. Takže co teď? vylezlo ze mě. V tu chvíli mě zabolela rána. Zbrkle jsem se za ni chytla a zhluboka se nadechla, načež jsem dostala stejný záchvat kašle, stejně jako předtím, když jsme ještě byli v Gensei.
Zatnula jsem zuby a snažila se nenadělat moc kraválu, aby se zbytečně nestarali. Panika těmhle situacím nikdy moc nepomáhala, ačkoliv bych rozhodně potřebovala, aby mi někdo pomohl do čtvrté divize.

Chvíli po tom, co Maekawa odešel, přiletěl Pekelný motýl.
Odneste zraněné do čtvrté divize a poté se vraťte do svých divizí. Uvědomte svou jednotku o situaci a vyčkejte na další výzvu, bude sraz kapitánů.

Kuchiki Benjiro

Když opustil Dangai i on a brána se za nimi zavřela, ocitla se pětice shinigami opět v Soul Society.
Benjiro pohlédl na Shichira, který na něho kývl a zmizel i s Miyako v náručí, a poté na Keiko, podpírající raněnou Ayaku.
„Keiko, doprovoď Watanabe-taichou do 4. Divize. Ručíš mi za její bezproblémové dopravení tam, jasné? Sezení divize se zúčastnit nemusíš, o to se postarám zatím co budeš pryč. Až budu mít tvé hlášení na stole, můžeš si vzít po zbytek dne volno,“ oznámil a vlastně i rozkázal své fukutaichou potom, co se objevil pekelný motýl.
Když domluvil, zadíval se krátce Ayace do očí, ale nic neřekl a ani z jeho pohledu se nedalo nic vyčíst. Žádné pokárání, lítost, soucit, zklamání, nic. Nakonec se k oběma shinigami otočil zády a za pomocí Shunpo zmizel i on.

>>> 6. Divize – Kancelář kapitána

Takahashi Keiko

Zastala, aby počkala, čo sa bude diať ďalej a ako správna zástupkyňa počkala, kým dostane rozkazy od kapitána.
"Paráda," pomyslela si, keď sa dozvedela, že sa nemusí účastniť porady. Hoci predstava, že musí písať hlásenie, nebola práve lákavá, ale ten voľný čas, čo ju potom čakal, to bola silná motivácia. Najmä pre niekoho ako bola Keiko.
"Spoľahnite sa, taichou," veselo žmurkla na kapitána, než svoju pozornosť presunula ku Ayake, s ktorou sa opatrne začala presúvať do 4. divízie. "Tak poďme teda ku vám. Dúfam, že sa z toho čoskoro dostanete."

Watanabe Ayaka

Pozorovala jsem motýla a když jsem uslyšela, jakou zprávu nám nese, trhla jsem sebou. Schůze kapitánů? Rozhodně jsem se chtěla účastnit. Po tom všem, co jsem velícímu kapitánovi doposud ukázala, jsem chtěla aspoň vykonat tu povinnost a přijít do první divize oznámit, co se v Gensei odehrálo.
Pustila jsem se Keiko a zůstala jsem stát bez pomoci. Kuchiki teď od tebe bude spíš potřebovat, abys udělala nějakou divizní práci. S tím jsem se otočila a za pomocí Shunpa zmizela a znovu se objevila za rohem. Rozhodně jsem nedokázala udržovat takovouhle rychlost ve svém stavu. Udělala jsem to jen proto, abych u Keiko nevzbuzovala podezření.
Opřela jsem se o zeď a oddechovala. Poté jsem pomalou chůzí směřovala k první divizi.

>>> Zasedací místnost pro kapitány