Las Noches

Aizen Sousuke

Jako vždy, Gin byl asi jedinou osobou, která mě dokázala rozesmát prostě jenom tím že mě urážela. Tyhle naše pře nepře byly jednou z věcí, které mi chyběly. Možná proto jsem jej chtěl zpět?
"Díky tvému včasnému zásahu si tím sám nejsem jistý, ačkoli nějaký důvod pro to přivést si hada zpět domů jsem mít musel." mluvil jsem stejně tak k němu jako k sobě.
Koneckonců nebylo mým zvykem vzdát se něčeho, co jsem pokládal za své.

Ichimaru Gin

Páni, to jsem vám tak chyběl? To abych se vám neodplazil... prohlásil jsem trochu tajemně a nasadil ten nečitelný úsměv.
Měl jsem zatraceně hodně otázek. Jak se má Rangiku? Kde mám Shinsou? Proč nejste mrtvej? To sváma ta neschopná Seireitei fakt nic neudělala?
Jenže tím, že bych je položil přímo, bych Aizenovi dal jen pocit plné moci nad mojí osobou.
Takže si budeme zase hrát? napadlo mě. Jak chcete...

Aizen Sousuke

"Ikdyby, tak kam bys šel?" tón mého hlasu se změnil stejně rychle jako atmosféra mezi námi. Už mě tahle hra unavovala. S tím Ginem, který teď seděl přede mnou mi najednou přišla nudná a bezvýznamná. Možná proto, že jsem v sobě stále cítil slabé bodnutí zášti k muži, který málem uspěl tam, kde všichni ostatní selhali. Muži, u kterého jsem udělal stejnou chybu jako Hirako-taichou u mě. Dával jsem si natolik pozor, že jsem si dovolil přehlédnout to, co jsem měl přímo před sebou.
Nehledě na to, že jsem si velice dobře uvědomoval, že můj stav se nejčastěji projevoval hlavně v jeho blízkosti. Ať už ve dvanácté divizi kdy jsme ho objevili nebo tady v Hueco Mundo.  Co jsi to se mnou udělal, Gin?
"Zpátky do Soul Society, kde na tebe pohlížejí stejně jako na mě? Na zrádce?" naklonil jsem hlavu. "Nebo si snad myslíš že tam na tebe čeká? Musím ti pogratulovat, mimochodem. Tvé Hakufuku mě skutečně na okamžik dokázalo oklamat." podíval jsem se mu zpříma do tváře. "Bohužel, i kdyby ses nasnáze dostal z Hueco Mundo, Matsumoto Rangiku tam nebude aby tě vzala zpět."

Ichimaru Gin

Jen jsem seděl a poslouchal. Během jeho řeči jsem ani jednou nezměnil výraz.
Upřímně, bylo mi ukradené, jak na mě pohlížela Soul Society. O tu mi nikdy nešlo. Stát se shinigami, být sanseki, zástupce, kapitán a nakonec Aizenova pravá ruka... tohle všechno pro mě mělo cenu jen v jednom. Chtěl jsem ochránit jedinou osobu.
A o té se nakonec zmínil.
Dalo mi práci netvářit se překvapeně. Pokud by jeho slova znamenala, že mě už nechce vidět, vlastně bych se jí nedivil. Jenže co když měl na mysli něco jiného? Je snad...?

Aizen Sousuke

Konečně se přes jeho tvář mihlo něco jiného než jen výraz netečnosti. Tušil jsem, že jméno jeho přítelkyně z dětství vyvolá reakci, ať už jakoukoli.
Nebylo složité ani odhadnout, co jej v zápětí napadlo. Že jsem jí ublížil. Přemýšlel jsem, jestli předstírat že ano a sledovat co se bude dít dál.
Nasadil jsem přemýšlivý výraz někoho, kdo se snaží vzpomenout si na detaily nějaké dávné vzpomínky a zadíval se ven. "Tvá smrt ji hodně ranila. Natolik, že naprosto ignorovala mou přítomnost a nebezpečí, kterému se vystavovala když nad tebou klečela a plakala jako dítě. Bylo pozoruhodné ji sledovat. Zdá se že pouto mezi vámi bylo vskutku silné." povzdechl jsem si. "Přesto se však dalo tak snadno přetrhnout."

Ichimaru Gin

Znovu jsem ho ledově propaloval.

Spoiler:

Projel mnou závan hněvu. Přesně jako tenkrát, když jsem Aizena poprvé spatřil ve škvírce mezi listy. Vší silou jsem se držel, abych neudělal hloupost. Uklidňoval jsem se jedinou myšlenkou. Klid. Tohle je poslední šance, jak ho zabít. Nepromarním ji nepromyšlenými pokusy.
Nadechl jsem se a pokusil se o klidnější tón. O co... vám jde?

Aizen Sousuke

Konečně se k něčemu dopracováváme, pomyslel jsem si a se zájmem Gina pozoroval.

Spoiler:

"Více méně o to, o co mi šlo vždy." řekl jsem naprosto klidně. "S menšími obměnami. Co bych si ale velice rád ujasnil je to, o co jde tobě. Když jsme se poznali, mé otázky ohledně tvé motivace jsi chytře zastíral. Tehdy jsem to nechal být, protože to nebylo důležité. Teď už ale tak shovívavý být nemohu. Zvláště když si zde můžeme v klidu promluvit poté, co jsem se již smířil s tím, že už to nebude možné. Musím využít příležitost, jistě to chápeš." na chvíli jsem se odmlčel.

Spoiler:

"Nuže?"

Ichimaru Gin

Jako vždy? zopakoval jsem. Potřeboval jsem zjistit víc informací a přímé otázky se vylučovaly. Zase jsem to musel vzít oklikou. Myslím, že Soul Society bude už opatrnější. Nejsou to zas až tak úplní tupci, jak by se mohlo zdát. Dvakrát stejnou chybu neudělají. A pokud jde o mojí motivaci... A co teď? Hádám, že na hada už se asi vymlouvat nemůžu. Takhle se neposuneme...
Nadechl jsem se. Je těžké šlápnout na mravence a nerozdrtit jej při tom, zacitoval jsem a krátce se odmlčel. Vzpomínáte si na doby, kdy jste krmil Hougyoku výtažky z duší, které jste "přišlapával" v Rukongai? Vaši vojáci nebyli zrovna přívětiví a nedělalo jim problém zmlátit... malou holku... pokračoval jsem vypravěčským tónem bez náznaku emocí.
Čekal jsem, jestli mu to dojde.

Aizen Sousuke

Poslouchal jsem pozorně, ovšem při zmínce o Soul Society jsem se musel usmát. S tím, že až takoví tupci nejsou jsem bohužel nemohl souhlasit. Což mi ovšem ani v nejmenším nevadilo. Právě naopak. Udělají tu stejnou chybu znovu a znovu, jelikož jsou slepí a hluší k veškeré pravdě kromě té své, která je jen převlečenou lží pro ukojení jejich jednoduché mysli.
Nezměnili se za celé dvě tisíciletí, nezmění se ani teď.
Když ale došla řeč na to, co jsem chtěl skutečně vědět, netušil jsem jestli si ze mě utahuje, nebo to skutečně myslí vážně. Opravdu šlo celou tu dobu jenom o takovou titěrnost? Možná jsem skutečně jen očekával od Gina až příliš.
Ačkoli bych to nikdy nikomu neřekl, od chvíle kdy jsem ho poznal, měl jsem pocit jako bych konečně našel někoho, kdo byl schopen rozumět mému skutečnému já. Nebo se alespoň ocitl tak blízko, jak jen to pro někoho je možné. Teď jsem však konečně pochopil, že Ichimaru Gin není o nic lepší než Kurosaki Ichigo. Trpělivejší, určitě a ne tak svéhlavý a horkokrevný aby se do všeho hnal po hlavě, ale jeho posedlost Matsumoto Rangiku nebyla o nic méně nad mé chápání jako Ichigo a jeho malé městečko. Copak neexituje nikdo, kdo by dokázal pochopit...
Přistihl jsem se, že cítím... zklamání. A neobtěžoval jsem se ho skrývat.

Spoiler:

"Bohužel mí podřízení neměli ve zvyku podávat hlášení o ilegálních aktivitách. Pokud udělali to, co měli, dával jsem jim volnou ruku." odpověděl jsem prostě, možná až mírně rozzlobeně.
Nevím proč, ale v tu chvíli jsem chtěl prostě odejít a už nikdy jeho tvář nevidět.
"Pokud je ti to skutečně natolik nepříjemné, nebudu tě v Las Noches držet proti tvé vůli." vstal jsem. "Můžeš odejít. Ať už kamkoli."

Ichimaru Gin

Sice jsem se nedozvěděl žádné informace o Seireitei, ale svůj účel to splnilo. Jen jsem netušil, že to bude mít až takovýhle účinek. Tak volnou ruku, jo? Děláte pořád stejné chyby...
Jen jsem sledoval, jak vstává. Tohle jsem tak trochu nečekal. Právě mi otevřeně ukázal, kam až můžu zajít. Že by se s ním za tu dobu strávenou ve vězení něco stalo? Ne, to bych byl moc naivní..
Pousmál jsem se. Víte to o... Kamishini no Yari? Na pár vteřin jsem se odmlčel a sledoval jeho reakci.

Aizen Sousuke

Jen několik kroků od Gina jsem se opět zastavil. Při zmínce o jeho bankai mi prsty pravé uky mírně zacukaly, ale úspěšně jsem včas potlačil nutkání dotknout se onoho místa, kde se kdysi zaklínil úlomek Shinsou. Samozřejmě, že jsem věděl o Kamishini no Yari, pokud se dalo věřit čemukoli, co o něm řekl.
Myslí mi rychle proběhl sled vzpomínek, na které jsem si nepřál myslet.

Spoiler:

Zapudil jsem je a místo nich se soustředil pouze na Gina. Na jeho tváři se opět rozléval ten nečitelný úsměv když se naše pohledy setkaly.
"Kterou z těch lží, kterými ses mě pokoušel krmit máš na mysli, Gin?"
V duchu jsem přemýšlel kam se tou otázkou snaží dojít. Bohužel odpověď přišla celkem rychle v podobě bolesti, která se mi pozvolna rozeznívala v hrudi. Náhle možnost toho, že ji opravdu způsobuje on sám, ať už vědomně či ne, najednou získala na nové síle.

Ichimaru Gin

Tak pokoušel? Radši jsem si v duchu zakázal jakékoliv větší rýpání, které jsem míval ve zvyku. Pomalu jsem vstal, abych na Aizena lépe viděl, ale zůstal jsem na místě. Šlo to o trochu lépe, než jsem očekával. První vstávání bylo daleko horší.
Ne všechno byla lež, odpověděl jsem neurčitě a následně jsem se ušklíbl. Bolí vás to?
Nemyslel jsem žádný určitý čas. Čekal jsem na jehu reakci.

Aizen  Sousuke

Spoiler:

"Dou iu imi da, Gin?"
Byla to hloupá otázka, to jsem věděl. A bylo ode mě naivní doufat, že má podezření nejsou pravdivá. Zavírat oči před fakty, která se nám nelíbí bylo vždy něco, co jsem vyčítal Shinigami a jejich hlouposti. Teď jsem ale dělal úplně to stejné.
Protože jsem odmítal věřit, že by mě někdo jako Ichimaru Gin dokázal dostat na kolena. Znovu už ne.

Ichimaru Gin

Položil jsem si dlaň na hruď v místě, kde tepalo srdce. Ucítil jsem, že mi bije rychleji než obvykle, ale nevšímal jsem si toho. Místo toho jsem se stále nečitelně usmíval.
Ta bolest přímo tady. Nebo se snad mílím?
Zamyslel jsem se. Možná by stálo za to vyzkoušet, jestli jsem dobře pochopil, co Shinsou řekla. Pod maskou jsem se soustředil na kousek mojí zanpakutou v Aizenově srdci. Pokud tam tedy nějaký byl.

Aizen Sousuke

Účinek byl okamžitý. Nával pichlavé bolesti, který mi projel hrudí byl tak silný a tak náhlý, že jsem ho nedokázal zcela potlačit.

Spoiler:

Ne ale tolik, abych ztratil cokoli jiného než jen svou tvář. Ta už ale stejně nebyla důležitá. Před ním ne.
"Co jsi mi udělal, Gin?" vydal jsem ze sebe jak nejjistěji to šlo. Dýchání začínalo být problematické.

Ichimaru Gin

Nebylo pochyb, že to funguje. Samotného mě to překvapilo, ale nedal jsem na sobě nic znát.
Co bych? otázal jsem se, jako bych sám nevěděl, co se to s ním děje.
Teprve pak jsem přestal myslet na ten kousek a pozoroval, jak se zachová tentokrát.
Jak bych tohle moh' využít? ptal jsem se sám sebe.

Aizen Sousuke

Nebylo pochyb, že tentokrát jedná zcela vědomně. A že se skutečně baví. Nebyl jsem ale v náladě mu to potěšení dopřát. Pokud si chce hrát na koně a krále, měl by si uvědomit své místo.
"Kisama..." procedil jsem mezi zuby a zalapal po dechu. "Měl jsem tě zabít když jsem měl tu možnost."
Pak ale, jako mávnutím kouzelného proutku veškeré předstírané emoce zmizely. "... jsi pravděpodobně ode mě očekával?"
Pousmál jsem se. Sice jsem z něj chtěl dostat přesné informace, ale mohl jsem se smířit i s částečným úspěchem.

Spoiler:

"Zannen da na. Zdá se, že jsi za tu dobu zapomněl s kým máš tu čest."
Stále jsem cítil tu nesnesitelnou bolest, avšak byl jsem na ni natolik zvyklý že jsem byl schopen ji ignorovat. Pokud šlo o herecký talent, Gin nebyl jediný, který jím vynikal.
"Je mi líto, že tě musím zklamat, ale ačkoli jsi odvedl jednoznačně pozoruhodnější práci, než kdokoli jiný v Seireitei, stále ti něco schází."
Otočil jsem se a vykročil pryč s úmyslem chvíli ho nechat o situaci přemýšlet. Najednou jako bych si znovu uvědomil proč mě Gin tak fascinoval od úplného začátku. Protože mě svou vlastní hrozbou držel jak se říká na nohou. Alespoň částečně.
Proto jsem mu dovolil dozvědět se nejlépe střežené tajemnství Kyouka Suigetsu.
"Teším se na to, až tě uvidím se o něco podobného pokusit znovu. Možná tentokrát bez slz pozůstalých."

Ichimaru Gin

Povytáhl jsem obočí a mlčel. Popravdě, žádnou takovouhle reakci jsem nečekal. Zdálo se však, že mi právě ukázal hranici.
Stoletý trénink herectví se vyplatil, jinak bych neskryl fakt, že se mi srdce chystá vyskočit na vzduch, který byl v místnosti teď poněkud hustý.
Odešel a já přešel k posteli, na kterou jsem se i posadil. Naiya, povzdechl jsem si a chtěl jsem se zapřít o ruce, ale to mi nějak nevyšlo, takže jsem pár vteřinek chytal rovnováhu. Na to si budu muset zvyknout...
Konečně jsem se zase narovnal a podobnou hloupost už nezkoušel. No... moc sem se toho teda nedověděl...

Aizen Sousuke

Jakmile se za mnou zavřely dveře a já se ocitl v bezpečné vzdálenosti, má kolena vypověděla službu úplně. Tentokrát to ale bylo daleko horší než předtím. Klesl jsem na všechny čtyři. Hrudník jsem měl v jednom ohni, nedokázal jsem popadnout dech. Hougyoku pulsovalo jakoby se snažilo nahradit tlukot srdce, které vypadalo že každou chvíli vypoví službu.
Před očima jsem měl mžitky a v ústech cítil silnou kovovou pachuť, která způsobila že jsem se prudce rozkašlal. Temně rudá krev pode mnou vytvořila kaluž, ktera se pozvolna roztékala kolem mých prstů zatínajících se zbytečně do tvrdé, studené podlahy.
"K čertu s tebou, Gin!" dostal jsem ze sebe s námahou.
Jak hluboko jsem ještě mohl klesnout...? Ponižující. Nevěděl jsem jak dlouho jsem tam strávil, naprosto neschopen se pohnout. Minuty, hodiny... nezáleželo na tom. Ani jsem nevěděl jak jsem se vlastně dostal zpět do svých komnat. Jenom to, že mě nikdo nespatřil. To bylo důležité.
Slepě jsem nahmatal telefon a padl na postel jako opilý. Bylo mi špatně od žaludku a ačkoli krev už přestala téct, cítil jsem se malátný a slabý.
Jen s úsilím jsem si jej přiložil k uchu a čekal až Yoshiko hovor přijme.
Potřeboval jsem se přesvědčit na vlastní oči, jestli...

Tsukino Yoshiko

Zrovna se procházela po jedné z ulic Seireitei, když jí zazvonil mobil. Zastavila se, spěšně ho vytáhla z shihakushou a podívala se na display.
Volal Aizen-chama. Usmála se a přitiskla se ke zdi zády, aby si byla jistá, že ji nikdo nemůže načapat.
Moshi, moshii! Yoshiko slyší! Copak se děje? Těšila se na další úkoly.

Aizen Sousuke

Hlas Yoshiko zněl potěšeně. Dokázal jsem si snadno představit jak oběma ručkama svírá telefon a zasněně se usmívá. Vždy to tak dělala když mě viděla.
Nadechl jsem se a zjistil, že už je to o něco jednodušší. Musel jsem působit stejně jako obvykle, jinak by byla schopná ze starosti přijít až sem a mohla by udělat nějakou hloupost, kterou by se prozradila.
Chtěla abych ji říkal...
"Yoshiko-chan," promluvil jsem do telefonu a naštěstí alespoň v mých uších můj tón hlasu zněl normálně. "Omlouvám se, že vyrušuji, doufám jsi někde v bezpečí?"

Tsukino Yoshiko

Spoiler:

Aizen-chama říká Yoshiko Yoshiko-chan!! uvědomila si potěšeně a začervenala se. Zrovna se octla v půli cesty do dvanácté divize. Za sebou měla zeď a po stranách volné prostranství ulice. Kdyby někdo šel, včas by stihla zavěsit.
Un, un! Určitě ano! Takže? Copak se děje?
Děje se snad něco Aizenovi-chama? doufala, že jen něco potřebuje.

Aizen Sousuke

"Pamatuješ si na toho muže, kterého jsme zachránili ze dvanácté divize?" zeptal jsem se a musel se sám sobě zasmát. Když řekneš 'zachránili'... "Potřeboval bych, aby ses kolem znovu porozhlédla a přinesla mi jeho zanpakuto. Jsem si jistý, že ho poznáš bez problému, je to světle modré wakizashi."
Na okamžik jsem se odmlčel, v hlavě se mi proháněly různé scénáře toho, jak by to mohlo dopadnout, kdyby ji chytili. Tehdy jsme prošli skrz bez úhony snad jen zázrakem a tím, že Soul Society byla na pokraji zhroucení, ale od té doby se bezpečnost nepochybně zvýšila. Maekawa Shichirou nebyl hlupák aby se nepojistil proti něčemu podobnému jako náš útěk s Ginem.
"Bude to ale extrémně nebezpečné, myslíš, že to zvládneš?"

Tsukino Yoshiko

Un, Yoshiko si pamatuje, přikývla a poslouchala dál. Un, wakarimashita! Ale... Pro jistotu se rozhlédla, jestli tam někdo není a začala šeptat. Říká se, že to... místo je plné pastí. Nevíte... kudy by ta... ehm... myšička mohla prolézt, aby ji kocourek nechytil?
Trochu se bála, co by se stalo, kdyby ji chytili, ale také se strachovala o plány Aiznena-chama.

Aizen Sousuke

Pousmál jsem se při představě Yoshiko jako malé, šedivé myšky a Maekawy ve formě velkého kocoura číhajícího za rohem až se objeví.
"Tashika ni. Avšak kocourek nemůže chytit myšičku, kterou nevidí." použil jsem její vlastní analogii. Proč mě to nenapadlo dřív? Měl jsem plnou hlavu Gina a svých vlastních problémů, že jsem si neuvědomil, že Yoshiko nezvládne všechno bez pomoci.
"Přijď za mnou, něco pro tebe mám."