1. mise - Kontrola Rukongaie (Namikaze, Wakatsuki, Senri, Taniyama, Itou)

Taniyama Marika

Zatvářila jsem se trochu kysele, nad tím výrazem, co právě vykouzlil. Nic na práci? Masahiro, mám pocit, že si spíš jen tak neodpočineme, vylíčila jsem mu. Vykročili jsme.
Vzhledem k tomu, že některými částmi Rukongaie je nevhodné procházet ve větším počtu, jsem zvolila trochu jinou cestu. Třeba cestou potkáme Namikazeho-san. Koneckonců, tohle je hranice mezi východní a jižní Rukonaií.
Po chvilce jsem se zarazila. Něco ve vzduchu se mi nezdálo. Nevěděla jsem přesně co.
Masahiro, oslovila jsem svého fuku. Za chvilku vás opustím, musím si něco ověřit. Ty dovedeš třetí oddíl zpátky do Seireitei a tam... si třeba odpočiň. Na to jsem na něj mrkla, aby to neznělo vážně.
Jak jsem řekla, tak jsem taky udělala. Rozloučila jsem se s Masahirem a rozběhla se směrem, kde měl být Namikaze. Proč se vždychky musí semlít něco na místě, kde je jen jeden shinigami? Raději jsem skryla reatsu.
Cestou se ten pocit zintenzivňoval a já už rozeznala reiatsu nějakého hollow. V tom se v mém zorném poli mihla bílá skvrna. Zastavila jsem se a začala se rozhlížet. Namikazeho-san už jsem spatřila, ale bílou skvrnu jsem najednou nemohla najít. Levačkou jsem si přidržela pochvu a pravačku jsem položila na rukojeť katany.

Tsubaki Rin

Potichu a bez jediného slova jsem celou dobu následovala Reinu. Vypadalo to že se zafixovala na jednoho z kapitánů. Podle čísla které měl na zádech byl pravděpodobně z 9. divize i když jsem si nemohla být zcela jistá. Konec konců byl poměrně daleko. Celou dobu jsem se také soustředila téměř pouze na skrývání svého reiatsu. Nebyla jsem v tom totiž zvláště dobrá a důvod k tomu byl prostý. Nikdy jsem to nepotřebovala. Nebyla jsem zrovna plíživý typ člověka a ty teď by pro mě bylo nejlepší tam prostě jen tak nakráčet a začít akci či cokoli jiného. Bylo však jasné že je tahle mise pro Reinu důležitá a tak jsem se snažila ze všech sil jí nezkazit.

Itou Masahiro

Otočil jsem se s hrůzostrašným výrazem v obličeji na kapitánku. Ach jo. Práce ne, furt jenom samá práce. Tady se člověk nezastaví. Povzdychl jsem si a vykročil za kapitánkou. Dobře Taniyama-taichou. Odvětil jsem své kapitánce a dál ji následoval. Odpočívat, jak asi tak budu moct odpočívat?? Zase tam bude plno papírování. Tady se člověk opravdu nezastaví. Rozloučil jsem se s kapitánkou a vyběhl vstříc seireitei.

Wakatsuki Airi

Dobře, půjdu... ohlédla jsem se na Senri-taichou. Vypadala dost nevrle a i přes svoje charisma se zdála tak trochu senilní. Opatrnými kroky jsem kolem ní prošla a zastavila se v bezpečné vzdálenosti od ní. Kdyby se něco zvláštního přihodilo, dám vám vědět, informovala jsem jí a během toho vytvořila vodní bublinu z mého reiatsu, do které jsem ta malá stvoření uzavřela. Poté jsem se rozběhla a rázem změnila tempo v ještě rychlejší, díky Shunpo. Proskakovala jsem stromy a přemýšlela, jaká je pravděpodobnost, že to reiryoku mohlo patřit jemu. Tak pět... nebo deset procent... šeptla jsem. Chtěla jsem, aby to byla pravda a já tak dostala aspoň to malé vodítko, na které jsem pak navázat dalšími teoriemi, které mi ale budou k ničemu, pokud svou domněnku nepotvrdím.
Z myšlenkového pochodu mě ale něco vytrhlo. Ucítila jsem reiryoku, ale teď zcela úplně odlišné tomu, co jsem cítila při styku s motýli. Nehezký fakt, že nepatřil žádnému Shinigami, se bohužel nedal popřít. Ve své blízkosti jsem však hned ucítila další dvě reiatsu, dost známá. Taniyama-taichou a můj kapitán. Vzhledem k tomu, že jejich síla je vskutku velká, nebylo mě potřeba. Mohla jsem jít blíž a podívat se, co se děje, nicméně... Dostala jsem úkol, který má prioritu stejně vysokou jako cokoliv jiného. Budete to muset zvládnout beze mě, kapitáne... probleskla jsem se dál a pomalu se blížila k Seireitei. Hned jak jsem dorazila, běžela jsem ke kasárnám 12. divize.
>>>Kasárny 12. divize

Senri Akane

Po chvíli jsem se konečně dohnala k tomu abych se rozešla směrem k Soul Socielty. Vůbec jsem však nečekala, že v zhruba v půlce cesty ucítím to co jsem ucítila. Hollow? Tady? Moc se my to nezdálo. Pro hollow bylo extrémně vzácné aby se vkradl do Soul Socielty a vzhledem k současným podmínkám by si snad každý řekl že to asi má něco společného s tím co jsme tu vyšetřovaly. Vytvořila jsme dalšího ptáka, tentokrát však dosti obyčejného aby si jen tak někdo nevšiml že je speciální a poslala jsem jej směrem kterým jsem cítila reiryoku. Taktéž jsem vytvořila něco co připomínalo myš pro případ že by byli někde u země a sama jsem se vydala za zdrojem reiryoku. Třeba se i něco začne dít a já neumřu nudou...

Taniyama Marika


Rozhlížela jsem se, ale nikde nic. Zamračila jsem se. Chi, nic se neděje... tohle nemůže být normální hollow... ti neumí takhle dobře skrývat reiatsu. Je to Ajuukasu? Nebo... Vasutoroode? Tahle představa se mi nelíbila.
Před tím jsem ucítila trochu delší dobu trvající závan a po cestě sem jsem zahlédla bílou šmouhu. Byla to hollow maska?
Soustředila jsem se na duševní částice, což mi dalo trochu větší práci, vzhledem k mému vztahu ke Kidou. Pomalu se okolo mě začaly formovat duševní vlákna, když mi něco drklo do nohy.
Vyjevená z toho, že se něco dostalo tak blízko ke mě, jsem prudce shlédla dolů a... zděsila se ještě víc.

Spoiler:

M-myš?! Na poslední chvíli jsem zarazila "íík!", které se mi dralo z úst a pozorovala tvorečka, jako by byl ta největší hrozba, co tu na mě čekala. Taku yo, vážně bych se sebou měla něco udělat.

EDIT 6. 9. 2013:
Ať to bylo cokoliv, vypadalo to, že nebude útočit. Prostě jsem se rozešla k dalšímu kapitánovi. Ooi! Namikaze-san! Je čas se vrátit!
A vydali jsme se zpět.
>> Kancelář zástupce kapitánky 4. divize

Senri Akane

Mé výtvory nijak neodpovídaly a já sama jsem také nic nenašla. Můj výtvor ve tvaru myši my však přinesl v paměti poměrně zajímavý výraz kapitánky Mariky. Že bych právě našla slabinu kapitánky? Mírně jsem se usmála, ale to už jsem spatřila svého zachránce z tohoto pekla. Pekelný motýl my přistál na ukazováčku pravé ruky a zdělil my vše potřebné což zahrnovalo jedinou informaci: okamžitě z tohoto místa zmizet. Alespoň tak jsem to pobrala a bez dalšího přemýšlení jsem zrušila svůj shikai a plná radosti že tu už nemusím trčet jsem se vydala směrem k Sereitei.

>>> Zasedací síň pro kapitány