Pracovna zástupkyně kapitánky 5. divize

Zde se nacházíte v pracovně zástupkyně kapitánky 5. divize.

Mé zástupkyni nevadí vlastně nic. Bude jen ráda když přijdete a bude ještě radši, když jí věnujete něco hezkého a roztomilého, v lepším případě s ní domluvíte, jak spáchat atentát na mou maličkost.
Vaše kapitánka 5. divize, Watanabe Ayaka

Mitsuki Miyako

Znuděně jsem se povalovala po gauči, který krom psacího stolu a mini stolečku, tvořil jediný nábytek v malé místnůstce. Doslova jsem se válela v papírech. Cpala jsem se pocky tyčinkami a přemýšlela nad věcmi typu. "moucha leze po stropě- jak to sakra dělá, že nespadne" a podobné blbosti. Po čase moje mysl vklouzla do vzpomínek na poslední návštěvu čajovny. Vážně se to tam vše pěkně zvrtlo, heh. A taky tam bylo rozhodně na co koukat.. jo to jo, to bylo.. s pochichtáváním a slinou tekoucí z úst jsem přemýšlela o mém posledním objevu. Kioshi Ryuu. Zajímalo by mě, kdy ho zase uvidím. Minule nevypadal, že by se zrovna bavil..chudáček. Převalila jsem se na bok a zavřela oči.

Kioshi Ryuu

Rozhodl jsem se, že bych se mohl jít podívat po některých členech, kteří na tom byli poměrně dost vážně. Proto jsem si nyní šel pro hlášení a každým krokem jsem doufal, že nepotkám nikoho, kdo by si na mne mohl ukázat. Opak se stal pravdou a když jsem zašel za roh, tak tam byli nějací dva shinigami, kteří si na mne ukázali a zaběhli do nějaké místnosti. Zastavil jsem se a podíval se na svojí ruku a zamyslel jsem se: Proč... já? Proč já a choroba? Chvilku jsem takto stál a hleděl do své ruky s tím, že jediné, co jsem slyšel byly moje výdechy zpod masky. Nakonec jsem ruku zavřel pomalu v pěst a podíval se před sebe. Rozešel jsem se a směřoval k pracovně zástupkyně 5. divize.
Nakonec jsem dorazil a chvilku jsem váhal, jestli mám otevřít ony posuvné dveře. Chvilka váhání u mne vystřídal čin a já jsem chytl ony dveře, krátce si povzdechl s tím, že jsem uhnul pohledem a nad tím, že se budu muset zase ukázat. Otevřel jsem pomalu ty dveře a podíval se na onu zástupkyni, která spala, ale než jsem dokázal zastavit svojí mluvu, tak jsem ještě pronesl: "Zdravím, nebudu dlouho rušit, jen by..." Spolkl jsem další slova a s myšlenkou, že jsem zase něco zkazil jsem se otočil a rozhodl jít pryč a nechat její poklidný odpočinek jen a jen jí.

Mitsuki Miyako

V klidu jsem se nechala unášet tím uklidňujícím polospánkem, když jsem uslyšela šoupavý zvuk dveří a po chvíli něčí hlas. Nevím, co ten hlas říkal, za to jsem moc dobře věděla, komu patřil. Vyplašeně jsem vystřelila vzhůru a i s papíry se svalila na zem. Chvíli trvalo, než jsem se byla schopná vyhrabat z papírů a pohlédla na něj. Unm... Potřebuješ něco? tentokrát jsem se rozhodla, že už se nebudu chovat jako poblázněná školačka na prvním rande a třást se při každém slovu.

Kioshi Ryuu

Moje nehorší představy se vyplnili a já jsem ji probudil. Jako kdybych mi někdo vrazil dýku do zad jsem se zastavil a čekal, co řekne. Její pád jsem zaregistroval, ale to bylo tak vše, co jsem v tuto chvilku chtěl a mohl dělat. Na její další slova jsem se pomalu otočil a dodal jsem: "Přišel jsem sem pro hlášení, ohledně nedávno zraněných členů 5. divize." Na to jsem přešlápl z nohy na nohu a chtěl jsem odejít. Nebyl jsem stydlivý, ale... měl jsem nyní pocit, že moje starost je jen zbytečná věc a já jsem tady ten otravný, co jen ruší.

Mitsuki Miyako

Hlášení, huh? Eh..no..víš.. Rozhlédla jsem se po místnosti zaplněné povalujícími se papíry a origami zvířátek. Hehe. Trapně jsem se zasmála a podrbala se zezadu na hlavě. Tohle bude trošku problém... Zatvářila jsem se jako naprostý andílek a začala se tím vším prohrabovat.

Kioshi Ryuu

Chvilka, kdy jsem si snad myslel, že dostanu hlášení a budu moci jít pryč byla pryč hned s tím, jak jsem ji viděl, jak znejistila. Poslouchal jsem jí a v hlavě mi projelo vážně pár slov o tom, že jsem naivka a že jsem vážně jen rušil. Koukl jsem se po jejím stole, přejel nakonec celou místnost a se slovy: "Tak já půjdu, někdy... se snad zase stavím." Načež jsem byl připraven odejít a taktéž i moje nohy oznamovaly, že tak chci udělat.

Mitsuki Miyako

Dal se k odchodu a já zareagovala dřív, než jsem to promyslela. Néééé! Nikam! Pokud ti to nedám, budu zase v průšvihu! Jen počkej..chvíli.. já to najdu! Začala jsem se ultra rychlostí prohrabovat v papírech a řekla si, že příště alespoň papíry označím barevnými záložkami, než si s nimi vyzdobím svoje království. Občas jsem koukla, jestli tam moje sexy návštěva stále stojí a znovu se dala do hledání. Upřímně mi bylo do pláče... kolik takových trapasů ještě přijde?

Kioshi Ryuu

Uprostřed odchodu mne sama zastavila a já jsem se jen otočil a uprostřed kroku se podíval na chodbu skrz díru otevřených dveří. Byli tam, nyní jiní a ukazovali směrem na dveře, ale hned jak mne viděli, zalezli. Povzdechl jsem si zvláštním tónem, zalezl dovnitř a zavřel za sebou dveře s tím, že jsem stál a čekal, co bude. Bylo by přeci neslušné si sednout, kdyby mne to nepovolila. Jen jsem tak nějak doufal, že díky mne, si to nepřehází... i když... kdo ví, jestli v tom měla systém.

Mitsuki Miyako

Uslyšela jsem šoupání dveří a rychle se otočila, jestli neodešel. Naštěstí tam stále stál a tvářil se tak nějak.. nijak. Když na mě budeš civět, nic tím neurychlíš, můžeš si v klidu udělat pohodlí, třeba najdeš něco, co tě zabaví. Doufala jsem, že si to nevyloží moc hrubě. Když mě zkrátka znervózňovalo, když mě pozoroval! Když jsem v povalujících se papírech nic nenašla, se zlomeným srdcem jsem začínala rozkládat svojí oblíbenou origami kočičku. Doufala jsem, že ho to po chvíli neunudí tak moc, aby chtěl znovu odejít.

Kioshi Ryuu

Chvilka vystřídal okamžik a já jsem byl vyzván k tomu, abych si udělal pohodlí. Rozhlédl jsem se po poměrně velké pracovně a sedl si na pohovku, která tu byla. Začal jsem se rozhlížet po okolí s tím, že třeba brzy najde ono hlášení a já nebudu muset dále rušit, ale tak se asi nestane, když jsem ji koutkem oka zahlédl rozkládat origami kočičku. Jak se ale dalo říci, tak svojí práci nebrala asi tak vážně, jak se mělo, ale tak nedával jsem jí to za zlé... sem tam jsem si dal také padla s tím, že jsem šel zkoumat nějakou možnost vyléčit svojí chorobu, bohužel... neúspěšně.
Po chvilce rozhlížení jsem si v duchu povzdechl s myšlenkou, že rozetnu trapné ticho a i když toho budu litovat, tak jsem řekl: "Máš to tu pěkně zařízené." Souhlasně jsem kývl, abych dodal důraz na to, že to myslím vážně a plně se opřel o pohovku, čekajíc... na ono hlášení, které bylo někde pryč, nejspíš.

Mitsuki Miyako

Rozkládala jsem svoji, vcelku povedenou, origami kočku a každý papír přejela pohledem. Nic. Prostě nic, do háje! Směrem od pohovky jsem uslyšela kompliment směřovaný k tomuto (párty) pokoji. Ani ne.. Vypadá to tu nudně. Přemýšlím, že si pořídím něco na stěny. Možná něco modrého... anebo pandy. Pandy jsou super! Samozřejmě nemyslím živé nebo umělé pandy jen.. nějakou kresbu. Rozebírala jsem jedno zvíře za druhém. Rozhlédla jsem se po pokoji. Sakra, to mě mohlo napadnout dřív. Popadla jsem listy, které jsem už s největší pravděpodobností zkontrolovala, a začala je pokládat stranou, abych v tom neměla ještě větší zmatek. Jo! Vystřelila jsem na nohy a celá rozcuchaná a pomuchlaná se podívala na Kioshiho. Dáš si něco? Čaj, saké... něco sladkého? Zaculila jsem se.

Kioshi Ryuu

Díval jsem se na okolní zdi s tím, že jsem si rovnou při tom přestavoval, jak by to asi vypadalo a nakonec jsem to stejně ohodnotil jen krátkým kývnutím, že by ani jedno možná nemuselo vypadat špatně, i když... moje... no, řekněme že to byla kancelář se mohla honosit tak maximálně zářezy různých nožů, skalpelů a podobně na zdi, ale... to byl jen detail. Chvilku jsem se koukal na ni jak se prohrabuje listy a čekal, jestli něco bude. Nakonec vykřikla, že něco našla, tak jsem vstal a řekl: "Našla jsi to?" Načež jsem se podíval po onech papírech a rázem dodal: "No... spíše ne, nechtěl bych ti tu nějak nechat... část svých plící."

Mitsuki Miyako

Hm? Co tím myslíš? Nahnula jsem nechápavě hlavu na stranu a čekala, jestli odpoví. Teda.. nemusíš mi to říkat, pokud nechceš, nechci být nějak dotěrná.. a z toho hlášení už jsem část našla, ještě moment a bude to kompletní! Zazubila jsem se a založila si ruce na prsou.

Kioshi Ryuu

"No, stejně se to ví a traduje všude... řekněme, že pokud sundám mojí masku, tak... no, kašlu krev." Při čemž jsem sklonil trochu hlavu, jako kdybych se provinil a podíval se na ní s tím, že již asi bude mít ono hlášení. Přesto... jsem viděl maximálně tak překřížené ruce přes sebe na jejich prsou, ale nic víc. Čekal jsem tedy, že něco řekne... nějak se vyjádří a tak.

Mitsuki Miyako

Uh, aha. To je důvod, proč sis v čajce nedal ani doušek, hádám. Otočila jsem se k němu zády a znovu se dala do hledání. Určitě tu nechce strávit žádnou minutu navíc. Musí to být vcelku nepraktický. Ale sekne ti to. Vzala jsem do ruky další list papíru a neochotně se zvedla. Tady. Otočila jsem se a natáhla ruku s kompletním hlášením směrem k jeho přítomnosti. Doufala jsem, že se tu rozhodne ještě zůstat. Bohužel pro to neměl nejmenší důvod, tak jsem se s tím dopředu smířila.

Kioshi Ryuu

"Ano, to je ten důvod," dodal jsem tiše a koukal na to, jak hledá. Chvilku jsem přemýšlel nad její další větou a dodal: "Hm, díky... ale radši bych bral zdravé plíce, než to, že mi to sekne. V každém případě... dá se s tím žít a když tě to drží při životě... zvykneš si." Zafuněl jsem a natáhl se po papírech, které mi podávala. Párkrát jsem přejel pohledem a na to si řekl sám pro sebe zabrán v informacích: "Asi bych neměl rušit, že? Radši asi půjdu, ne?"

Mitsuki Miyako

Tak ten to v životě určitě lehký nemá.. Jistěže je zdraví důležitější. Lituji těch, co si to neuvědomují. Natáhl se pro papíry a párkrát je přejel pohledem. Bylo zvláštní sledovat ho při čtení. Jak jeho oči přejížděly po slovech a těkaly sem a tam. Musela jsem se pousmát. V tu chvíli mi jeho výraz připadal sexy a roztomilý zároveň. Když se nepřímo zeptal, jestli už může odejít, věnovala jsem mu sarkastický úšklebek. Buď upřímný. Fakt sis myslel, že mě při něčem rušíš? Ale nebudu tě držet, pokud sám nechceš. Pokrčila jsem rameny a čekala na rozsudek.

Kioshi Ryuu

"No takto... rád bych tu zůstal ale zde nezáleží až tak na mne," řekl jsem a zhluboka se nadechl, což maska obohatila typickým zvukem a já pokračoval: "Jsem ve vašich kasárnách, ve tvé kanceláři, takže pokud chceš, rád pobudu... nikam nespěchám a upřímně," dal jsem si pravou ruku na temeno hlavy, udělal pod maskou úsměv a zavřel oči se slovy: "Nikdo mne moc nechodí navštěvovat, takže... jestli ti nevadím celkově já, rád zůstanu." Opět jsem otevřel oči a zamyslel jsem se, jestli vážně nejsem moc troufalý... ale tak sama skoro vybízela, abych tu zůstal, i když jsem nevěděl, co plánuje dělat... asi si povídat.

Mitsuki Miyako
Když řekl, že by tu rád zůstal, cítila jsem, jak se můj obličej sám od sebe zformoval do zvláštního výrazu, který, s největší pravděpodobností, ukazoval moje nadšení.

Spoiler:

Jestli mi to vadí? Neblázni!! Neptala bych se tě, kdyby jo!! Fajn, fajn, tak tedy..unm.. S nadpřirozenou rychlostí jsem se přiřítila ke gauči a smetla z něj i jeho okolí papíry na jedno místo. Překvapivě se mi je povedlo položit i do rovných hromádek. Přimáčkla jsem se do měkké a pohodlné látky, v dostatečné vzdálenosti od toho sexy objektu. Tak.. jak se ti zamlouvá život shinigami? Respektive člena 4. divize..? Trošku křivě jsem se pousmála. Nečekala jsem, že by tu snad chtěl zůstat, proto jsem byla trošku nervózní.

Kioshi Ryuu

Jejího výrazu jsem si radši nevšímal a koukl jsem se na hlášení, které jsem ještě nestihl celé zhlédnout, ale moje hlášení bylo na stole a dokonce srovnané. Mlčel jsem a jen jsem se na ni koukl se slovy: "Samozřejmě, že jsem spokojen... a... 4. divize je fajn, jen musíš vědět, co a jak... ale zvykneš si."
Chvilku po slovech se odsunuli dveře a tam ti dva Shinigami, jak si na mne ukazovali. Dělal jsem, že se nic neděje, ale na to jsem pohledem zavítal na ně... moje nálada byla asi jasná podle zorniček.

Spoiler:

Ti naštěstí radši utekli a já otočil pohledem, již normálním na kapitánku a dělal, že se nic neděje. Jakoby nic...

Mitsuki Miyako

S povytaženým obočím jsem sledovala právě se odehrávající scénku. Potom, co Kio pohledem zavraždil dva podřadné členy mé divize, kteří se raději co nejrychleji vypařili, se otočil zpět směrem ke mně a zatvářil se jako naprostý andílek. Povytáhla jsem i druhé obočí ve formě otázky, ale raději to nechala být. Nechtěla jsem být nijak vlezlá. Vážně si nic nedáš? Přišlo mi nevhodné nechat ho tu sedět naprázdno, přesto jsem nějak tušila zápornou odpověď.

Kioshi Ryuu

Dotyční shinigami, kteří radši utekli, jsem již neviděl a nyní byla jiná otázka a to taková, jestli si něco dám. Chvilku jsem přemýšlel, i když nebylo co na tom vymýšlet, ale nakonec jsem řekl: "Nerad bych... no, řekněme, že bych ti tu vážně nerad nechal kousek mých plících." Podrbal jsem se pod okem a dodal: "A... co třeba ty a tvoje kapitánka? Vše dobré?" Sjel jsem jí pohledem a čekal na odpověď. Při všem jsem byl docela rád, že mne díky mé masce neodsoudila a zatím mne bere takového, jaký jsem... naštěstí.

Mitsuki Miyako

Přestože nic nechtěl, já dostala chuť na něco sladkého. Hned potom, co mi položil otázku týkající se kapitánky-Žvýkačky, vstala jsem, odhrnula posuvné dveře a zařvala po prvním shinigami, kterého jsem uviděla. Hej, ty tam! Pobaveně jsem sledovala, jak se rozhlédl, jestli opravdu mluvím na něj. Mám chuť na něco sladkého.. Přines mi ten dobrej čokoládovej pohár s tím, bůhví-čím, co tam dávají, z čajovny. Otevřel pusu a chtěl asi něco namítnou. Přerušila jsem ho však jedinou zmínkou o tom, že je to rozkaz od nadřízeného a znovu dveře zavřela. Posadila jsem se zpět na gauč a věnovala Kioshimu nevinný pohled. Kapitánka, huh.. Unm.. občas máme spory a rády se dohadujeme o tom, jak moc dobře svojí práci dělám. Je to docela zábava. zazubila jsem se. Jinak je vše ale v pořádku. Vycházíme spolu dobře. Spokojeně jsem se usmála začala si pohrávat s konečky vlasů.