(ikdyž vypadá, že je při těle, je ve skutečnosti velmi svalnatý. Většinou nosí shihakusho s rukávy po lokty aby mu nezavazely v boji.)
Povaha: většinou veselý, lehce škodolibý, někdy neví co si počít, má záchvaty při kterých někoho hledá. Snaží se nadlehčovat nepříjemné situace, i když ne vždy s úspěchem.
Má rád/nemá rád: miluje trénink, občasné večírky a vodní dýmku. Nenávidí blbce, kteří se povyšují. Dále taky : papriku, okurek a zeleninu obecně. Neví proč ale některé lidi prostě nemůže vystát.
Koníčky:Rád něco hledá, bohužel sám neví, co to je. Dále má oblibu ve cvičení, pokud nemá zrovna své „líné období“, v tom případě se rád povaluje a sleduje okolí.
Hlas:
Theme:
Song(battle):
Sad:
Když se objeví na poslední chvíli, aby zachránil den :
Tohle si pust´te až umře :
Příběh
I. Skutečný svět (nepamatuje si) Garo žil se svou rodinou normální život, až do doby kdy v jeho 19. letech přišli jeho rodiče v dopravní nehodě o život. Jediné, co mu policisté řekli bylo to, že jeho rodiče museli spáchat sebevraždu. Na místě nehody nebyla žádná brzdná dráha a kromě jedné zvláštní promáčkliny nebylo na místě nehody nic zvláštního. A tak se Garo musel starat o svou mladší sestru. Né, že by mu to nějak vadilo. On totiž svou sestru nade vše miloval a byla to jediné, co mu na světě zbylo. A tak žil v poklidu do svých 23. let kdy jej s jeho sestrou napadlo něco, z čeho viděl jen obrysy. Ale i tak viděl, že je to obrovské a řvalo to nesnesitelným hlasem. Dal se se svou sestrou na útěk. Nevěděl, jak dlouho utíkal než uslyšel hlas “Skryjte se, já se ho zbavím!“ nikoho nikde neviděl a i s uslyšením hlasu měl problémy, ale udělal jak mu hlas nakázal. Skryl se se sestrou do slepé uličky tak, aby ji ochránil. Padl na něj stín. “Vypadněte! Ono je jich tu víc!“ zazněl znovu hlas, ale nebylo kam utéct. Pak už jen ucítil, jak se mu něco zarývá do boku.“Onii-san!“ vyjekla jeho sestra, která to viděla. Garo věděl, že umře a tak doufal, že neznámý ochrání aspoň jeho sestru. I když se mu rozmazával pohled začal vidět svého nepřítele čím dál jasněji. Viděl jeho obludnou tvář, která vypadala jako maska.“ Hlavní jídlo a pak zákusek“ řeklo to a olízlo se. Hned poté se maska rozpůlila ve dví a ozval se známý hlas“Myslím, že dneska ne!“ Už ho viděl, neznámý přišel k němu a povzdech si“ Promiň, ale s tímhle už nic neudělám. Mohu ti jen zaručit snadný odchod.“ Už skoro nic neviděl a věděl, že za chvíli bude konec“P-po-sta-rej se o A-ya-ne, pro-sím“ stálo ho to poslední zbytky sil. Poté se probudil nad svým tělem a díval se na něj. Vše viděl. Svoje tělo, mladíka v černém a mladší sestru, která zkolabovala.“ Takže to vypadá, že tvá touha ochránit tvou sestru je moc velká.“ Řekl a díval se na mne“ Pro informaci, je teď z tebe jenom duše“ řekl, když viděl, že mi nabíhá záchvat paniky.“ Teď tě pošlu dál a neboj, o ni se postarám. Nebude si nic pamatovat, ale nikdy ji další Hollow nenapadne… Teď odpočívej v pokoji.“ Řekl a přiložil mu jílec své katany na čelo. Dál už nic neviděl.
II. Neznámo kde a bez paměti Probudil jsem se. V hlavě vymazáno. Jediný na co jsem si z minulosti vzpomněl bylo moje jméno. A kde to jsem? Vypadalo to jako mýtina a kolem ní byl les.“ Jsou i horší místa, kde se člověk se ztrátou paměti může probudit.“ Zašeptal jsem potichu. Tak a teď kudy jít? Hledá mne někdo nebo jsem tu na vlastní pěst? Nikde nikdo...“Tak zkusím jít třeba….tamtudy“ řekl jsem a ukázal zcela náhodný směr. A tím jsem se taky vydal. Mohl jsem jít tak patnáct minut, když jsem mezi stromy zahlédl postavu.“ Dobrý den, nevíte, jak se dostanu do města? Tak trochu jsem se ztratil.“ Zeptal jsem se postavy, když jsem byl zhruba pět metrů daleko. Neznámý se vztyčil do výšky skoro čtyř metrů a když se otáčel, tak na mne promluvil:“A heleďme se, svačinka za mnou přišla sama!“. Po této větě sem začal být napjatý. Ani nevím proč, ale mé tělo ztuhlo a připravilo se na to co přišlo. I přes to mne to, co jsem uviděl vyděsilo. Monstrum vypadající jako gorila s obrovskou bílou maskou místo hlavy. Otočil jsem se a dal se na útěk, protože jsem si byl jistý, že nechci být jeho „svačinkou“ ani jiným chodem v jeho jídelníčku. Nevím, jak dlouho jsem utíkal, ale doběhl jsem nazpátek na mýtinu, ze které jsem vyběhl. Moc jsem nad tím nerozmýšlel a automaticky jsem zamířil na druhou stranu mýtiny.“ Na svačinku seš docela rychlej!“ slyšel jsem volat na mne tu věc. Najednou jsem před sebou uviděl postavu v černém.“ Ne, ne další“ pomyslel jsem si a pomalu se připravoval na konec, který každou chvíli přijde.“Schovej se, já se o něj postarám.“ “Mno vypadá to, že je to pomoc… radši udělám co mi říká“ řekl jsem si a schoval se za nejbližší strom. Po chvíli jsem se opovážil podívat se, co se děje na louce. Neznámý bojoval s tou obludou, ale i já jsem poznal, že obluda má v boji navrch. Po chvíli boje obluda vážně muže- zachránce zranila, ten upustil meč a střetl svůj konec v ústech obludy.“Tenhle byl docela slabej… ale teď musím svačinku přejmenovat na zákusek.“ Řekla obluda a otočila se na mne. Už mi bylo jasné, že ji neuteču, a tak mě napadla šílená myšlenka a já se rozeběhl k meči, který ležel na zemi. Obluda ustoupila, protože ji asi čelní útok od bezbranného zaskočil (sebe jsem tím zaskočil taky). Rychle jsem sebral meč a rychle zaútočil na nohu kousek přede mnou. Cítil jsem, že jsem ho zranil, ale hned poté mi došlo štěstí, když mi meč na konci křivky vyletěl z ruky a zabořil se do země pěkný kus za mnou.“Shinigami mě ani netrefil a tenhle blbeček mi málem usekne nohu. No počkej, to si odskáčeš!“ Okamžitě jsem se rozeběhl k meči a vytáhl jsem ho ze země. Bohužel jsem se nestačil otočit, protože mě něco praštilo obrovskou silou do zad a já jenom cítil, jak se mi nohy odlepily od země.
III. Pád Letím vzduchem, cítím jak se kolem mne míhá vzduch a řvu z plných plic. " Jakou sílu ta obluda má? " prolítne mi hlavou, protože jsem už dávno měl tvrdě narazit na zem, ale letím pořád dál i s mečem toho chlápka v černým. "Co sem si myslel? Bojovat s obludou, která už přede mnou někoho zabila?" Otočil jsem se ve vzduchu ať aspoň vidím, kdy si zlomím vaz o strom... ono je lepší vědět, že umřu sekundu před tím než se to stane, než vůbec. Najednou se začínám propadat do prázdna. Spadl jsem do měkkého. Tedy přesněji řečeno do něčí náruče. "Všichni jsou normální, jenom ty si letadlo? Slyšel jsem hlas."Nebo jsi na mě chtěl spáchat atentát?" Začal jsem se zmítat abych viděl a mohl ukázat na místo ze kterého jsem přiletěl a křičel jsem: "Co? Kdo? Kde? NE! Bacha, něco za mnou...monstrum... zabilo ho to!" Soustředil jsem se na to místo a na chvíli bylo ticho. Poté se ozvalo: "Neboj, už je to v pořádku. Jsi v bezpečí." Napjatě jsem čekal, jestli uslyším lámání větví a stromů. Nic jsem neslyšel, něco tak velkého ale muselo dělat randál jak buldozer. Vypadá to, že můj zachránce měl pravdu. Pomalu jsem si začal prohlížet mého zachránce."Malá holka?! " ujelo mi. Proti gustu žádný dišputát. Pořád žiju, i kdyby mě zachránil červotoč, děkoval bych mu."Díky," pronesl jsem hlasitěji"a cože to bylo? ". "Omlouvám se ti. Snad příště stihnu sehnat nějakou sexy kóču během toho, co budeš padat k zemi, " odpověděla otráveně a postavila se.“Sakra, ona to slyšela“ pomyslel jsem si "A nemáš zač. Tamto byl hollow. Padlá duše. Žere plusový, takže musejí být rychle očištěni. Teď to někdo zvládnul," vysvětlila mi. "Aha, promiň, já jenom, že ten před tebou, co se mi snažil pomoct vypadal víc bojeschopně a tohle je jediný co z něho zbylo. " ukázal jsem na katanu. Pořád jsem se snažil zklidnil můj dech. Znenadání mi zakručelo v žaludku a já to okomentoval slovy:"Mám hlad, není se tomu co divit, když jsem před tím Hola...Hole..Hollow utíkal hodně dlouho. Podívala se na mě s hrozivým úsměvem"Víš, shinigami se posuzujou podle schopností, ne podle vzhledu." Pak se na mne upřeně podívala "Hlad?" Položila mi ruku na čelo a zavřela oči. "No jó, ty máš vážně reiatsu." "Re- cotožeto? " jak kdyby nestačilo, že na mě naložila už tak tunu nových informací, ona musí ještě přikládat víc. Dozvěděl jsem se toho ještě hodně, i to, že má zachránkyně je ze třetí. Nepřehlédnutelné bylo to, že mi to s katanou jde stejně jako ožralovi uprostřed oslavy narozenin. Poté mne odvedla na akademii a rozloučila se se mnou.
IV. Akademie Byl jsem přijat na akademii a začal jsem se učit o tomhle světě zvaným Soul Society. Nedostal jsem se to tzv. třídy do premianty, ale pisně jsem se učil. Zjistil jsem, že jsem dávno mrtvý a učil jsem se víc. O Shinigami, Hollowech , Zanpakutou a technikách boje. Bohužel moje “technika“ s Zanpakutou zůstala nezměněná… snad jen v tom, že mi již meč tak často nevylítával z rukou, ale o to častěji vypadával. Poté, co jsem v 3. ročníku získal svůj shikai, který podporoval můj“svérázný“ bojový styl,jsem se ale zlepšil a v posledním ročníku jsem se dostal do premiantské třídy, čemuž jsme se všichni divili.
V. Dvojitá zanpakutou Bylo to ve 3. ročníku. Zrovna jsme oslavovali konec semestru a tak se hodně pilo. Cítil jsem, že už mám lejce přebráno a tak jsem se vydal na procházku. Tedy pokud se tomu tak dalo říkat. Došel jsem ke stromu, kde jsem se uvelebil a usnul. Probudil jsem až příliš střízliví uprostřed pouště a přede mnou se rýsovali dvě pyramidy. „Kde to do háje?!“ vylezlo ze mne a pomyslel jsem si“ V Soul Society poušť není, to mne mí spolužáci dostali na Genesi jenom aby udělali takovej vtípek?“ “Ve vnitřním světě, to seš tak padlej na hlavu, že nepoznáš svůj svět?“ ozval se mi za zády naštvaný hlas. Otočil jsem se. Stáli tam tři postavy.“Nemyslíš si, že by byl každý zmaten, objevil-li by se znenadání uprostřed pouště?“ Ozvala se postava napravo, klik oděný v bílém. “ To ještě neznamená, že tahle ožralá troska, co s náma ani neumí zacházet si může dělat co chce!“ Obořil se na něj Zhruba stejně vysoký klid vlevo oděný v černém. “Děcko mi nemá co říkat , že jsem ožralá troska. Dvakrát do semestru se pořádně napít, abych oslavil další postup se sluší!“ “Nemohli bychom to nechat být, prosím?“ ozval se kluk v bílé a pokračoval:“ Přeci jen jsou to více než tři roky, co jsme se snažili našemu majiteli dovolat. Skoušeli jsme to i při jeho prvním souboji s Hollowem.“ “Jo, Ale tenhle magor musí být hluchej jak poleno. Když aspoň má nějakou sílu. Ten před ním nám nedokázal dát ani naše osobnosti!“ ten kluk v černým mě začínal slušně štvát.“ Áha“ protáhl jsem naschvál.“ Takže vy tři mi chcete říct, že jste mí zanpakutou?“ „Držte mne nebo mu něco zlomím“ začal šílet černý.“Za prvý jsme tu jenom dva, to co je za námi je tu už od doby co jsme sem přišli. Říkej si tomu zahradní výzdoba na poušti, nebo neznámý mindrák, mě je to jedno, ale s náma to má společnýho asi tolik jako počasí!““A-asi bychom se měli představit, já jsem Shiromaru.“ Ozval se ten v bílém.“ Pro mé vyvolání řekni ‘Ochraň mé přátele‘“. Uchechtl jsem se. Zajímavé pojmenování. Tenhle se mi líbí, vypadá to, že proti mně nic nemá, oproti tomu nechápu, co proti mně má ten v černým. Otočil jsem se na něj a uviděl, jak se na mě mračí.“ Jestli si myslíš, že se ti jen tak vzdám a řeknu ti jak mne povolat, tak se šeredně pleteš. Budeš to ze mne muset vymlátit.“ Ještě že neřekl, že budem bojovat s meči. Pěstní souboje, to je moje( jak se o tom dokázalo přesvědčit spousta mých přátel v hospodě). * CENZŮRA* O pár chvil ležel kluk v černém napůl zahrabaný v poušti.“Tfuj,“ vyplivl písek“ tak jo , de vidět, že násilí na dětech ti nevadí.““ Dětech? Sami jste řekli, že jste Zanpakutou!“ Bránil jsem se.“ To je jedno, vyhrál si takže tady je tvá odměna: Znič mé nepřátele zní heslo a mé jméno je Kuromaru!“ S tím se přede mnou celý svět rozplynul a já se probudil znovu pod stromem.
VI. Současnost Dokončil jsem školu a chystám se nastoupit do 5. divize kam mne doporučily. Slyšel jsem, že Kapitánka této divize zažila v tomto světě docela dost, zato já se o tomto světě učil jsem z učebnic, proto doufám, že mezi námi nebudou žádné rozepře.
Shikai: Název: Shiromaru a Kuromaru Techniky Zanpakutou v Shikai formě: 改善の力 (Kaizen no chikara) – zvýši sílu pěstního útoku zhruba na 4 násobek, obrana na úrovni zanpakutou
改善の防衛(Kaizen no Bōei) – zvýsí obranu rukavice zhruba 4x oproti normálu, útok normální.
Jak to vlastně funguje: (jelikož má spousta lidí co dělat pochopit mé myšlenkové pochody) Normální forma jsou dva zanpakutou. Po vyřčení CELÉ formule na vyvolání se zanpakutou změní na rukavice- to je tzv.“Malá“ forma(viz obr) ( na každé ruce jedna, v pravé ruce kuromaru- 2x sílá a na levé shiromaru- 2x obrana). Po vyřčení části vyvolání s jménem jen jednoho meče( př: Teki wo hakai shiro, Kuromaru.), se poté oba meče spojí do tzv.“velké“ formy, která dává o to lepší vylepšení, ale je to jen jedna rukavice. Samozřejmě, pokud je celá rukavice na pravé ruce je to útok, pokud na levé, obrana. Dále u levé(obranné) rukavice(Shiromaru) je rukavice napevno zavřená v pěst, kdežto u pravé má i “pařáty“. (to, že na obrázku je levá ruka s pařáty prosím ignorujte… neumím s ničím lepším jak malování)
