Seireitei Chashitsu (Čajovna)

Ryuu Kioshi

O dlouhé chvilce, kdy jsem si nemohl odpustit hození několika zkumavek o zeď, protože mi ani jeden nepomohl k vyléčení mé choroby jsem si chtěl užít něčeho příjemnějšího. Šel jsem do čajovny, abych si užil trošku klidu a dobré vůně. Nepočítal jsem sice, že se asi napiji čaje, který tu byl tak dobrý, ale byla ta tu možnost, že třeba nikdo nepřijde a já budu moci zalézt do nějakého temného zákoutí, sundat si masku a napít se, ale kdo ví. Posadil jsem se k jednomu stolečku, opřel se zády o zeď a rozhlížel se, kdo všechnu tu je.

Taniyama Marika

Napochodovala jsem do čajovny a chtěla sebou plácnout na své oblíbené místečko, ale seděl na něm nějaký kluk s maskou. I ten stoleček byl můj oblíbený.
Ahojky, můžu si sednout? zeptala jsem se andělským hláskem, ale na svolení nečekala a sedla si. Vzala jsem lístek a přemítala. Určitě si objednám zase to samé...
A stalo se tak.
Když číšník odešel, zadívala jsem se na kluka. Chtěla jsem si povídat. Jsem Taniyama Marika a ty?

Kioshi Ryuu

Chvilka, kdy jsem mohl být sám se stala minulostí a přišla mne navštívit kapitánka 3. divize. Hned jak se zeptala, tak jsem měl chuť odejít, ale nakonec jsem řekl: "Samozřejmě, že můžete Taniyama-taichou." To ale již seděla a já jsem byl rád, že mne třeba nevyhnala hned, jak si sedla.
Objednala si a já jsem si nebyl jistý, co říci, protože jsem věděl názor některých na mne a na mojí masku, nakonec ale začala a já jsem jí odpověděl s náznakem pozitivního hlasu. Problém ale byl, že maska měnila hlas na chladný, ne-li temný, ale přesto ze mne vzešlo: "Mé jméno je Ryuu Kioshi, Taniyama-taichou."

Taniyama Marika

Nenápadně jsem se podívala doleva a doprava, ale nikdo tam nebyl... Pročpak mě oslovuje? Jsme tu sami...
Vrátila jsem celou svou pozornost k němu a usmála se. Hm, a copak že jsi tu tak sám?
Nasadila jsem přátelský tón a započala nesmyslnou konverzaci, která mě vždycky tak bavila.

Kyoshi Ryuu

Její vnímavost okolí mne trošku znervózňovala, protože jsem čekal, že se sem naženou další bytosti a jak se dalo očekávat, budou padat možná i dokonce narážky na mne, což jsem nechtěl... byl bych po tom až moc agresivní a podobně. Nakonec jsem se na ní podíval se slovy: "Jsem tu, abych si užil vůni čaje, Taniyama-taichou." Načež jsem si oddechl, což přes masku znělo dosti... zvláštně, tedy... podle ostatních znělo, já to bral jako normální záležitost. V hlavě mi projela myšlenka, proč ji oslovuji takto celým oslovením, ale odpověď byla prostá a to ta, že jsem měl jakýsi respekt a čest v jakýchkoliv prostorech, podmínkách a okolností.

Taniyama Marika

Zmateně jsem si ho prohlédla. Ehm, pročpak mě pořád oslovuješ? Víš, u stolu jsme jen my dva, takže vím, že mluvíš na mě.
Byl mi přinesen můj čaj a já se s potěšením napila. Ale to druhé chápu. Čaj má jednu z nejnádhernějších vůní, zazubila jsem se. To sem chodíš vždycky takhle sám? zajímala jsem se.

Kioshi Ryuu

"Eh, omlouvám se," pronesl jsem bohužel stejným tónem, díky masce a podíval se na stoleček před námi. Nakonec jsem se na ni přesto podíval a na její další větu krátce kývl a na to dodal: "Ano, chodím sem sám, protože... řekněme, že ve společnosti jsem většinou cíl pomluv a podobně." Mluvil jsem upřímně a doufal, že to nevyznělo moc lítostně, protože... neměl jsem rád, když mne někdo litoval. Sice, ona choroba, nebyla moje chyba, ale přesto se ke mne stačilo chovat normálně, jako se nyní chovala ona kapitánka. Ale od té se to dalo trochu očekávat, že se tak bude chovat.

Taniyama Marika

Ha? povytáhla jsem obočí a založila si ruce. Tak za prvé, neplýtvej omluvami za věci, které omluvu nevyžadují a za druhý, pomlouvání? podivila jsem se. Nemám ráda lidi, kteří se posmívají někomu za něco, za co nemůže. Na tu masku jsem se ho ale ptát nechtěla.

Kioshi Ryuu

"Dobrá, rozumím...," řekl jsem a uhnul radši pohledem, aby se neřeklo a doplnil jsem svojí řeč slovy: "Řekněme, že některým lidem se nelíbí některé moje... majetkové množství... některým zase to, co mám na sobě..." Naschvál jsem neřekl maska, ale asi bylo všem jasné, že jí myslím. No, asi ne všem... ale dotyčné kapitánce 3. divize jistě ano.

Taniyama Marika

Páni, ten mluví knižně, pronesl můj vnitřní hlas, ale navenek jsem si zachovala normální výraz. ale očividně o tomhle mluvit nechtěl.
Jak je na tom čtvrtá divize? Už máte kapitána?

Mitsuki Miyako

Nunda... Nuda, nuda, nuda, nudaaa. Plácala jsem se po Seireitei a znuděně kopala do všeho, do čeho se dalo.. Aya-nyan na mě samozřejmě nemá čas ani náladu. Upřímně, kdo by měl. Co budu dělááát. Myslí mi projely všechny možnosti, ale žádná nepřipadala v úvahu. Už tak jsem byla namočená v problémech až až... Jako poslední možnost se jevila návštěva čajovny. Jak nudné to místo. Pije se tam čaj a je tam až moc velké ticho. Hmm... mohla bych to tam zkusit oživit.. hehehe.. S ďábelským smíchem jsem si představovala, jak živo tam po mém příchodu může nastat. Yosh! Jde se do čajky!

Vlezla jsem do místnosti, kde to příjemně vonělo čajem a rozhlédla se kolem. U stolečku v rohu místnosti seděla nějaká ženská s dlouhými leskle hnědými vlasy. Podívala jsem se na jejího společníka a- Oh, můj bože!! Zacpala jsem si nos, ze kterého se řinula krev, a pozorovala to sexy stvoření. Krátké tmavé vlasy z pod kterých hleděly inteligentní oči a maska zakrývající čelisti a nos. Nenápadně jsem se přisunula blíž, abych si toho neznámého - sexy - chlápka prohlédla. Nastražila jsem uši a poslouchala. Když promluvil, v mžiku jsem ležela na zemi sražena jeho, oh tak strašně moc sexy, hlasem. Pak začala mluvit ONA. Ona osoba, co tam posedávala s ním. Ta mrcha ho určitě balí. Cítila jsem, jak to ve mě vře. Tváře mi hořely, přesto jsem se rozhodla, že si takový objev nenechám ujít a zamířila k nim. Bylo mi naprosto ukradený, že ten kaštan zrovna něco mlel. Nahodila jsem úsměv od ucha k uchu, dala jednu ruku v bok a druhou zvedla s prostředníčkem a ukazováčkem vztyčeným vzhůru.

Y-yo!

Kioshi Ryuu

"Ještě nemáme kapitána ani kapitánku. Zatím je to vše na mne. A jak na tom je? Řekl bych, že konstantně stejně, nic se moc nemění... naštěstí, není tolik raněných," odpověděl jsem a na to jsem se podíval na členku 5. divize, která je pozdravila. On ji její pozdrav opětoval krátkým mávnutím a ukázání na místo po jeho druhé straně, než byla kapitánka. Na to si ale uvědomoval, že asi... by to měla udělat ona kapitánka, tak prudce stáhl ruku a dělal, jakoby nic.

Taniyama Marika

Aha. A už ně... Přerušila mě nové příchozí modrovláska, která zatím dělala, že tam nejsem.
V klidu jsem upila ze šálku. Yo, odvětila jsem se zrakem na šálku a ledabyle mávla rukou. Dál jsem nic neříkala a čekala, jak co z dívky vypadne.

Mitsuki Miyako

Připadala jsem si jako totální idiot. Ale to nevadí! Pan sexy ukázal na neobsazené místo po jeho druhé straně a já si s hlavou jako rajče dostatečně daleko dřepla. No.. dostatečně... Zel mezi námi prostor, který mi velikostí připomínal fotbalové hřiště. Cítila jsem se opravdu trapně a nervózně si namotávala konečky vlasů na prst. Nakonec jsem se rozhodla promluvit. U-unm.. jak.. jak se máte? Pokusila jsem se o zářivý úsměv, který by ho oslnil. Bohužel se to něčemu takovému ani zdaleka nepodobalo. Ze samé nervozity z toho vznikl jakýsi škleb a já hned zalitovala, že jsem nemlčela.

Kioshi Ryuu

Nakonec se ale vše změnilo a ona dívka se na mne tvářila dosti... no, řekněme... divně. Chvilku jsem ale mlčel s myšlenkou, jestli mám vážně mluvit, ale nakonec jsem promluvil se slovy: "Ujde to, tak nějak..." Koukl po ní a usmál by jsem se, ale tak trošku to nešlo. Tak jsem se přesto usmál a možná to aspoň na těch očích bylo vidět.

Watanabe Ayaka

Asi jsem se sakra mýlila, když jsem si myslela, že by mi Mitsuki mohla pomoct s papíry... Ve tváři jsem měla lehce otrávený výraz a celkově jsem se cítila tak nějak mrtvolně. Ačkoliv jako kapitánka jsem se ulicemi procházela se vzpřímenou postavou, abych si zachovala aspoň špetku autority. Ona si prostě jen tak vezme roha... pomyslela jsem si a přemýšlela, kam by asi tak šla holka jako je ona - taková, co z duše nesnáší jakoukoli práci a nejradši by se schovala před svou zuřící kapitánkou. Vážně... Asi se mě bojí... Z neznámého důvodu mi bylo celkem líto, že mě zrovna dvakrát nemusí. Netrvalo ale dlouho a tuhle myšlenku jsem opustila, jelikož mě konečně napadlo, kam se má roztomilá zástupkyně mohla podít. Nedávno se tu otevřela nová čajovna...
Hned, jak jsem přišla na ono místo, spatřila jsem takovou pochybnou trojici vysedávající v koutě. Nadechla jsem se, pobrala klid a vyrazila k nim.

Pomalu jsem se přibližovala ke stolu. Dlouhé vlasy mi ladně poletovaly kolem těla a mé tělo se při chůzi houpalo ze strany na stranu. Zdravím, prohodila jsem a bez jakéhokoli dalšího vyptávání, zda můžu dělat společnost, jsem si k nim přisedla. Na to jsem vzala do ruky zvoneček připravený na nízkém stolku a zazvonila. Po chvíli přišel číšník. Jednu "Vzpomínku na Fuji". Po téhle rychlé objednávce někteří mohli usoudit, že v čajovně nejsem poprvé a hlavou jim mohli létat všelijaké myšlenky.

Mitsuki Miyako

Po tom, co jsem se tak dokonale ztrapnila, nastalo ticho. Nakonec se sexoš ozval a při zvuku jeho hlasu takhle zblízka se mi znovu z nosu spustila krev. Otočila jsem se na druhou stranu, protože jeho oči přitom tak nějak zazářily a to už pro mě bylo příliš. Když jsem se vzpamatovala z šoku a snažila se prohlásit něco, čím to vše napravím, zahlédla jsem tolik mně známý růžový flek. Žvýkačka.. heh? Nějak jsem měla pocit, že tohle nedopadne dobře. Avšak mimořádně jsem svou smůlu s největší pravděpodobnosti nechala někde za dveřmi, protože místo toho, aby mě seřvala a dokopala zpět k papírování, usedla se slovy "zdravím" vedle mě a objednala si čaj. Unm.. alespoň myslím.. že to byl čaj... no.. přeci jenom jsme v čajovně, měl by být. Přišlo mi hloupé jen tak mlčet, nahodila jsem tedy trošku nepovedený poker face a zeptala se. Aya-nyan-taichou.. nemáte náhodou... pracovat? Teprve po vypuštění té otázky z úst mi došlo, co jsem to vlastně plácla. Ajaj..

Watanabe Ayaka

Jedna třetina tohohle menšího kongresu se zdála celkem zděšená mým příchodem. To se dalo čekat... Tiše jsem si povzdechla. Netrvalo to dlouho a přinesli mi čaj. Když mi mou "Vzpomínku na Fuji" pokládal číšník na stůl, zaslechla jsem jakousi provokaci. Aya...nyan?... Opět jsem do oka chytla tik. Nějak jsem ho ale přemohla a jen se natáhla pro sklenici s čajem. Nebyl klasický - takový, jako měli všichni ostatní - byl to chlazený, zelený čaj s mlékem a na vrchu byl kopeček vanilková zmrzliny. Přiložila jsem rty na brčko a trochu si usrkla. Práce? Po zopakování tohoto slova jsem se odmlčela a znovu se napila. Všechny papíry jsem už doděla... A jen tak mimochodem. Příště si vymysli pro tyhle papíry lepší schovávačku. Pod gaučem se daly najít celkem snadno...

Taniyama Marika

Chvilku jsem ty dva tiše poslouchala. Nakonec se k nám připojil další host.
Dobré odpoledne, Watanabe-san, pozdravila jsem ji a pozorovala, jak si sedá vedle modrovlásky. Takže teď tu máme celé vedení 5. divize.
Jejich rozhovor byl vážně vtipný. Výprsk smíchu jsem nápaditě schovala napitím se z hrnečku, ale chvilku hrozilo, že čajem pokropím ostatní. Snažila jsem se uklidnit.

Kioshi Ryuu

Postupně tu na mne bylo více a více lidí a nakonec dorazila i kapitánka 5. divize. Koukl jsem po ní a se slovy: "Zdravím taktéž Watanabe-taichou." Kývl jsem ji na pozdrav a jen doufal, že akcent dodávaný maskou nebude nyní středem pozornosti. Odsunul jsem se kousek od stolečku a připadal jsem si divný, jako vždy. Radši jsem nyní mlčel a dělal, že tu nejsem, jen abych byl aspoň ve společnosti, ve které jsem tak rád býval. Nejlepší by bylo, kdyby si mne minimálně nevšímali a sem tam mne tolerovali v odpovědi, ale tak... byl jsem v tomto ohledu většinou shovívavý.

Mitsuki Miyako

Heh? Jaké papíry? Jaký gauč? Zatvářila jsem se jako naprostý andílek. Přísahám bohu, příště si dám tu práci a najdu lepší místo.. nebo to rovnou spálím. Chvíli jsme se o něčem dohadovaly, načež jsem po skončení další naučné věty popadla zvoneček a rázně s ním zatřásla. Tím jsem dokonale, nikam nevedoucí, rozhovor ukončila a ještě s tím vyšla jako ta chytřejší, co se přestane dohadovat a ustoupí. Err..nebo tak nějak.. Když přišla obsluha, lhostejně jsem požádala o něco sladkého, nejlépe studeného. To bylo přesně to, co jsem potřebovala. Shladit. Když totiž přišla Žvýkačka a narvala se k našemu stolečku, musela jsem se trochu posunout a udělat místo. Normálně by to problém nedělalo, kdybych se nemusela posunout k Němu. Prostor mezi námi se během mé, opravdu duchaplné, konverzace se Žvýkačkou znovu zvětšil. Nejspíš ho naše dohadování otravovalo. Přisunula jsem se tedy znovu blíž a využila příležitosti, kdy jsem mohla dělat uraženou a svou kapitánku ignorovat. Alespoň bych se mohla představit... ještě ani nevím jeho jméno.. Tělaka jsem pohledem z jeho tváře na stoleček, na kterém leželi naše nápoje. Unm... eh.. začala jsem vydávat trochu divné zvuky, jak jsem se snažila překonat nervozitu. M-mitsuki Miyako desu, yoroshiku! Prudce jsem sklonila hlavu v něčem, co původně mělo vypadat jako klasický úklon, a neodvážila se zvednout hlavu dřív, než přijde odpověď.

Namikaze Shisui

Hmm...Kaemon je hodný, když mu nevadí vypracovat za mě papírování.Snad mu dojde, že ty papíry před jeho dveřmi jsou moje. Asi mu koupím za to krabičku cigaret. Řekl jsem si při mém tradičním flákání na mé tolik oblíbené střeše lázní. Leželi jsme tam všichni 3 vedle sebe a mně bylo fakt super. Jsme tu sami. Jenom sake, já a pocky. Ovšem když už se poslední kapička sake vypařila z mé čutory, rozhodl jsem se najít jinou zábavu. Nemusel jsem hledat dlouho, neboť v oknech baráku naproti jsem viděl sedět čtyři postavy.Oni něco slaví beze mě ??? Nemohl jsem to tak nechat a ikdyž jsem cítil teplo na lících, rozhodl jsem se navštívit čajovnu. Tak na co si připijem ? Prohlásil jsem ještě ve dveřích, aniž bych si pořádně prohlédl, kdo tam vlastně je.

Kyouraku Hiroto

Rozhodl jsem se vyjít si na procházku na své oblíbené místo. Papírování už jsem měl za sebou a neměl jsem nic jiného na práci. Po cestě jsem se chtěl zastavit na saké do svého oblíbeného baru. Ale co se nestalo? Místo baru zde byla jakási čajovna. Hlasitě jsem vykřikl, Coooo?. Zběsile jsem začal obskakovat okolo čajovny a koukat jestli se bar někam neschoval. Nebylo tomu tak. Rozhodl jsem se, že nakouknu. To, co jsem uviděl mě udivilo. Bylo zde tolik známých tváří a mezi nimi kapitánka 5. divize Watanabe Ayaka. Zdálo se, že u jejich stolu už bylo plno, tak jsem se usadil o stůl dál. Zazvonil jsem si a objednal si saké. Mezitím, co jsem čekal na svůj nápoj, jsem je bezeslovně pozoroval. To jsou ale blázni, říkal jsem si. Saké mi bylo přineseno a já se mu pokojně odevzdal.

Watanabe Ayaka

Usrkávala jsem svůj výborný ledový čaj a jen pozorovala okolní dění. Začíná tu být nějak živo... pronesla jsem skrz brčko, takže mi nejspíš nebylo moc rozumět. Takže... je tu moje zástupkyně, zástupce čtyřky, kapitánka trojky, kapitán devítky a... Pohled mi padl na kapitána osmé divize. Konečně přišel nějaký aspoň trochu inteligentní člověk a sedne si jinam? To docela vypovídá o tom, že naše skupinka vypadá poněkud pochybně. Hodila jsem po Kyourakovi utrápený pohled č. 258 a následně se zadívala do země. Co já tu vůbec dělám? odfrkla jsem si a zavřela oči. Atmosféra tohohle místa mě vždy uspí.