Základna Fullbringerů

Tainaka Erin

Pomalu se stmívalo a všude okolo bylo ticho. Nebylo divu, když jsme tu byli na kraji města, nikdy tu nebylo ani živáčka, až na nějaké kolemjdoucí. Seděla jsem na kraji střechy a pozorovala první hvězdu. Nohy jsem měla spuštěné dolu a střídavě s nimi pohupovala; dopředu a dozadu. Mraky se dneska pohybovaly dost rychle a na chvíli objekt mého zájmu zakryly. V tu chvíli jsem svůj zrak upřela někam do dálky, ani nevím, na co přesně jsem koukala. Tohle nic nedělání ve mě často vyvolávalo takový nepopsatelný pocit štěstí. Lehce jsem se usmála, krátce zavřela oči a nadechla se čerstvého vzduchu, během čehož už mi na rtech utkvěla první slova písničky, kterou jsem měla ráda už jako malá.

RON~DO bashi ochita... ochita... ochita... Můj tichý zpěv přerušil nějaký hluk. Trhla jsem sebou a snažila se zaznamenat, odkud zvuk přišel. Bylo mi jasné, že to nebude žádné nebezpečí. Pomalu jsem se zvedla s hned na to seskočila dolů. Přišla jsem ke vchodovým dveřím a ne zrovna nadšeně je otevřela. Takže? nakoukla jsem dovnitř a očekávala nějakou stručnou odpověď.

Midou

Další dlouhý a nudný den se blížil ke konci. Už to byla dlouhá doba co jsem ztratil zájem v něco smysluplného a dnešek byl pouze dalším dnem kdy jsem bezcílně chodil po městě jako bych hledat něco co bylo již dávno ztraceno. Večer se rychle blížil a já se vydal ke svému polo rozpadlému apartmánu. Po cestě jsem si již klasicky koupil zabalený ramen. Než jsem se však dostal domů, pokud se tomu místu tak dalo říkat, tak jsem zaslechl dívčí zpěv. Vzhledem k tomu že v této části města nikdy moc lidí nechodilo mě to překvapilo. Nakonec jsem se to rozhodl ignorovat a otevřel jsem dveře svého apartmánu při čemž se my podařilo shodit pár plechovek ze schodů. Sedl jsem si k rozpadlému stolu a začal jsem si ohřívat ramen pomocí svého fullbringu. Pak jsem však ucítil novou přítomnost ve dveřích. Byl jsem překvapen... ne vždy jsem měl ve dveřích mladou a roztomilou dívku. Takže jste v mém bytě slečno. Potřebujete něco?

Tainaka Erin

Upřímně jsem překvapila sama sebe. Zpívala jsem si na cizí střeše a potom vlítla do cizího domu jako by se nechumelilo s myšlenkou, že tu bydlím. Můj orientační nesmysl mě opět nezklamal.
Ten týpek se zdál celkem klidnej na to, že mu sem přiběhla neznámá holka. Nejspíš to bude tím, že ve mně žádné nebezpečí neviděl. Rozhodně.
Chvíli jsem nevěděla, co dělat nebo říct, ale nakonec jsem se sklonila v omluvu a spustila. Promiňte mi to. Jsem vážně nedbalá a nevšímavá. Trochu jsem se zasnila a úplně si spletla barák, takže jsem myslela, že tohle je místo, kde bydlím. Vážně se ještě jednou omlouvám za vyrušení. Mluvila jsem tak rychle, že jsem si ani nebyla jistá tím, co vlastně říkám.
Najednou jsem si ale něčeho všimla a trhla sebou. Jeho reiatsu...

Midou

Na někoho kdo rozrazil dveře a vyjel na mě takhle se dívka zdála být dost nervózní. Už jsem chtěl opět promluvit ale předstihla mě se svoji omluvou která se zdála jako dvakrát zrychlená nahrávka. Ten hlas jsem teď také poznal. Ten hlas který jsem ještě před pár minutami slyšel patřil definitivně jí. Něco však nebylo v pořádku. Ten pohled a jak tam takhle stála... nebylo nic normálního. Najednou jsem si všiml že obsah misky na stole předemnou začal mírně bublat kvůli vysoké teplotě. Mírně vražedných pohledem jsem se podíval na dívku která vše musela vidět a pomalu jsem vstal ze židle.

Midou

S její reakcí bylo vše jasné. Stejným tempem kterým ona šla dozadu jsem já postupoval směrem k ní. Ať už se mělo odehrát cokoliv, nesměl jsem ji nechat uniknout jinak by mohl vzniknout vážný problém. Původně jsem myslel na něco jiného, ale vesmír měl jako vždy své plány.
V momentu kdy zakopla jsem vyrazil kupředu, chytl ji za ruku a reflexi se postaraly o to že skončila v mém objetí. Bylo to poměrně zvláštní ale nemohl jsem její ruku pustit a druhou jsem jí přitáhl ještě víc k sobě aby neměla šanci úniku. A kdo přesně jsi ty toulavá kočko?

Tainaka Erin

Překvapením jsem zprvu ani nedutla. Atmosféra s každou vteřinou houstla a na jeho otázku nebylo možné odpovědět jinak, než vyslovením mého jména. Tainaka Erin... řekla jsem polohlasem, aniž bych se mu podívala do tváře. To jsem ale ani nemohla udělat, protože jsem k němu byla až nebezpečně blízko. ...Fullbringer... dokončila jsem a tím vše potvrdila. Jedinou další možností by bylo, že bych byla člověk, který je z neznámého důvodu informovaný o existenci lidí jako je on... a já.
Jsem si jistá tím, že kdyby chtěl, zabil by mě už předtím. Rychlým pohybem by se přede mně dostal a zručným obratem, který bych možná ani nestihla postřehnout, by mě zbavil života. I když to doteď neudělal, měla jsem obavy a strachem jsem se chvěla. Čelem jsem se opřela o jeho hruď a podívala se do země. Teď mě zabiješ, aby ses ujistil, že to nikde nepovím? Ruce jsem měla doposud volně spuštěné kolem těla, ale teď mě pohltilo tolik beznaděje, že jsem s nimi trhla a rázem byly natažené přibližně ve výši, kde spočívala má hlava. Křečovitě jsem chytla cípy jeho svršku a třásla se ještě víc, než před chvílí. Cítila jsem, jak mi úzkostí těkají oči z místa na místo a ze zoufalství přešla ze svírání pěstí na zarývání nehtů div ne do jeho kůže.
Nervózně jsem se kousla do rtu a krátce zavřela oči. Už jsem málem přijala to, že si teď se mnou může naložit, jak chce, ale nakonec jsem si uvědomila, že se ještě nechci vzdát. Začala jsem se vzpírat a cukala sebou. Nenechala jsem toho ani na chvíli, i kdyby to bylo marné.

Midou

Vše se až nepříjemně rychle změnilo. Také jsem byl dost pozitivní o tom že kdyby nás někdo zahlédl skrz otevřené dveře tak by kvůli tomu jak se Erin klepala zavolal policii kvůli pokusu o znásilnění. To že byla fullbringer jsem si také stihl domyslet již předtím ale teď to nepříjemně potvrdila. Kdyby to byla jen nějaká normální holka tak by stačilo zvýšit své reaitsu do takové míry že by jej nevydržela a omdlela by. S přidáním vůně alkoholu by ji pak nikdo nevěřil a vše by bylo v pořádku. Tohle ale nebyl onen příklad.
V momentu kdy začala svůj odpor jsem ji silně chytil za rameno a mnohem větší silou jsem ji dostal ke zdi. Pak už jen stačilo chytit její ruce které jsem ji začal držet nad hlavou. Teď to sice opravdu vypadalo jako pokud o znásilnění ale šlo o to že nemohla jen tak utéct a také jsme byli mimo pohledy těch co by mohli stát venku. Pomalu jsem se přiblížil kjejímu obličeji jako bych ji chtěl políbit ale na poslední chvíli jsem uhnul a dostal se k jejímu uchu.
Pokud udeláš co ti řeknu tak si tu část se zabíjením rozmyslím.

Tainaka Erin

Snažila jsem se ho nějak přemoct, ale v tomhle jsem prostě byla holka. Měl v rukách daleko větší sílu, než já a tak mu nedělalo jakýkoli problém mě pro změnu přirazit ke zdi.
Na pár sekund jsem zůstala poslušně stát a nehýbala se. V moment, kdy se ke mně neohroženě naklonil ještě blíže, mnou projela vlna a chladu. Znovu jsem sebou začala šít a snažila se od něj vymanit. Cenila jsem zuby jako naštvané mládě šelmy, které je schopné jen vyhrožovat a jinak je bezmocné. Mé vrtění mi zase vydrželo jen na okamžik a já opět sklonila hlavu. Co přesně bych měla udělat?

Midou

Vše šlo jak jsem potřeboval ale brzy jsem si uvědomil že mám vlastně jednu jedinou otázku. Pracuješ pro někoho?
Ani jsem nepočkal na odpověď a už jsem ji nechal jít. Otráveně jsem si sedl ke stolu a začal jsem konzumovat svůj ramen a jedním okem jsem pozoroval co dělá Erin.

Tainaka Erin

Z ničeho nic mě pustil. Rázem jsem si připadala klidnější a nějak zvlášť už jsem netoužila po úniku, když jsem viděla, že... ...To byla hra, blbče?! vyjekla jsem a naštvaně ho propalovala pohledem. Vylítla jsem jako čertík z krabičky a běsnila.

Spoiler:

Na druhou stranu mě ale překvapil svým dotazem. Pracovat? Jak? podívala jsem se na něj tázavým pohledem.

Midou

pořád můžeš skončit jako moje večeře v momentu key jsi se pokusila utéct takže bych doporučoval uklidnit se. Alespoň to nevypadá že tu stupiditu hraješ...
Tím jsem vyloučil že byla nějaký lovec fullbringů nebo něco takového. Také jsem musel uznat že takhle z blízka byla velice roztomilá. Pořád tu však nebyla vítaná. Jdi domů... dívky by neměly zůstávat pozdě v noci na nebezpečných uličkách města.

Tainaka Erin

Založila jsem si ruce na prsa a snažila se jsem se dívat vážně. Nechci říct, že přímo ucouvl, ale nevysvětlil mi, co měl na mysli tím "Pracuješ pro někoho?".
Nepůjdu, dokud mi to jasně nevysvětlíš. Cos myslel přesně tím "pracovat"? Na chvíli jsem se odmlčela, ale nakonec jsem ještě něco dodala: Krom toho jsem Fullbringer, mě jen tak něco neohrozí. Nepodceňuj mě jenom proto, že jsem holka.

Midou

Pokojně jsem pojídal svůj ramen a když byla polovina pryč tak jsem se zastavil a podíval jsem se na Erin. Fullbring je něco za co stojí lovit člověka jako zvěř... přesně to jsem myslel prací. A pokud někoho takového venku potkáš tak ti fullbring moc nepomůže s tím jak ses bránila mě. A fakt že jsi roztomilá nevinně vypadající dívka tomu moc nepomáhá takže by jsi měla vypadnout. V momentu co jsem to dořekl vypadly dveře z pantů a roztřískly se o zem. Teď tohle místo vypadalo ještě lépe.

Tainaka Erin

Pootočila jsem se a podívala se jinam. Lidé jsou občas tak ubozí, že ti závidí dokonce štěstí, nemluvě o takovýchhle věcech. Jakmile by přišli na něco takového jako je Fullbring, snažili by se jej za každou cenu dostat. Kdo ví, třeba by nás i zkoumali, zvlnila jsem rty v úšklebek, ačkoliv to bylo spíš k pláči. Jen vzpomínka, že mě dokonce i vlastní rodiče považovali za monstrum, byla stejně hrozná jako pomyšlení na to, že bychom trčeli někde v laboratoři jako pokusný objekty.
Udělala jsem jeden krok ke dveřím a otočila se na blonďáka. Zatím sbohem, Ohnivý Fullbringere. Možná se ještě někdy uvidíme, rozešla jsem se a šla pryč, ani nevědíce, jak se jmenuje. Já znala jeho sílu a on mé jméno. Bylo to něco jako výměna.
Za okamžik jsem se zastavila a zjistila důvod mého zabloudění. Ty dvě pitomý bytovky stáli tak pitomě naproti sobě a byl tak pitomě stejný. "Možná uvidíme"? Zcela určitě, rozběhla jsem se, abych byla co nejdřív doma.

Náhle se v domě zvedl průvan a Midou mohl ucítit malou změnu reiatsu v jeho okolí. Žádné zvuky sice neslyšel, ale atmosféra se stávala podezřelejší a podezřelejší.
V levém rohu místnosti se ozvalo dupnutí a v následujícím momentu se odkudsi zpoza dveří vynořil malý chlapeček. Trochu vylekaně se zastavil, když Midoua spatřil a mírně couvl zpátky. Z očí mu tekly slzičky. "Jé, promiňte, myslel jsem, že tu nikdo nebydlí," prohlásil během popotahování. "N-nevíte, kde je moje maminka?"

Midou

Podíval jsem se na Erin která s tím co říkala připomínala nějakého filozofa. S jejím odchodem jsem jen mávnul rukou a chtěl jsem se vrátit ke svému jídlu. Svět je příliš velký abychom v něm všichni dokázali žít v míru. Od toho tu jsou tací jako já. řekl jsem již do prázdnoty místnosti.
Mé jídlo však vyrušilo opět něco nového. Pomalu jsem vstal a sevřel jsem pěst, s čímž se místnost mírně oteplila a veškerá tekutina v mém ramenu se postupně vypařila. Otočil jsem se směrem ke dveřím a zahlédl jsem malou bytost. Tohle místo vypadá jako ruina takže je to pochopitelné... s touhle odpovědí jsem čekal že odejde. Vyšlo z něj však ještě něco jiného, něco co se my vůbec nelíbilo. Odejdi chlapče... tohle není místo pro děcka jako jsi ty! Pokud někoho hledáš tak se optej lidí v domech okolo. Nejlépe ten naproti... tím jsem jej nasměroval na dům Erin a doufal jsem že konečně odejde.

Tainaka Erin

Zaklapla jsem za sebou dveře a pomalu se po nich sesunula dolů. S povzdechnutím jsem na pár sekund zavřela oči a nechala volně proudit své myšlenky. Ohnivák mě sám o sobě moc nepřekvapil, až na některé drobnosti, více mě děsila jeho schopnost. Na oheň jsem nikdy neměla hezké vzpomínky.
Z ničeho nic jsem ucítila neznámé reiatsu v okolí bytu, odkud jsem před chvílí odešla. Zpozorněla jsem a po čtyřech jsem dolezla pod okno. Klekla jsem si, díky čemuž jsem viděla do protějšího okna. Nejspíš jsem vypadala jako stalker, ale s mou výškou mi z okna čouhala sotva půlka hlavy. Opravdu jsem ale přesně nedokázala říct, co se tam děje. Tiše jsem je sledovala a byla připravená kdykoli zajít na menší průzkum.

Rozbrečel se na celé kolo. "Ale já se bojííím! Viděl jsem hrozně velkou příšeru!! A ta mi odběhla i s maminkou!!" Přiběhl k Midouovi a zatahal ho za svršek. "Prosím, pomozte mi!!"

Midou

Tak nějak tohle děcko dělalo přesně opak toho co jsem chtěl aby dělal. Zmlkni! Pokud tu budeš takhle řvát tak sem ještě doběhne policie! začal jsem se nervózně dívat ven z bytu a snažil jsem se přemýšlet. Příšera... bylo to reiatsu před chvílí jednoho z těch duchů?
Vzpomněl jsem když jsem takovouhle věc uviděl ve městě poprvé. Upřímně nebyl moc silný a mé plameny ho dokázali spálit i když jej obyčejní lidé zjevně neviděli. Možný to bylo proto že mé plameny nebyli zrovna dvakrát normální nebo to také mohlo být z nějakého uplně jiného důvodu. Raději se modli ať to stojí za to spratku... s tím jsem vyšel z bytu a začal jsem se koncentrovat na nalezení nějaké stopy reiatsu. Začněme náš noční lov...

Tainaka Erin

Chytla jsem se rukama parapetu a přitahovala se směrem nahoru, výš a výš. Už jen z prvního setkání s tímhle fullbrigerem bych nikdy nečekala, že z jeho baráku vyjde s nějakým dítětem, div ho nedržel za ručičku. Z jeh pohledu jsem ale poznala, že z toho není zrovna nadšený.
Překvapením jsem neustále mrkala a na tváři jsem měla vážně přiblblej výraz. Když se ale blonďák zastavil a tak nějak se začal rozhlížet, připadalo mi, jako by nad něčím dost vážně dumal. Zaměřila jsem ho svým zrakem ještě více, než předtím a nebezpečně přivřela oči.
Ještě chvíli budu jen pozorovatel...

Ve chvíli, kdy začal Midou až moc přemýšlet, se chlapec vzdálil a Midoua obklíčila skupinka mužů. Na první pohled nevypadali nijak nebezpečně, Schwarzeneggrové z nich jistě nebudou. Ale fakt, jakoby vypadli z oka kdejakému členovi z řad FBI, se nedal popřít. Jinde by to jistě vypadalo absolutně "nenápadně", ale v odlehlém okrsku, jako je tento, bylo tak málo lidí, že by bylo těžké, přitáhnout si pozornost.
Osoby s chladnými výrazy Midoua jen sjížděli pohledem a pečlivě si ho přeměřovali. Tři z nich se ale pustili do akce a zaútočili na něj zezadu.

Midou

Nikdy jsem ve stopování nebyl dobrý a tak jsem se až moc zamyslel. Najednou okolo mě stála poměrně slušná řádka ne zrovna přátelsky vyhlížejících chlapíků. Ne... tohle bude možná ještě lepší! V hlavě my projela myšlenka že tihle můžou být silnější než nějaký otravný duch a zaujmul jsem bojovou pozici s úsměvem na tváři.

Spoiler:

Tihle budou dobře hořet! V jedné ruce se my objevila malá ohnivá kulička o velikosti skleněnky a s jedním odrazem posíleným o duši v podlaze jsem proletěl mezi těmi do byli přede mnou a jednomu jsem vpálil kouli přímo do zad a odhodil jsem ho na ty co se mě snažili dostat zezadu.

Tainaka Erin

V moment, kdy se tam zjevilo tolik neznámých osob, jsem se skrčila, protože jeden z nich koukal kolem. Jistě by téhle situaci moc nepřidalo, kdyby uviděl i mě. Zvláště když jsem měla v plánu vyrazit ven, kdyby začalo jít do tuhého. Ještě jsem ale uslyšela - dokonce i skrze sklo - něco, co mi bylo proti srsti. Znovu se mi vybavila ta vzpomínka...
Rychlým pohybem jsem se otočila zády ke zdi a opřela se o ní. Schoulila jsem se do klubíčka a chytla se za hlavu. V mé hlavě se mezi sebou přely myšlenky "chci jít ven a pomoct, abych měla možnost dozvědět se pravdu" a "zůstanu, proč bych pomáhala někomu jako je on?".
Já... zvedla jsem se a stiskla ruku v pěst. Upustila jsem trochu reiatsu, abych o sobě dala vědět. Rozběhla jsem se ke střešnímu oknu a otevřela ho. ...ti nechci pomoct, protože bych ti chtěla vyjít vstříc... Vyskočila jsem a obratnými pohyby se dostala ven, na střechu. ...udělám to už jen proto, že jsme oba fullbringeři... Jedním pohledem jsem přeměřila cíl, a to ony nezvané hosty. ...a proto, že se chci dozvědět, jestli je tamto tvoje práce...
Junjou Tenshi! vykřikla jsem a proměnila se do jiné podoby.

Junjou Tenshi:

Roztáhla jsem křídla, připadala jsem si tak daleko mocnější, a zadívala se na blonďáka. Očividně s nimi neměl problém.