Seireitei Chashitsu (Čajovna)

Kioshi Ryuu

Připadalo mi, že tu jednoduše... je moc ostatních kapitánů a zástupců... tedy, na mne, nevím jak ostatní. Nakonec, co jsem měl dělat? Již jsem si chvilku dokonce myslel, že si budu moci dát sám, čaj... po dost dlouhé době. Nakonec z toho ale sešlo a nyní se mi představovala zástupkyně 5. divize, která se u toho tvářila, jako kdyby byla nesvá, ale to se mi vážně nechtělo řešit. Znepokojenost tím, že je tu nás moc mne hnala k tomu, abych moc nemluvil, tak jsem se na ní podíval se slovy: "Kioshi Ryuu, těší mne." Přesto to bylo poměrně potichu, na poměry toho, jak jsem normálně mluvil... ale přesto tón zvuku z masky byl slyšet. Koukl jsem se krátce po okolí s tím, abych zmapoval situaci a zadíval se chvilku i na východ, jestli by nebylo lepší odejít.

Taniyama Marika

Dál jsem si vesele pila a sledovala dále přicházející lidi. Začínalo tu být opravdu rušno. Nejdříve sem nalétl kapitán devítky a zahulákal na všechny přítomné, až se číšník zamračil. Na Seireitei, navrhla jsem s úsměvem a zamávala mu.
Následně vešel kapitán osmičky s velice nazlobeným výrazem, který říkal "kde je ta hospoda?!!" S provokativním výrazem jsem si pomyslela "o dva bloky dál" a položila hrneček na stůl. Zdá se, že dneska jsou všichni nějak rychle hotoví s prací, prohlásila jsem, ale tušila jsem, že stejnak mě nikdo neposlouchá. Mohl by sem přijít taky Kuchiki-san... zauvažovala jsem si pro sebe a hned si dala pomyslnou facku. Vstávej. Tak jako tak tě nemusí. A navíc, přeci teď nemůžu na nikoho nic zkoušet, řekla jsem si hořce a násilím zadržela smutnou vzpomínku.

Mitsuki Miyako

Se sklopenou hlavou, čekajíc na reakci, jsem postřehla nově příchozí a cítila, jak to ve mně vře. To se museli vetřít zrovna teď?! Bála jsem se, že mě bude sexoš ignorovat a bude si všímat nové návštěvy. Nakonec jsem ale uslyšela, i když trochu nesrozumitelně, jeho jméno. Kioshi Ryuu. Zvedla jsem hlavu a nachytala ho při civění na východ. No tak to ne. nikam nejdeš. Pomyslela jsem si, přesto jsem nehnula brvou. Zas takový blázen, abych na něj začala křičet něco ve smyslu "Nikam nejdeš, budeš se tady bavit s mojí maličkostí!" nejsem.. Podívala jsem se po místnosti. Začínalo se to tu rozjíždět, tak se mi to líbí.

Ukitake Kaemon

Konečně jsem dopapíroval tu hromadu papírů, půjdu se někam projít. Ale když jsem otevřel dveře od mojí kanceláře, tak se na mě vyvalila lavina papíru. Pomyslel jsem si jak se tam nabrala. Že by mi upadla jak jsem nesl ty papíry do kanceláře?? Dokopal jsem je do pracovny a šel se projít ven z kasáren. Když jsem si zrovna chtěl zapálit, uviděl jsem nějakou novou čajovnu. Najednou mě přešla chuť na cigaretu a řelk jsem si, že si dám čaj. Potom co jsem vešel jsem viděl kapitány 3., 5., 8., 9. divize a podkapitány 4. a 5. divize (najednou mi začalo docházet, jak se tam ty papíry dostaly), ale nevím proč seděl kapitán 8. divize tak sám, tak jsem si za ním přisedl a řekl Ahoj, mužu si sednout ???

Kyouraku Hiroto

Na co ta Ayaka myslí, zajímalo mě po jejím úšklebu. Zdála se mi trochu utrápená. Zeptám se jí potom, teď má jinou společnost, řekl jsem si a pokračoval v pití svého saké. Nějakým záhadným způsobem jsem si přestal všímat okolí a tak jsem vůbec nepostřehl, že čajovna má nového hosta. Tím byl kapitán 13 divize, Ukitake Kaemon. Namířil si to rovnou ke mě a zeptal se mě jestli si může přisednout. Samozřejmě, odvětil jsem. Nebylo to proto, že bych byl nějaký slušný, ale hlavně proto, že se mi líbí jeho styl chování a vyjadřování. A taky občas dostanu chuť na cigaretu.

Namikaze Shisui

Na mou otázku překvapivě zareagovala kapitánka 3. divize. To zní dobře. Odpověděl jsem, a následně si objednal šálek teplého sake. V tom jsem si všiml vstoupit Kaemona...Tak, a je po srandě. Řekl jsem si v duchu. Naštěstí si teda nepřisedl k nám , ale snažil se přicpat za kapitánem Kyourakem. Mezitím mi už přinesli to sake a já si konečně mohl připít s ostatními. předním jsem se ovšem pokusil o krátký proslov. Pozornost jsem na sebe přitahovat nemusel , neboť při snaze zvednout se ze seiza jsem se málem převrátil na mistokapitánku Mitsuki. Až jsem chytil rovnováhu, mohl můj proslov konečně začít. Hmmm...takže tímto bych rád připil na rozkvět naší milované Seireitei, na všechny naše milované divize a v neposlední řadě také na našeho milovaného vrchního kapitána. KANPÁÁÁI

Wakatsuki Airi


Naštvaně jsem rozrazila dveře. Kapitáne! Byla jsem dost zadýchaná. Vážně, musí se uznat, že jsem se přiřítila jak střela. Dost lidí na mne viselo pohledy, protože tu mou maličkost nikdy neviděli. A měli pravdu. Není to dlouho, co jsem nastoupila do Gotei 13. Teprve před měsícem jsem dokončila akademii. I přesto ale můj rukáv zdobila frčka, která jasně říkala, že jsem zástupkyně kapitána deváté divize. To, že jste na mě hodil všechnu divizní práci a udělal mi v pracovně bordel, bych vám ještě odpustila! Ale kde jsou moje PANDA POCKY?! Házela jsem rukama do stran a snažila se, abych vzteky nevyletěla z kůže. Tahle gestikulace naznačovala, že ačkoliv on je můj nadřízený, později si to pěkně schytá.

Spoiler:

Namikaze Shisui

A sakra...jsme teprve u první rundy a už mě Airi ruší... Řekl jsem si. ÁÁÁÁ, zástupkyně, dáte si s námi? Teprve jsme začali. Snažil jsem se odvést debatu od jejího pocky... Vrásky jsem si z jejího výrazu nedělal asi střízlivý, natož v tomhle stavu. Ale i tak jsem musel vymyslet rychlý plán , jak se nenápadně dostat pryč odtud, vylézt zpět na střechu lázní a zbavit se důkazů - prázdné krabičky od pocky.

Senri Akane

Když jsem konečně našla ve všech těch papírech v kasárnách kartu svého zástupce tak jsem jej mohla vyrazit hledat. Naštěstí my někdo z divize oznámil kam měl můj zástupce namířeno a já tak nemusela lítat po celém Seireitei ve kterém neustále pražilo slunce. A tak jsem si nasadila sluchátka s pořádně hlasitou hudbou aby mě při cestě nic neotravovalo a vyrazila jsem. I když to byla krásná překážková trať abych téměř celou cestu zůstala někde ve stínu...
Když jsem se konečně doplazila do čajovny, celá zmořená a pokrytá potem tak jsem si mohla oddechnout. Setřela jsem onen pot z čela a vstoupila jsem dovnitř. A pak jsem opět mohla říci, že po tomto jsem viděla už snad vše. Od kdy se v čajovnách slaví...? Mírně jsem si povzdychla, popadla jsem první židli která nebyla přimontovaná k zemi a posadila se ke stolu u kterého seděl můj zástupce. Sundala jsem si sluchátka a opřela si hlavu o ruku kterou jsem si opřela o stůl. Bohužel jsem ze sebe po svém výletu dostala pouze suchý pozdrav Těší mě...

Mitsuki Miyako

Prohlížela jsem si všechny nově příchozí. Byl tu týpek s oranžovým hárem a nějakým šátkem či co to bylo. Pak něco s rudou hlavou. Působilo to docela pohodářsky, ale smrdělo to cigaretami přes celou čajovnu. Dále Tmavší typ kaštanu s dvojbarevnýma očima, který pro změnu smrděl po saké. Ještě tu bylo něco s největší pravděpodobností závislého na pocky tyčinkách, jelikož se jich hned při vstupu dožadovalo. A jako poslední se tam povalovalo otrávené bledé štěně. Všechny jsem ještě párkrát prolétla pohledem, načež jsem zvýšila hlas tak, aby mě každý slyšel, ale zase nekřičela. Hele, tak mě napadá... Kdo že jste? Nahnula jsem hlavu na stranu a čekala na reakci.

Namikaze Shisui

Tak hele, ke kapitánům by se mělo chovat trochu s větší úctou, nemyslíš ? Podíval jsem se po té holce a otočil se od ní tak, abych nebyl uplně zády a přitom byl vidět znak 9. divize na mém haori. Pokud vím, nejdřív by ses měla představit ty nám... Její jmého mě popravdě vůbec nezajímalo, ale byl to super plán= Budu hrát uraženého, seberu se a odejdu z čajovny. Poté můžu konečně zničit tu krabičku. Už jsem šel směrem ke dveřím, když v tom jsem uviděl lesknout se na zemi benzinový zapalovač, ležící vedle Kaemona. To by mou práci značně ulehčilo. Zvedl jsem ho, a ladným krokem vyšel ven. Vyskočil jsem na střechu. Ano, prázdné pocky tam stále leželo. Škrtl jsem zapalovačem a přiložil k jeho plamenu důkaz. Jak ten papír krásně hoří...teď to na mě nemůže Airi hodit...

Ukitake Kaemon

Seděl jsem a přemýšlel, co si obědnám. Najednou jsem uslyšel nějakou řeč od nějaké podkapitánky: Hele, tak mě napadá... Kdo že jste?. Nějak jsem dělal, že ji neslyším. Ach jo, je tu nuda dokonce i Shisui odešel. Půjdu si ven nachvíli zapálit. Ale když jsem cestou ven už hledal zapalovač, který měl být schovaný v uniformě, tak tam byla pouze prázdná kapsa. Kde je můj nejoblibenější zapalovač?!

Spoiler:

Začal jsem prohledávat každý kout čajovny, nikde nebyl. Začal jsem přemýšlet, kde jsem ho ztratil. Najednou jsem uviděl na protější střeše něco hořet a něco se třpytit. To je můj zapalovač. Vyběhl jsem ven a zařval: Vrať mi můj zapalovač, ty šmejde. Poté jsem použil Bakudo no 1: Sai.

Senri Akane

Bylo zajímavé slyšet jak se zástupce kapitána ptá ostatních kapitánů kdo jsou. I když byla pravda, že né všichni na sobě měli své haori a mezi nima jsem byla i já. A díky tomu, že jsem byla nejspíše nejnovější kapitánka tak mě prostě nikdo nepoznal. Trochu otráveně jsem se podívala na Mitsuki a řekla jsem jednoduše Uklízečka... tak nějak jsem chtěla vidět reakci kapitánů a jejich zástupců na toto slovo. Né každý by si přeci dovolil přisednout si k tomuto stolu když by měl tak nízké postavení.

Namikaze Shisui

Můj dokonalý plán byl narušen v okamžiku, kdy kolem mne prolétlo jakési kidou a papír ještě nebyl řádně spálen...Lekl jsem se a upustil zapalovač. Agresora jsem nemusel hledat dlouho, stačilo se podívat pod sebe, ke vchodu do čajovny. Hééj, Ukitake, jsi normální ? Mohl jsem spadnout! Nebyl zrovna nadšený, nechápu proč ? Dyť já mu ten zapalovač neukradl. Jen si ho na chvíli půjčil pro dobro Seireitei...Snažil jsem se při těchto myšlenkových pochodech rozfoukat téměř uhašený obal. Nesmí zjistit, co tu dělám! hlavně na sebe nepřitahovat další pozornost...

Wakatsuki Airi

Jsem Wakatsuki Airi, zástupkyně kapitána 9. divize, představila jsem se v rychlosti a hned upalovala za svým kapitánem. Ten jejich sraz mě upřímně moc nezajímal. Jsem pro každou srandu, ale když mi někdo sní pocky, je to dost osobní! Když jsem dorazila na střechu, kde se můj nový nadřízený pokoušel zbavit důkazů, postřehla jsem malou potyčku mezi ním a jeho nevlastním bratrem.

Upřímně, taichou. Mohl jste se aspoň přiznat, že jste to byl vy a nesnažit se vše potichu zahladit. Nesnáším srábky a ještě víc na nervy mi lezou ti, co lžou. Možná tohle byla jen nějaká legrace. Ale lhát se nemá za jakýchkoli okolností. Jestli jsem vás teď nějak urazila nebo si myslíte, že jsem se ke kapitánovi chovala nepatřičně, pro mě za mě... mě potrestejte. Ale pamatujte si. Nestala jsem se součástí deváté divize proto, že váš nějak tajně obdivuju nebo něco podobného. Mám své důvody. Navíc, všichni jsme na takhle vysokých hodnostech, jelikož Seireitei strádala a potřebovala doplnit své řady. Momentálně si nejsem jistá, jak jste na tom se sílou ale věřte, že mezi vámi a jinými kapitány je určitě rozdíl. Sice jsem v Gotei 13 opravdu jen krátce a vaší zástupkyní ještě kratší dobu, ale už jsem zažila sílu jiných zástupců. Já jim s dovolením nesahám ani po kotníky, a to mě v akademii označili za "génia" a dalšími podivným přezdívkami. Na můj post mě naverboval sám velící kapitán. Tenhle lenoch totiž nebyl schopen si doposud něco utřídit. Nechci ho odsuzovat, jelikož je to asi po čtvrté, co ho vidím. Ale nějak se mi nezamlouvá. Neuznávám vás jako svého nadřízeného... Kupodivu jsem celý proslov myslela smrtelně vážně. Poučující poznámky o tom, že Seireitei se teprv nedávno vzpamatovala ze všech útrap a škod jsem vynechala a doufala, že jsem akorát nepřipoutala pozornost všech okolo. K mé smůl byl ale opak pravdou.

Namikaze Shisui

Nepotrestám tě. Není důvod trestat někoho, kdo se umí takhle otevřeně vyjádřit o cizích nedostatcích. Zvláště jedná-li se o nedostatky nadřízeného. V tom tě uznávám a líbí se mi tvůj názor i to, že mi to dokážeš říct. Lepší podkapitánku mi sem přidělit nemohli. Omlouvám se za to Pocky i vše kolem toho. Vynahradím ti ho. Nečekám že mou omluvu přijmeš a nečekám, že mě hned uznáš za nadřízeného. Ale jedinou věc bych ti přeci jen rád řekl...nikdy nepochybuj o mých schopnostech, neboť stejně jako ty, stejně jako všichni ostatní, jsem i já na tomhle místě zaslouženě. A nyní mě prosím omluv. Najednou, po tom, co mi dala takové kapky, jsem i já vystřízlivěl. Výraz mé tváře byl najednou neutrální. Nezvyšoval jsem hlas ani nedělal žádné grimasy. Otočil jsem se, a se vzpřímenou hlavou pomalu odkráčel do kasáren své divize. Hlavou se mi při tom honilo tísícero myšlenek. Nevěděl jsem jak zareagovat. Nikdy po mě nikdo, koho sotva znám takhle nevyjel. Ta holka se mi líbí... Přemýšlel jsem nad tím pořád, i po tom, co jsem došel do kasáren. Po tom co jsem byl ve své pracovně i po tom , co jsem došel do své ložnice.

Watanabe Ayaka

Mitsuki. Zdá se, že někdo tady nerespektoval to, že se nás tu většina navzájem nezná... Pohledem jsem přejela všechny přítomné. Pro příště to respektuj. Asi se mu něco nelíbilo. Ne všichni kapitáni si nechají říkat přezdívkami "Aya-nyan-taichou", povzdychla jsem si a v duchu si přiznala fakt, že jsem ani neměla jinou možnost, než svůj nový alias akceptovat. Ale tím si teď nenech kazit náladu, mrkla jsem a pousmála se tak, aby to nikdo neviděl. Věděla jsem, že má zástupkyně by mě donutila k úsměvu, i kdybych se nafoukla jako ta podivná mořská ryba a právě to mě k onomu úsměvu taky přinutilo. Ještě, než jsem tohle vše vůbec řekla, uslyšela jsem kapitánku čtyřky, jak ironicky pronesla slovo "uklizečka" a věnovala jí jeden pobavený pohled. Jsem jedna z těch, kteří jsou u kapitánských zkoušek, a tak moc dobře vím o hodnostech většiny shinigami. Dobře.. aspoň těch na vyšších postech. Po chvíli si někteří mohli všimnout, jak se neustále usmívám. He~j! Mitsuki~! Pojď si připí~t! Důvod tohohle chování jste mohli spatřit v mé ruce. Sklenička saké!

Taniyama Marika

Bylo nás tu čím dál víc a mně už docházel čaj. Nejdříve jsem se připravila, že půjdu srovnat Ukitakeho a Namikazeho, ale nakonec se to vyřešilo samo.
Ta bláznivá modrovlasá holka zakřičela něco o tom, že bychom se mohli představit. Usmála jsem se a stoupla si. Takže, já jsem kapitánka třetí divize, Taniyama Marika. Těší mě! Kdopak je další na... Watanabe-san?! Vyjeveně jsem zírala na pátou kapitánku, jak jí červenají tváře a začíná mít legrační přízvuk.

Kioshi Ryuu

Více a více lidí s tím, že se sem přišlo opít než přijít čaj přicházelo a já jen hleděl na to, jak se dobře baví. Upřímně? Nevadilo mne to a byl jsem rád za to, že je tu i moje kapitánka. Přeci jen šlo o to, že aspoň jsme se my dva s ní dostali pryč od papírování a různých zranění, že? A i kdyby tu asi nebyla, byl bych všem, co jsou tady vděční. A proč? Ukázali mi částečně, že aspoň kapitánská a podkapitánská sorta mne bude brát takového, jaký jsem uvnitř a ne, jaký jsem na povrchu. Sice... bych si s nimi dal rád sklenku něčeho ostřejšího, ale skrz masku a zkazení párty jsem to nechtěl nějak hrotit. Poposunul jsem se ke kapitánce Tiniyamě a řekl: "Myslím si, že si klid a pohodu s vůní čaje neužijeme, že?" Načež jsem doufal, že to nepochopí nějak urážlivě či snad dokonce troufale.

Mitsuki Miyako

Představili se mi jen dva lidé - kapitánka 3. a zástupkyně 9. divize. Od Pomeranče jsem si poslechla kázání a upřímně mě nijak nevzrušovalo, že se nazval kapitánem. Zbytek mě ignoroval. Všichni jsou tak ochotní, jak milé. Potom, co Žvýkačka něco prohlásila, se ke mně nahnula s požadavkem o přípitek. Popadla jsem náhodou sklenku saké a stoupla si. Jste nudní~. Zástupkyně kapitánky 5. divize.. Mitsuki Miyako! Ujistěte se, že to nezapomenete! Zvedla jsem saké a s lehkým ťuknutím, do dávky alkoholu mé kapitánky, jsem zakřičela KANPAI~! Načež jsem to do sebe kopla a hned si nalévala další.

Ukitake Kaemon

Chudák Shisui, už tak brzy jde pryč. Řekl jsem si, když jsem si za rohem zapaloval cigaretu. Jak jsem dokouřil, tak jsem se konečně vydal vypít nějaký čaj. Jak jsem přicházel ke stolu, kde seděl kapitán Kyouraku Hiroto. Hned, jak jsem si sedl jsem uslyšel jakési KANPAI. Dlouho jsem si vybíral z nabídky čajů, ale skoro nic už tam nebylo. Podíval jsem se co všichni pijí. Polovina držela v ruce sake, které já nenávidím. Zazvonil jsem na zvonek a obědnal si nějaký čaj, který ještě nedošel. Začal jsem uvažovat, co je dnes vůbec zaden, že se tu všichni sešli.

~Náhle do čajovny vletěl pekelný motýl a párkrát obkroužil prostor nad hlavami všech přítomných.
"Všichni kapitáni nechť se ihned dostaví do kapitánské zasedací síně v první divizi. Je to rozkaz od velícího kapitána a kapitána první divize, Kitamura Ryuumeie."
A zase odletěl.~

Watanabe Ayaka

Mitsuki~. Tak asi změna plánu. Padej do divize a počkej až přijdu z toho mejdanu... em... chci říct srazu kapitánů, mávla jsem rukou a naznačila jí tak, aby odešla. Fu~ha. Nemám ráda, když musím na kobereček před jedničku~. Nafoukla jsem tváře jako malé dítě a máchala kolem sebe rukama. No, co se dá dělat. Musím jít toho páprdu navštívit... zvedla jsem se a udělala první krok. Po druhém jsem se ale pomalu sunula k zemi. Umřu, umřu.. UMŘU~! Do psí ři*ě~!

Taniyama Marika

Mě hluk nevadí, konstatovala jsem Kioshimu. Byla jsem totálně vyvedená z míry opilou Watanabe-san.
Pak se představila zástupkyně pětky a na to přiletěl pekelný motýl.
A jéje, povinnost volá. Ehm, Watanabe-san, chcete nějak pomoct? Ptát se, jestli pomoc potřebuje bylo zbytečné. Eh... Ta má ale smůlu... takhle se zrichtovat a na to jít na poradu...

Kyouraku Hiroto

Sotva jsem dopil teprve třetí rundu saké a už přišli povinnosti. Přiletěl pekelný motýl, že prý máme jít na píseček první divize. Sice se mi to moc nelíbilo, ale pozvání starouše jsem nemohl odmítnout. Zaplatil jsem a chystal jsem se k odchodu. Směrem k východu mířila též Ayaka svým potácivým krokem. Ayaka asi přecenila své možnosti a zase se ožrala jako dobytek, řekl jsem si a vydal se k východu ale stalo se něco nečekaného. Ayaka se neudržela na nohou a začala upadat v bezvědomí. Na nic jsem nečekal a bleskurychle jsem použil shunpo aby nespadla na hlavu a neublížila si. Stihl jsem to, zamumlal jsem si pro sebe a s velkým oddychem jsem vzal Ayaku do náručí. Vypadá to, že večírek pro nás končí, zašeptal jsem usínají Ayace do ucha a chystal se jí odnést do první divize. Přeci jen tam musí být.