Centrální Laboratoř 12. Divize

Maekawa Shichirou

Tok mých zoufalých myšlenek na to, co se bude dít až se všechen ten brajgl dostane na světlo přerušilo blikání konzole po pravé straně.
Vetšina komunikací s jednotkami v terénu byla vedena přímo do ústředny, která byla o několik pater níž, ovšem ty s největší prioritou ke kterým bylo třeba soouhlas kapitán a se převáděly sem, do centrálního počítače.
Byla to zpráva z Gensei od kapitánky páté divize. Potřebovala...
Genteikaijou? Proč by žádala o něco takového jako prolomení limitu? Copak netušila jaký dopad to bude mít na svět lidí?
Prsty mi začaly hbitě běhat po klávesách. Hovor z nějakého duvodu nepřijímala, což dávalo smysl pokud byla v nouzi.Za pomoci kontaku s jejím telefonem jsem ale mohl být jakž takž schopný zjistit, jaký druh nebezpěčí se v jejím okolí nachází.
Oči mi kmitaly po změtici informací, která se přede mnou postupně rozkládala. Její poloha, hladina jejího reiatsu a...
Vyletěl jsem ze židle jako na pružině v naprostém šoku. "Kono reiatsu...!?"

Spoiler:

Aizen!
Okamžitě jsem aktivoval limiter a jenom doufal že ještě nezaviním smrt dvou vysokých důstojníků. Ale... co tam dělal ON?!
Neměl jsem ale čas nad tím přemýšlet, hrálo se o čas. Tentokrát jsem musel postupovat podle předpisů, ať jsem chtěl nebo nechtěl. No, alespoň jsem ho už nemusel hledat.
"Juunibantai-taichou, Maekawa Shichirou. Okamžitě mi sežeňte soutaichou-dono! V Gensei se objevil Aizen Sousuke!" zvolal jsem do interkomu jakmile s ozval někdo z první divize.
Tentokrát, ať se dělo cokoli, musel jsem si prosadit aby mě tam pustili. Ať už mě to bude stát cokoli.

Maekawa Shichirou

Čekal jsem jako na trní až se někdo ozve. Z první divize mi stručně oznámili že se o to postarají, ovšem všichni jsme věděli jak byrokracie pracuje. Ještě že tohle nešlo do Central 46, to bych z toho asi zešedivěl.
Zároveň jsem přemýšlel jak to udělat. Abych se dostal do Gensei, potřeboval jsem povolení. Abych dostal povolení potřeboval jsem důvod. Jaký důvod? Chci si promluvit s Aizenem...?
To znělo... hodně špatně i v mé vlastní hlavě. Zadržet ho? Ne, na to bychom nestačili ani kdyby na něj šli všichni kapitáni najednou. Ačkoli...
Začal jsem se přehrabávat v záznamech svého předchůdce. Věděl jsem že tady byly nějaké poznatky o Hougyoku, ikdyž jich nebylo moc a sám jsem měl možnost projít si záznamy z dob Winter War. To, co předvedl Urahara Kisuke mě fascinovalo. Mohl bych být schopný Aizena zneškodnit stejným způsobem jakým to udělal on? Ačkoli byla malá šance, že by se bývalý kapitán pětky nechal dvakrát nachytat na stejný trik...
Plně soustředěn jsem se automaticky ohnal po nějaké věci, která se mi začala motat kolem hlavy než jsem přišel na to že je to Hell Butterfly.
Proč ještě používají tyhle zastaralé nesmysly?
Jakmile se mi usadil na ruce, vyslech jsem si odpověď soutaichou a ihned mu poslal obratem další.
"Obávám se, že je pozdě. Podle mých informací je momentálně ve střetu s Watanabe-taichou a Mitsuki-fukutaichou. Spojení se přerušilo krátce po té, co jsem jim aktivoval Genteikaijou." na chvíli jsem přemýšlel, jestli se o to mám pokusit nebo ne. Nakonec jsem se rozhodl to riskovat. "Soutaichou-dono, žádám o povolení vydat se do Gensei a asistovat Watanabe-taichou ve zneškodnění Aizena."

Kitamura Ryuumei

Povytáhl jsem obočí. Nedokázal jsem si představit, jak ten souboj mohl začít. Pochyboval jsem, že by Aizen vyrazil do prostředí, kde má Soul Society jasnou převahu a začal na slepo útočit. Kapitánka páté divize by také neměla mít důvod zahájit boj, při kterém nezná nepřítele. Nebo se znají? Vybavil jsem si záznamy z dob Zimní války. Mnoho kapitánů mělo i své osobní důvody, proč s Aizenem bojovat a mnohdy to nedopadlo dobře.
Maekawa-taichou... máte mé povolení se tam vydat. Zjistěte důvod boje a pokuste se zjistit co nejvíce o Aizenově stavu. A také se pokuste zjistit, proč Aizen vůbec do Gensei zavítal.

Maekawa Shichirou

... huh? Chvíli jsem zíal jako opařený. To jako vážně? ... to bylo jednodušší, než jsem čekal.
"Hai, rozkaz, soutaichou-dono." řekl jsem jen stručně ze strachu, že by si to snad mohl ještě rozmyslet než se mi podaří vytáhnout paty ze dveří.
Pak už jsem rychlostí blesku vyskočil ze židle, začal sbírat věci kolem a kmital zpátky dolů, kde ještě pracovali na zmizení Ichimaru.
"Tohle doneste do laborky v západním křídle. Chci vědět všechno co se o tom reiatsu dá zjistit, od resonance až po velikost tabi majitele, jasné?" vrazil jsem vzorky od Akona do ruky prvního ze své divize, kterého jsem potkal, který byl shodou okolností yon-seki řídící celou operaci. "Na rozkaz soutaichou-dono jdu do Gensei, nejspíš se tam chvíli zdržím, spoléhám na to že se tu postaráte o plynulý chod věcí."
Aniž bych čekal na odpověď, prosvištěl jsem hbitě kolem a vyběhl ven. Odtamtud už to se shunpo bylo jen několik kroků k Senkaimon do světa lidí.
Měl jsem pocit jako by mi někdo zalil končetiny do olova jakmile jsem za dorpovodu Hell Butterfly vkročil do Dangai. Srdce mi bušilo jako zvon až jsem myslel že snad vyskočí ven. Cítil jsem se nervózní jako panic před první nocí s dívkou jeho snů.
Otchitsuite, ore! napomenul jsem se v duchu.

-->1. mise - Gensei

Wakatsuki Airi

<<<Rukongai - Junrian
Přiběhla jsem do kasáren a rozhlížela se okolo. Tady, aby se blbej vyznal... prolítlo mi hlavou a hledala nějaký vchod, který vypadal aspoň trochu bezpečně. Vstoupila jsem do vysoké budovy připomínající věž. Celý tenhle komplex byl laboratoří dvanácté divize a místo, kde kapitán téhle jednotky přebývá většinu svého času, je právě tohle. Proto nejspíš nebude problém ho tu zastihnout. Upřímně jsem návštěvy téhle divize v lásce moc neměla. Už jen myšlenka, že tu zkoumají bůhví cosi s bůhví jakými přístroji na bůhví čem, mi trochu zvedala žaludek. Hlasitě jsem polkla a křečovitě vykročila. Hned na to jsem se však oklepala a vlítla dovnitř. Nedalo se říct, že by tam nechali projít moc světla, a to byl snad ještě děsivější pohled, než zvenku. Místnost byla až nepříjemně velká a nebylo v ní téměř nic. Celou jsem jí prošla, až jsem narazila na schody. Točily se a vskutku vypadaly nebezpečně, jako vše tady. Pomalu jsem vyrazila vstříc dalším patrům, ale pořád jsem nemohla nic najít. Až v dalším momentu jsem spatřila dveře, které nejspíše vedly tam, kam jsem potřebovala jít. Nicméně jsem neměla žádné svolení a v nejmenším jsem neměla odvahu tam jen tak nakráčet, aby si ze mě náhodou neudělali výzkumný předmět.
Pochybuji ale o tom, že si mě nevšimli. Pořádně jsem se nadechla a chodba bez nábytku mému hlasu jen přidala na síle. Tady zástupkyně kapitána deváté divize, Wakatsuki Airi! Potřebuju mluvit s Maekawa-taichou! Vodní bublina plná motýlů kolem mě stále poletovala.

Chvíli se nic neozývalo a jediné, co bylo slyšet, byla ozvěna. Krátce na Airiin výkřik se však ze stropu spustila lana a obmotala se kolem jejích rukou a nohou. Pár vteřin se tam houpala, když se najednou dveře otevřely a z nich vyšel čtvrtý důstojník.


Čtvrtý důstojník

Zdravím, Wakatsuki-fukutaichou, věnoval jí jeden suchý pohled. Pravděpodobně ho moc nepřekvapilo, že se chytla do jedné z pastí. Kapitán si tu s tím dost vyhrál a každý se při první návštěvě zamotá. Hádám, že to jsou výsledky Vaší mise, přistoupil o kousek blíž, bublinu propíchl prstem a rozevřel dlaň, aby do ní motýli popadali. S tím se otočil a šel směrem k hlavní místnosti. Jo, málem bych zapomněl, ohlédl se naposled. Watanabe-taichou byla při misi v Gensei zraněna. Někdo by nejspíš měl kontaktovat čtvrtou jednotku. Nechám to na Vás, ukončil a zaklapl za sebou dveře.

Wakatsuki Airi

Chvíle postávání mi začala připadat trochu zdlouhavá. Založila jsem si ruce na prsa a unuděně zaklonila hlavu. K mému překvapení jsem ale zpozorovala lana, která se prostě spustila ze shora. Ani jsem nestačila mrknout a byla jsem svázaná. Tahle divize byla vážně zajímavě creepy místem. Bojovala jsem s provazy a snažila se z nich uvolnit. Cukala jsem sebou jak nejvíc to šlo, ale nic nefungovalo. Někdo si dal hodně záležet na tom, aby nějaký případný špeh neutekl jen tak. Viset hlavou dolů vážně nebylo nic příjemného.
Najednou jsem uslyšela zacvakání dveří, svůj zrak jsem upřela oním směrem. Ow, zdravím, Neznámý-san, oplatila jsem uvítání stejným tónem hlasu s nezájmem a naznačila tak, že by se vyššímu důstojníkovi mohl aspoň představit. Maekawa-taichou tu k mému překvapení nebyl. Ačkoliv za něj bych byla daleko radši, je aspoň milý a nemluví jako uspávač medvědů.
Začal cosi vykládat a očividně ho nezajímalo, že se mi asi brzo překrví mozek. Pozorovala jsem, jak přebírá výzkumný materiál a odchází směrem k laboratoři. Jo, jasně, odpověděla jsem bezduše a asi tak pět sekund jenom koukala nejspíš čekajíce na zimu. Hej, počkej, vrať se! křikla jsem po něm, ale žádnou odezvu jsem nedostala. Až teď jsem si uvědomila, co vlastně říkal. Vyhoupla jsem se nahoru a rychlým obratem vytáhla katanu z pouzdra, načež jsem jí rozsekla provazy, hbitě se přetočila a dopadla na nohy. Génius si přeci jen poradí, pronesla jsem kompliment ke své maličkosti a meč schovala. Asi si budu muset pospíšit, uznala jsem vyrazila vstříc další divizi.
>>>Kasárny 4. divize

Tsukino Yoshiko

Yoshiko se objevila blízko kasáren 12. divize a rozběhla se rovnou tam, kde měla být laboratoř. Kupodivu se cestou díky náramku nechytila ani do jedné pasti. Překvapeně prošla dveřmi a vydala se tam, kde před tím našli toho kamaráda. Tam by logicky měla zanpakutou být.
Koukala do různých skříní a šuplíků, ale nikde nic. Pak jí pohled padl na hromadu papírů a něco modrého mezi nimi. Přiskočila k předmětu a vzala ho do ruky. Hm... jakže vůbec wakizashi vypadá? napadlo jí. Jo! Krátký a roztomilý! To je ono!
Nechala ještěrku vylézt a zase zmizela.

Maekawa Shichirou

<< Kasárny 4. divize

Už když jsem dorazil na nádvoří, bylo mi jasné, že všichni mají na pilno. Chodby, které vedly skrz hlavní budovu nahoru do laboratoře byly teď prázdné, ačkoli většinu času se hemžili lidmi, kteří se starali o běžný chod divize ve chvílích, kdy žádný projekt neměl zvláštní prioritu. Ti všichni teď byli podle odpvědí jejich jednotlivých reiatsu zalezí v laboratořích a starali se o své věci, do kterých jsem teď stejně neměl čas zasahovat.
'Až bude po schůzce, vezmu si report od Akona.' rozhodl jsem se a ve chvíli, kdy jsem si přesně to pomyslel se jako na zavolanou přede mnou objevil můj rohatý sanseki.

Akon

Hned, jak jsem ucítil kapitánovo reiatsu, vydal jsem se jeho směrem. Do pár minut jsem na něj narazil. Taichou, oslovil jsem ho. Mám pro vás několik nových informací. Zástupkyně 9. divize Wakatsuki Airi nám přinesla vzorek z mise. Zrovna teď na něm můj tým pracuje. Při příchodu se jí podařilo spustit jednu z pastí, takže na její údržbě pracuje patnáctá skupina. A pak je tu ještě jedna věc... Teď jsem jen čekal, jak bude reagovat. Podařilo se nám zjistit, že do vaší laboratoře se dostala cizí osoba. Nezanechala po sobě žádné stopy reiatsu, ale přesto byla její přítomnost zachycena. Jen ji nemůžeme rozpoznat.

Maekawa Shichirou

Za chodu jsem vstřebával Akonův report a jenom přitakal po žadné jednotlivé informaci, aniž bych něco dodával. Kdyby ale šlo jenom o banální záležitosti, sanseki by mě nevyhledal, proto jsem čekal co se bude dít dál. Jakmile se na chvíli odmlčel, věděl jsem že jsme se dostali k jádru pudla.
"Cizí osoba?" zastavil  jsem se a obrátil se na něj se svraštělým obočím. To se mi vůbec nelíbilo. Jak se mohl někdo dostat přes všechna opatření a nezanechat po sobě ani nepatrnou stopu reiatsu? Dokonce i sensei po sobě zanechal stopy. "Zmizelo něco?"
To bylo to jediné, co mi dávalo smysl. Musela něco chtít, ať už šlo o kohokoli. Zároveň mě to utvrdilo v přesvědčení že se nám tu někde pohybuje zrádce. Nejpravdepodobněji ve dvanácté divizi, protože ti byli jediní, kteří by byli schopní obejít ochranu budovy.

Akon

Musel jsem v obličeji pěkně zblednout. No... víte, zakázal jste nám tam chodit bez vašeho doprovodu či dovolení, řekl jsem spěšně, asi abych ospravedlnil fakt, že jsme toho vážně moc nezjistili. Ale vůbec bych se tomu nedivil... kdyby se něco stratilo...

Maekawa Shichirou

Chvíli jsem na něj koukal, než mi došlo, že se skutečně držel příkazu a ačkoli věděl že se něco takového stalo, ani se nepokoušel překontrolovat škody.
Povzdechl jsem si. "Takže nikdo nic neví. Dobře. Akon, jdeš se mnou." znovu jsem se vydal na cestu nahoru. "Byla svolaná schůze kapitánů, takže nemáme moc času, ale musíme přijít na to co ta osoba chtěla." odmlčel jsem se. "Začneš prohrabávat jeden konec místnosti, já druhý. Po tom, co se najím."

Akon

Dle rozkazu, řekl jsem a následoval ho. V laboratoři jsme se rozdělili. Kapitán šel nejspíš něco zakousnout a já začal hledat. Bral jsem jeden šuplík po druhém, jednu skulinku za druhou. Kapitán mi jednou ukazoval pořádek v jeho věcech a tak jsem byl schopný odhadnout, kde co chybí. Všechno vypadalo tak, jak mělo být.
Systém rozhrabání papírů se mi nezdál. Taichou, myslím, že jsem něco našel. Tedy... vlastně nenašel. Podíval jsem jsem se jeho směrem. Neměla tu být zanpakutou bývalého kapitána třetí divize?

Maekawa Shichirou

S daifuku v puse, které jsem našel vzadu u svého stolu jsem se pustil do prozkoumávání druhé části laboratoře, ačkoli jsem neměl naději, že by se mi podařilo něco zjistit. Ačkoli se jednoalo o můj vlastnéí nepořádek, ikdyby něco chybělo, vńemusel bych si toho všimhou, protože jsem na to prostě během té doby co to tu leželo dost dobře mohl zapomenout. To se mi stávalo celkem často.
Na Akonova slova jsem zvedl hlavu a v tu chvíli jako by mi něco v hlavě dosedlo na správné místo.
"Shunshou." zamumlal jsem s plnou pusou a vrhl se k místu, kde teď Akon stál. "Je pwyš. Kušo."
Ale teď už mi bez jakýchokoli pochyb bylo jasné kdo za to může, ačkoli jsme nebyli o nic blíže tomu zjistit koho při tom použil.

Akon

Rychle jsem se hl z místa, aby mě kapitán neporazil, jak se ke mně přihnal a přepnul na slovník cizích jazyků. Přeci jen, musel jsem rozpoznat, co Maekawa-taichou s plnými ústy daifuku vůbec říká. Takže Aizen? zeptal jsem se opatrně.
Můj pohled zabloudil k budíku někde na stole. Asi by bylo vhodné dostavit se na tu schůzi... upozornil jsem ve vší slušnosti.

Maekawa Shichirou

Podařilo se mi do sebe nacpat zbytek svačiny a přikývl jsem. Další věc, na kterou bych se senseie rád zeptal. Koneckonců -s veškerou úctou, kterou k němu chovám- který pitomec by vracel zbraň někomu, kdo se ho pokusil zabít?
"Situace se bude ale asi trochu komplikovat." řekl jsem a když se na mě Akon trochu tázavě podíval ještě jsem dodal. "Vysvětlím ti to potom."
S jeho následujícím upozorněním jsem si vylovil z rukávu další daifuku a začal ho rozbalovat. "Pokud se nevrátím, zavřeli mě." prohodil jsem s napůl veselým a napůl zoufalým úsměškem, nacpal si jídlo do pusy a vyrazil na schůzi.

>> Zasedací síň pro kapitány