Zasedací síň pro kapitány

Velký sál s dřevěnou podlahou a červenými stěnami. Na strop tak nějak vidět nebylo nebo si to nepamatuju.

Namikaze Shisui

Já tu jsem první ??? A to mi to přišlo, že se flákám... No odejít už nemá cenu, jsem zvědav, kdy dorazí... Řekl jsem si a poškrábal se za krkem. NŮŮŮDÁÁ...

Kyouraku Hiroto

S Ayakou v náručích jsem dorazil do Zasedací síně jako druhý. Už zde stál kapitán 9. divize a vypadalo to, že se nudí. Tohohle člověka jsem moc neznal a ani mě moc nezajímal. Nic proti němu nemám, ale příjde mi nesympatický. Opatrně jsem opřel Ayaku o zeď a řekl jí, Počkej tu, než dorazí ostatní, pak se nějak vschop. Nemyslel jsem to špatně, ale byl by průšvih kdyby jí takhle viděl starouš. Neboj se, bude v pohodě, řekl jsem s klidným výrazem ustaraně vypadajícímu Shisuiovi.

Ukitake Kaemon

Když jsem dorazil do kasáren 1. divize, už tam stálo 2,5 kapitánů (O kapitánce Watanabe se nedalo říct, že stojí.) Postavil jsem se za ostatními kapitány . To už skončilo??? zeptal jsem se

Watanabe Ayaka

<<<Seireitei Chaishitsu (Čajovna)

Ještě, když mě nesl do divize, mlela jsem pátý přes devátý. Bwuhe~ Hiroto? Víš, co jsi? A, B, C, D, E, F, G, H... Trochu jsem se zamyslela. Víš, co to znamená? Jsi: Awesome, Beautiful, Cute, Daring, Energetic, Fantastic, Gorgeous, Hot... máchala jsem rukama kolem sebe. A ještě bych zapomněla! I, J, K: I'm just kidding! Začala jsem se smát jak pomatená. Umíš mimochodem anglicky? Já se to naučila ve skutečném světě, když jsme zrovna měli po misi. Můj gigai si oblékl maid uniformu a šel na brigádu, napráskala jsem na sebe věc, kterou se nikdo nikdy neměl dozvědět. Asi je vážně pravda, že opilí říkají jen pravdu.
Následně jsme vstoupili dovnitř místnosti, kde už čekali dva kapitáni. Bohužel na nás byli otočení obličejem, a tak jsem nic neviděla. Ani znak divize, ani jejich zadek. Chjo~. Kyouraku mě opatrně opřel o zeď. Tak nějak jsem zase ztrácela rovnováhu a houpala se z jedný strany na druhou. Po chvíli jsem ale nějak našla svou těžnici. I přesto jsem se však sesunula po zdi dolů a kecla si na zadek. Tak kde je zábava~?! stěžovala jsem si unuděně.

Namikaze Shisui

Z nudy jsem si už okusoval nehty, když vtom přišel kapitán Kyouraku a nesl s sebou i kapitánku Watanabe. Najsednou to ve mě hrklo ...Atentát ? To asi ne, vypadá živě. Ale co jí teda je ??? Ustaraně jsem se podíval na Hirota a než jsem stihl cokoliv říct, odpověděl mi sám. Sake ? Tázal jsem je. Ikdyž bylo to zřejmé. Nikoho moc ještě neznám, bylo by fajn se aspoň s někým seznámit. Hmmm... Ty jsi Hiroto, že ? V tom doběhl další kapitán. Byl to Ukitake a měl výraz, jakoby nestíhal. To už to skončilo??? Najednou se otázal. Ne, jdeš tak akorát, odvětil jsem a přemýšlel, jak pomoci kapitánce.

Taniyama Marika

Vběhla jsem do síně a vydýchaně se zastavila. Tak pozdě tedy nejdu, oddychla jsem si. Přeměřila jsem všechny okolo a pohled se mi zastavil na Watanabe-san. Pane jo, vždyť ta je úplně na káry, konstatovala jsem. Měli jsme sem vzít spíš její zástupkyni... pokud se neopila taky... Rozhlédla jsem se po ostatních třech kapitánech a nasadila zkrachovalý výraz. To je v háji. Na Akademii nás učili všechno, ale nikoho nenapadlo zamyslet se nad technikou bleskového vystřízlivění... Jak jí pomůžeme? Moc staříka neznám, ale nejsem si jistá, jestli nebude mít nějaké... připomínky... Vážně jsem měla o Watanabe-san starost. Proč by se takhle opíjela, když věděla, že může přijít nějaká práce?

Senri Akane

Díky tomu, že jsem si cestu prodloužila o pár krásně zastíněných uliček, jsem měla oproti ostatním kapitánům menší časoví skluz, ale i tak jsem nedorazila poslední, což mě upřímně překvapilo. Problém však byl, že první, čeho by si každý všiml, byla kapitánka 5. divize. A samozřejmě dav kapitánů, kteří již dorazily, okolo ní. Byla jsem si zcela jista, že by nás čekalo možná i několikahodinové poučování o tom, jak se má kapitán správně chovat, kdyby jí takto uviděl stařík a tak jsem se procpala davem, dřepla si před Ayaku a začala na ní zírat. Opravdu... jako malé dítě. Položila jsem na ní ruku a pokusila jsem se alespoň trochu vybudit alkohol z jejího těla. Nakonec jsem byla kapitánkou 4. divize a tyto věci by ode mě nejspíše každý očekával. Není to moc odlišné od odstraňovaní jedu z těla...

Namikaze Shisui

Nenapadlo mě nic lepšího, než jít za ní, dřepnout si, abychom si byli v úrovni očí a zeptat se. Nepotřebujete nějak pomoci,kapitánko? Usmál jsem se a naklonil hlavu na stranu. Jsem kapitán 9. divize, Namikaze Shisui, hajimemashite. Hmm..., jde vidět, že jste ženská. Nejen kvůli vašim přednostem, ale hlavně proto, že neumíte pít. Pomyslel jsem si v duchu. Avšak nemyslel jsem to nijak špatně. To bych si nedovolil. Už jenom proto, že jsem byl v mládí učen slušnému chování a to ve mě nějak zůstalo...aspoň z části.

Kyouraku Hiroto

Mezitím, co jsem se staral o Ayaku, přišly další dvě kapitánky. Taniyama Marika, kapitánka 3. divize a Senri Akane, kapitánka 4. divize. Ani jednu z nich jsem moc neznal ale jsou to slečny, tak se k nim budu chovat mile. K ošetřování Ayaky se po chvilce přidali všichni, ať už psychicky či fyzicky. Též mě ale zajímalo, kde jsou ostatní kapitáni, už bylo skoro na čase, aby přišly. Schůze začínala co nevidět.

<< Sídlo Kuchiki klanu

Benjiro Kuchiki – Kapitán 6. divize

Když Benjiro vstoupil do zasedacího sálu, kde se vlastně nikdy nezasedalo, ale spíše zastávalo, jelikož nebylo na čem zasedat, spatřil na místě již několik kapitánů. Celkem 6, včetně něho.
Ayaka se válela na zemi, evidentně na mol, a zbytek tak nějak postával kolem ní jako děti kolem rozlitého mléka.
Mimochodem Yuuki nikde, ačkoliv vyrazila před ním.
Benjiro si nad tím vším jen poněkud znechuceně odfrkl a zaujal místo u zdi, dostatečně daleko od všech, kde hodlal setrvat, dokud se neobjeví Ryuumei a oni se nebudou muset vyrovnat do řady.
Z pohledu na ty, kteří měli na svých bedrech nést nejvíce zodpovědnosti v celém Seireitei, se mu skoro chtělo plakat.

Maekawa Shichiro

Zasedací síň už šuměla životem, když jsem dorazil, pravděpodobně jako jeden z posledních. Jediný pohled kolem stačil pro to, abych si udělal obrázek o situaci. Rty se mi stočily do mírného úsměvu, aniž bych měl v úmyslu se nešťastné situaci své bývalé kapitánky nějak smát. Koneckonců, znali jsme se již léta, mohl jsem si dovolit se čas od času pobavit na její účet. Ačkoli jsem si nebyl jistý, jestli se i soutaichou bude soustředit na humornou stránku lidí nakupených kolem ubohoučké hromádky ženských vnadů skrytých haori páté divize.
Nicméně jsem neodolal, abych se k nim nepřidal.
Vypadá to, že jste si vyhodila z kopítka, Watanabe taichou. Povzdechl jsem si pro sebe i dostatečně nahlas, aby slyšeli i ostatní. Možná tohle pomůže... Zašátral jsem v záhybech shihakusho a vytáhl malou lahvičku se sirupem. Přišel jsem na něj náhodou při jednom z dřívějsích projektů, který zahrnoval rovněž experimenty s intoxikací a ukázal se jako skvělá pomoc z nejhoršího.

Taniyama Marika

Ucítila jsem reiatsu, které jsem chtěla zaznamenat už v čajovně. Nenápadně jsem se po Kuchikim-san podívala. Díval se tak znechuceně, až jsem se radši otočila zpátky na Watanabe-san. Co mu je?
Poté dorazil Maekawa s nějakým zázračným lékem. Dvanáctá divize nikdy nebudila dobrý dojem, ale teď musel někdo Watanabe-san z tohohle stavu dostat.

Watanabe Ayaka

Zamžourala jsem a jen tak z hecu zamlaskala. Whoa~! yvvalila jsem oči a cítila, že mi kape slina. Kolem mě stáli snad všichni kapitáni. Nebýt tam ta stvoření plná estrogenu, řekla bych si, že tenhle harém fešáků je jen můj. Navíc se do mě nejeden shinigami snažil narvat zázračnej lék nebo mě zkrátka vyléčit. He~j. Já nejsem žádnej pokusnej králik. Poté jsem se ohlídla na jistou osobu. No konečně~! Pic, dědo~! Ano, ten, co před námi nyní stál, byl velící kapitán.

Kitamura Ryuumei

Cestou do zasedací místnosti jsem přemýšlel, jaký nástup bych asi tak měl udělat. Konec konců, tohle měl být první větší sraz po dlouhé době. Rozhodl jsem se prostě skrýt reiatsu a jen tak se zjevit. Silní shinigami se totiž většinou zabývají jen cítěním něčího duševního tlaku, takže takhle by si mě všimlo jen děcko nebo opilý.
Po vstupu do síně mi obočí vylítlo nahoru. Já si dělal legraci... Proč ale zrovna ta druhá možnost?
Zdálo se, že Watanabe to krapet přehnala... totiž se totálně nadrátovala, v něčem mezi sedem a lehem ji někdo opřel o zeď. Okolo ní houf ostatních kapitánu a z hlav se jim kouřilo. Opodál stál opřený Kuchiki, který se pro změnu tvářil, jako kdyby k nim nepatřil, což jasně dokazovalo jeho haori.
Zvedl jsem ruku v krátkém mávnutí dvěma prsty od hlavy. Pic. Středem síně jsem došel ke své židli (říkejme tomu stolička) a posadil se na ni. Začněme nyní shromáždění. Kde je Kyatto a Shihouin?

Maekawa Shichirou

Nestačil jsem se divit. Možná s tím, jak teď Soul Society vypadá, by mě to nemělo překvapovat ale... Jak může být i soutaichou tak dětinsky bezstarostný? Prohnalo se mi hlavou a představil jsem si onu imaginární kapičku na čele, která naprosto přesně shrnovala moje pocity.
Jsem tady snad jediný, který bere situaci trošičku vážně? Pohled mi padl na Kuchiki-taichou a okamžitě jsem si uvědomil, že jsme minimálně dva.
Nebo nad tím jen až příliš přemýšlím, přece jenom to není tak dlouho, co jsem získal tenhle post, i když dalo by se říct, že jsem měl... trošičku jiné představy.
Člověk by čekal, že po tolika letech strávených v páté divizi, bych si na chod věcí zvykl. No...
Jak chcete. Zamumlal jsem si tedy pro sebe s pokrčením ramen a schoval lahvičku zase zpátky, zatímco jsem se odebral na své místo. Tohle bude ještě hodně zajímavé.

Namikaze Shisui

A je to tu. Děda už přišel. Podle jeho výrazu jsem usoudil, že si dokonce všiml i Watanabe taichou. Zatím se k tomu ale nijak nevyjádřil...uvidíme jak to dopadne. Postavil jsem se a snažil jsem se zvednout i naši veselou kapitánku. Vypadalo to ovšem, že se jí na té zemi líbí a že nikam nepůjde. Nasliboval jsem jí snad všechno co šlo, ale bylo to houby platné. Kapitánka se stále odmítala jen pohnout, natož tak zvednout. Podíval jsem se po ostatních kapitánech a prohlásil. Tak mi s ní někdo pomožte...

Taniyama Marika

Naše opilá upozornila na přicházejícího soutaichou. Kupodivu jí oplatil příliš drzý pozdrav a usadil se na svojí mini stoličku.
Zacukal mi koutek, když se Namikaze pokusil pátou kapitánku zvednout. Na chvilku jsem se zamyslela a nakonec si k ní přidřepla. Watanabe-san, oslovila jsem ji. Jestli si půjdete stoupnout na své místo, zaplatím vám dvojitou porci omurice, lákala jsem ji. Vypadala docela zaujatě. Doufala jsem, že můj plán vyjde dříve, než staříkovi dojde trpělivost. Bála jsem se, že se drží jen silou vůle.

Kyouraku Hiroto

A do háje! řekl jsem ihned poté, co jsem spatřil starouše. Vážně jsem nechtěl aby starouš takhle viděl Ayaku, ale tomu už asi nezabráním. Nevypadal moc nadšeně ale zároveň nevypadal, že to bude nějak řešit a tak jsem si oddychl. Starouš už chtěl zahájit shromáždění a tak jsem chtěl pomoct Ayace zařadit se do řady, ale než jsem se nadál už u ní byl Shisui a Marika. Tak jsem se rozhodl, že to nechám na nich a stoupnu si do řady. Konečně to vypadalo, že se něco začne dít.

Senri Akane

Když nakonec došel stařík tak už jsem mohla udělat pouze jednu věc. Postavila jsem se a starostlivě jsem proslovila Jsem si jistá, že téhle pomůže pouze kapka čerstvého vzduchu... Na to jsem otevřela okna na obou stranách místnosti a stoupla si na své místo. Vaj průvánku, vaj~ S krásnou představou v myslí jak staříkovi větřík odvane přehoz jsem se snažila moc se neusmívat. Tohle bylo velice seriózní... s opilcem v centru.

Kodoku Kenpachi

Jako obvykle jsem většinu dne trávil na cvičišti spolu se svými muži a tak v okamžiku, kdy mě zastihla zpráva o začátku kapitánské porady, jsem byl nejen špinavý, ale i značně zpocený, oblečený v otrhaném tréninkovém úboru, který jsem nosil ještě v Madarameho jeskyni. Z toho důvodu jsem výcvik nových rekrutů nechal na svém 3. důstojníkovi a vyrazil do sprchy, ze které jsem už v plné uniformě a se zanpakutou u boku zamířil rovnou na setkání kapitánů, nebo možná na sjezd anonymních alkoholiků, nebyl jsem si úplně jistý, neboť první co mě po příchodu do kasáren 1. divize udeřilo do nosu byl neuvěřitelně silný pach alkoholu. Jeho zdroj jsem nemusel hledat dlouho. Kapitánka 5. divize byla nalitá jak zákon káže a nebyla schopná ani udržet se na vlastních nohách.
Elita Soul Society...to určitě, i poslední rekrut v mé divizi má víc zodpovědnosti a sebeovládání než tihle..."kapitáni"
blesklo mi hlavou, ale nedal jsem na sobě nic ze svých myšlenek znát. Místo toho jsem vojenským krokem přišel až k pomalu se řadícím kapitánům.
Kapitán 11. divize Kodoku Kenpachi hlásí příchod.
pronesl jsem formálně, načež jsem se zařadil na své místo v pomalu se tvořící řadě a ze všech sil se nesnažil dívat ani na pravo ani na levo.

Shihouin Yuuki

Hezky jsem si to nakráčela do místnosti plné kapitánů. Zdálo se, že už tu jsou téměř všichni a jako třešnička na dortu tu je nějaký bonus. Hezké... Watanabe už asi jen tak ožralou neuvidíme... pomyslela jsem si v duchu a rty se mi zvlnily v úsměv. Takže jakou zábavičku tu máme? Docela mě mrzí, že jsem o něco přišla, zatvářila jsem se lišácky a rozešla se ke svému místu, které jsem měla zaujmout. Někteří si mohli všimnout, že jsem se na chvíli zarazila a trochu vyděšeně vyvalila oči. Sakra... podívala jsem se směrem k otevřenému oknu a následně na vrchního kápa. Průvan nad ním totiž začal vítězit.

Watanabe Ayaka

Opět jsem lehce nevkusně zamlaskala a rozhlédla se okolo. Přišel sem ten nový z jedenáctky. Podle jeho mluvy a celkového postoje jsem poznala, že si asi dost potrpí na kázeň a další pitomosti. Ha~h... Skoro jak Kuchiki... To bude neuvěřitelná otrava... Tohle bylo poprvé, co jsem ho viděla. Jako jediný totiž neskládal kapitánské zkoušky, takže jsem ani neměla možnost zjistit jeho styl boje a sílu. Trochu mě ale znepokojovalo to, že bude asi o dost lepší šermíř, než já. Ano, i jako opilec jsem dokázala tak nějak přemýšlet... Uvnitř... Reprezentovat samu sebe už byl ale menší problém. Zahlédla jsem, jak se dědula zatvářil trochu naštvaně. Pak mi pohled padl na jeho hlavu a to, co na ní už z části nemá. Ten vítr mu odhodil jeho přehoz, bwaha~h! Nejdřív jsem se snažila zadržet smích, ale pak už to prostě nešlo. Ghehehe~! Dědo~! Ulít ti koberec! vyprskla jsem a řezala se jako pomatená. Plácala jsem do země a dala si ruku před pusu, abych záchvat aspoň trochu zmírnila.

Maekawa Shichirou

Tak slovní spojení 'velmi zajímavé' ani z daleka nevystihovalo to, jak se situace začala vyvíjet. Nejdřív nový Kenpachi, na kterém bylo jasně vidět co si myslí o morálce nejvyšších kruhů Gotei 13 už od chvíle kdy vstoupil.
Typický zelený mozek beze špetky flexibility a smyslu pro humor. Prolétlo mi hlavou, ačkoli jsem nemohl říct, že bych s ním z části nesouhlasil.
Následoval úžasný nápad Akane-taichou otevřít okna a způsobit tak průvan, se kterým značně zápolil hlavně soutaichou, než konečně prohrál a jen sledoval jak se mu část oděvu vznáší z dosahu.
Skoro jakoby to někdo dělal schválně. Pomyslel jsem si a přejel očima po nashromážděných kapitánech. Kdo z nich tady měl vzdušné zanpakuto? Bohužel jsem je všechny ještě dostatečně neznal, abych mohl určit možného viníka.
Musel jsem se ale v duchu taky usmát, protože přiznejme si to, navzdory všemu to opravdu vypadalo legračně.
Watanabe-taichou se mnou vyjímečně souhlasila i ve stavu v jakém byla -nebo možná právě proto?- protože situaci, která by se snad dala ještě zachránit aniž bychom museli všichni vyslechout jedno z proslavených kázání našeho soutaichou o řádných příkladech, cti, povinnostech et cetera ještě zhoršila svým výbuchem smíchu.
Nemohl jsem si pomoct aby mi také nezačaly otevřeně cukat koutky. Hlavně při pohledu na výrazy některých nových příchozích.
"Myslím že vánku už jsme si užili víc než dost, a je zřejmé že nijak zvlášť nepomáhá." pronesl jsem tónem, o kterém jsem věřil že dostatečně maskoval přicházející smích a jal se většinu oken opět zavřít. Nechal jsem jen ty, které byly nezbytné pro cirkulaci vzduchu v místnosti.

Kitamura Ryuumei

Chvíli jsem pozoroval dění, do jehož místa konání přišlo ještě pár dalších účastníků. Rozhodl jsem se nerozčilovat. Náhle se však zvedl průvan. Úkosem jsem pohlédl k ohnisku onoho přírodního úkazu a doufal, že nenabere na síle. Přání se nesplnilo.
Má pracné učesaná pokrývka hlavy se zvedla a začala mávat na všechny okolo. Snažil jsem se zachovat klid, ale opilá pátá kapitánka mi moc nepomohla. Dostal jsem tik do oka a probodl ženu vražedným pohledem. Odpočítávání klesalo a tlak stoupal.
Situaci na poslední chvíli zachránil Maekawa-taichou a to jedním jednoduchým krokem. Zavřel okna. Přehoz si lehl zpátky na svůj plac.
Pravdu díte, Maekawa-taichou, přtakal jsem vážně, jakoby se vlastně nic nestalo.
Takže zde jsou Shihouin-taichou, Taniyama-taichou, Senri-taichou... Můj proslov přerušil krátký povzdech. Ano, i Watanabe-taichou. Kuchiki-taichou, Kyouraku-taichou, Namikaze-taichou, Kodoku-taichou, Maekawa-taichou a Ukitake-taichou. Přelétl jsem je všechny očima. Jak jistě víte, nikdo ani v nejmenším netuší, co se tu vlastně stalo. Říká se však, že tu zuřila válka. Tento fakt je podložen jednoduchým důkazem. Rozhlédnete-li se, nepochybujete. Zdá se, že přese všechny pochybnosti ve skutečnosti tuto událost válkou nazvat nemůžeme. Ve všech světech se dějí opravdu divné věci a Soul Society je musí řešit. Navíc bylo zničeno vězení a pohřešuje se několik vězňů. Mezi nimi bohužel i Aizen Sousuke.Tohle vše jsou příčiny, kvůli kterým jsem vás svolal.
Dal jsem všem kapitánům pár vteřin na promyšlení a pokračoval. V Rukongai se nachází tři místa se zvýšenou koncentrací reishi. V těchto lokacích se objevuje mnoho hollow. Namikaze-taichou, Senri-taichou a Taniyama-taichou. Vezměte si sebou ještě několik členů vaší divize a prozkoumejte to. Nezapoměňte přinést vzorky pro Maekawu-taichou. Dále, v Gensei ve městě Karakura a okolí bylo zaznamenáno podivné reiatsu. Tam posílám Watanabe-taichou, Kyouraku-taichou a Kodoku-taichou a podle nich zvolené členy divize. Zbylí kapitáni budou hlídat Seireitei. Rozchod.
Tím jsem zakončil konverzaci.